Když vstával tramvaják František jako obvykle ve tři hodiny ráno, aby již hodinu poté hlásil nástup do služby ve vozovně na Slovanech, netušil, že se probudil do dne, na který hned tak nezapomene. Ne snad proto, že události, které mu osud na tento den nachystal, by byly nějak výjimečné, ale spíš proto, že jich přišlo tolik najednou.

Vyjíždíme
Nastartovat, rozsvítit, nakódovat strojky, upravit sedačku, zkontrolovat kupla, propojku, pantografy, brzdiče, hasicí přístroj, tágo, osvětlení, funkci dveří, blinkrů, kolejových brzd, vysílačky, nastavit hlásič stanic a směrové tabule, vyplnit papíry, pak několik vteřin koncentrace a 15 minut po nástupu do služby již vyjíždí Fanda jako první z vozovny na linku číslo 1, aby jako řidič šejdru (posilové soupravy) pomohl kolegům odvézt desetitisíce Plzeňanů tam, kam si přejí.

Dívčí zadek zabránil tragédii
Pod mostem na rondelu zachytily reflektory uprostřed trati světlou skvrnu. O zlomek vteřiny později v ní rozpoznává charakteristické znaky dámského pozadí, ale to už brzdí vším, co tramvaj má; také "skvrna" se začíná pohybovat nápadně rychle. Koutkem oka Fanda registruje, že majitelka oné ozdoby zdaleka nestačila dokončit započaté dílo a že je jednou z několika dívek vracejících se z nočního tahu. Fanda vyběhl z vozu, aby dámy poučil o neprozíravosti jejich konání. Slova mu však zmrzla na rtech, když před, sebou spatřil cihlu perfektně usazenou v kolejnici. Pochopil, že děvčata nevědomky svým počínáním zabránila tragédii. Když jim děkoval, dívaly se na něho se stejným porozuměním, jako želva na počítač.

Zapomnětlivý majitel auta
Půl osmé, zastávka Hlavní pošta - směr Slovany. Tramvaj praská ve švech, studenti spěchají za vzděláním. Dveře se nedovírají, tramvaj nelze rozjet. Když se konečně zavřely, signalizují už kuličky na návěstidle "Stůj" ! "Na co čekáš, chlape, jeď!" radí pochvíli čekání někdo z cestujících. "Na koule!" odpovídá Fanouš. Tys Je ztratil?" Ale to už se tramvaj rozjíždí do nejsložitějšího úseku trati: blesková kontrola jazyků výhybky, pohybu chodců, aut, trolejového křížení, nášlap, hlídat podvozky, brzda, pozor na skluz, pak na vteřinu přesně zatáhnout za ostruhu a vyslat odbočovací impuls pro světelnou signalizaci v křižovatce u synagogy a o vteřinku později totéž znovu pro výhybku, blinkr, krátký nášlap, křížení, u Bílého nároží uhlídat chodce a vozidla zprava, výhybka, sekce a nejexponovanější úsek má tramvaj za sebou. Jenže ouha!
Fanda zastavuje u automobilu, který parkuje kus od chodníku a zasahuje do jízdního profilu tramvaje. Zvonění, po řidiči však ani stopa. Přijíždí dispečer se zálohou a společně odtahují s nadlidským úsilím překážející vůz stranou.

Odnesla to termoska
Souprava vyjíždí z Liliové a Fanda už se těší na konec ranní směny. Sto metrů před nim se však sune z řady zaparkovaných aut felicie. Dálkové světlo, cinknutí a vůz couvne zpět mimo koleje."Ten moula ti tam stejně vjede!" našeptává Františkovi intuice. Proto nezrychluje, nechává soupravu jet setrvačnosti. Vzdálenost se rychle zmenšuje; 10 metrů před tramvají náhle auto vyrazí do kolejí a zůstává stát. Nouzová brzda, cestující padají, tramvaj zastavuje centimetry před vozidlem! Z felicie vystupuje dokonale nalíčená dáma a křičí: "No co koukáš, já za to nemůžu, měla jsem zařazenou jedničku a noha mi sklouzla z pedálu spojky!" V kabině Fanda zjišťuje, že při prudkém brzdě mu spadla termoska s kávou a rozbila se. "Tak vidíš, holka zlatá, Gerlach jsi se mnou přelezla a teď tě zlikviduje taková slepice."

