"Na tramvaj se neběhá, na tramvaj se čeká!"

Tohle přísloví jsem si někde přečetl před mnoha lety a zdálo se mi takové protizákaznické. Už po pár týdnech v kabině řidiče tramvaje, jsem však uznal, že na něm mnoho je.

Samozřejmě je rozdíl, když někdo dobíhá tramvaj pozdě večer, kdy jsou intervaly dlouhé. Pokud řidič dobíhajícího vidí a pokud tomu nebrání jiný důvod, obvykle samozřejmě počká, či znovu otevře. Řidiče pak i potěší, když od cestujícího uslyší slušné poděkování, či zamávání. Je však potřeba říci, že ne vždy řidič dobíhajícího vidí. Pokud někdo dobíhá vzadu za vozem, či z nevhodného úhlu ze strany, řidič jej nemusí vůbec vidět. Po zavření dveří