Nauč se brzdit, debile!
Linka číslo 4, půl čtvtrté odpoledne. František přijíždí k Práci. Tramvaj se blíží ke stříbrnému BMW v řadě pomalu se sunoucích vozidel. V pohybu auta je něco nenormálního. Fanda zpomaluje, bliká dálkovými světly, cinkne. BMW nereaguje a tlačí se ke kolejím najednou prudce vybočuje do jízdru dráhy tramvaje, aby objelo kanál. Kolejové brzdy, zvonění! "Nauč se brzdit, debile! "komentuje kdosi z cestujících Fanoušovu bleskovou reakci. BMW se v klidu zařazuje do kolony, jako by řidič vůbec nevnímal, co se děje. V zastávce u křižovatky Franta Bavoráka dojíždí; řidič má u ucha mobil a znamenitě se baví.

Jen pozoruji život...
Tramvaj se připravuje k rozjezdu. "Co tam ten chlap má? " uvažuje František nad počínáním staršího pána, který soustředěně pozoruje spřáhlo před tramvají. Vykloní se co nejvíc k přednímu sklu a polije ho studený pot: před ním sbírá školačka drobné z vysypané pěněženky. "To jste mi člověče nemohl něco říct, vždyť já do prostoru těsně před vozem nevidím!" křičí řidič na onoho pána. "Vlez mi na záda, to je tvůj problém, já jen pozoruju život! "Tak tebe si, ty Pozorovateli, budu pamatovat", slíbí si Fanda.
Za půl hodiny přijíždí do stejné zastávky z opačné strany současně z ní v protisměru vyjíždí tramvaj. František zpomaluje a hlídá nebezpečný prostor za rozjíždějící se tramvají, odkud často vyběhne nepozorný chodec; tato tramvajácká opatrnost zachraňuje každoročně stovkám lidí život. I tentokrát vchází do jízdní dráhy zamyšlený chodec s elegantní hůlkou. Už už se chystá zazvonit, ale pak se po řidičově tváři mihne lišácký úsměv; poznává Pozorovatele. Tramvaj zpomaluje a u chodce se téměř zastavuje. Metr od ouška bezohledného muže zvonek zařičí.
Pozorovatel neuvěřitelným skokem opouští jizdní dráhu a dopadá do náruče načančané dámy v nejlepších letech. V okamžiku se oba válejí na zemi. Pozorovatel se ne a ne zvednout, ať sáhne kam sáhne, místo opory pro ruce nahmatává jen fyzickou schránku dámy. Konečně se zvedá, avšak v ten okamžik se na něj postižená vrhá: "Ty prase! Jen tak na ulici! Styď se dobytku! " křičí a bije ho kabelkou po hlavě. To už Fanda otevírá dveře a dusí se smíchy. Muž se odpoutává od své trýznitelky a křičí na řidiče: "Tos´ mi udělal schválně, ty hajzle, to ti přijde draho!" "Jen pozoruji život!" opáčí František, zavře dveře a ponechává muže, aby v klidu rozjímal o zákonech karmy.

Příplatek za práci pod vodou?
Vosa! Krouží kabinou patřičně navztekaná, že nemůže ven. "Ale teď už toho mám dost!" procedí Fanouš mezi zuby, když mu žlutočerná krasavice potřetí přistane na hlavě. Tramvaj zastavuje mimo stanici a z kabiny řidiče se k údivu cestujících ozývají rány. "Tak a máš to za sebou!" dí řidič po lítém boji. Příroda však neřekla onoho dne své poslední slovo. Nad Plzní si dávají dostaveníčko mraky z celé Evropy, rychle se stmívá a prudce ochlazuje, zdvihá se vítr. A pak se bez předehry otevírají naplno í stavidla nebeských oceánů. Ve vteřině je nulová viditelnost. Fanda zastavuje. Do okna kabiny naráží ulomená větev, prostor za čelním sklem se mění ve vývařiště pod jezem. Vichr žene vodní masu nahoru do větracích škvír do kabiny se dere voda ve dvou vodopádech. Otevírá dveře kabiny , vystrašení cestující zírají na řeku, která se z ní valí. (Žádám o příplatek za práci pod vodou", neodpustí si Fanda trochu černého humoru, když později po skončení služby vyplňuje jízdní výkaz.) Za půl hodinky je po bouři. Trať se změnila ve vodácký ráj. Tramvaj přijíždí k jezeru u synagogy. Kdesi uprostřed se skrývá výhybka; jak je přestavena, ví jen Bůh. Nezbývá, než ji najít. František se brodí po kotníky vodou, tágem prozkoumává situaci. Po dvou dalších kolech dohnal zpoždění způsobené "utopením" tramvaje, která jezdila před ním. Ani úder, ani voda nedokázaly vose odejmout chuť do života. Malé pruhované tělíčko se vydalo po noze sedadla vzhůru.
"Pane Bože, to je idiot!" vyhrkl a prudce sešlápl brzdu, když v zrcátku zahlédl, jak se ze skupiny mladíků postávajících na nástupišti oddělil jeden z nich, rozběhl se a skočil přes propojku mezi vozy. "Nevezeš dobytek na jatka!" reagoval pán, který se válel na podlaze, když Fanda vybíhal z vozu zjistit, zda onen hrdina neskončil pod koly tramvaje. Sedadlo řidiče však nezůstalo volné; vosa dosáhla cíle a připravovala se na odpolední siestu. Fanda zatím venku sledoval, jak šílený skokan kvapem opouští scénu; poslal za ním několik hřejivých slůvek a vrátil se do kabiny. Když s ulehčením dosedl na křeslo, nestačila se tramvaj divit; z kabiny se ozval řev rozzuřeného buvola.

Melír jak po neštovicích
Křižovatka u synagogy. Dálkové ovládání výhybky nefunguje. František opatrně opouští kabinu. "Ta vosa musela být odkojena v nějaké chemičce", pomyslí si, neboť levý hýžďový sval pálí stále více a evidentně otéká. Zasunuje tágo do mechanického přestavníku; výhybka však klade odpor. Sehne se níž a zabere veškerou silou. Chvilku se nic neděje, pak jazyky bleskově přeskočí do nové polohy; dvojitý gejzír směsi vody, oleje a bláta vytryskl do výše. V tom okamžiku je Fandúv zevnějšek ozdoben podivným melírem; nová uniforma, bílá košile, kravata i Fanda sám vypadají jak po neštovicích. "Ty svině mizerná! " křičí a dupe po výhybcek k nemalému pobavení řidiče protijedoucí tramvaje. Do zastávky dojíždí na hranici zoufalství.

Zneuctění manželky radního
Cestující jsou odbaveni, nikdo už nenastupuje, signál a dveře se zavírají. Jenže nedovírají. Mezi křídly prostředních dveří uvízla korpulentní dáma, která se na poslední chvíli rozhodla vystoupit; nemůže ani ven, ani dovnitř, neboť jí v tom brání poprsí hodné zbrojního pasu. "Pusť mě, ty vrahu! " řve postižená. Dveře se otevírají a dáma je volná; hned si to ale s Fandou vyřizuje. "Dojezdil jsi, lumpe! Já jsem manželka radního z magistrátu! " Ihned se zvedá starší pán: 'Všechno vám dosvědčím, paní, jsem také úředník z magistrátu..." Společně se pak ujímají převýchovy zlotřilého šoféra: "Vás neučili, kdy máte zavírat? A podívejte se, jak vypadáte, vy čuně, jste ostudou města!" Řidič jen mocně vrže zuby a snaží se zavřít dveře kabiny. Nervy vydržely, nalomený zub ne. Ostrá bolest. "Odpovězte!" přikazuje dáma. Vysílený Franta se nakloní a cosi zašeptá do jejího ouška.
Když dojel na konečnou, ozvala se vysílačka: "Je tady důvěryhodná paní a stěžuje si, že jste jí sprostě nadával!" "To ne, jen jsem tu křehuli ve vší tichosti poslal tam, kde je doma", odpovídá Franta. "Prý jste ji poslal do prdele!" "No vždyť to říkám a potom - nikdo nic takového neslyšel" brání se Fanouš. "Ale slyšel, je tu s ní nějaký pán z magistrátu! " "Tak mu řekněte, že jsem bratr primátora..." "Budete to muset vysvětlit vedoucímu a na prémie zapomeňte! "

Tramvajácká modlitba
"Bože, co jsem udělal, žes mi nachystal takovouhle odysseu? Dej mi moudrost, ať to pochopím. A lásku, ať nikoho nezabiju," vroucně se modlí František.
Když vysílený po směně odcházel z vozovny, zaslechl jakýsi vnitřní hlas: Františku, toto je nádhemá zkušenost; tím, že jsi události dnešního dne přežil, jsi otevřel v hlubinách svého nitra skryté prameny Lásky a Moudrosti. S tímto Světlem a pokorou v srdci nidy nepodlehneš nenávisti, ke které tě denodeně řidiči a cestující provokují. Ukaž cestu k vnitřní harmonii těm, kteří ji také hledají.
Poznámka autora: Tento příběh byl zpracován podle skutečných událostí; přesto popisuje pouhý zlomek toho, co se v plzeňské MHD odehrává.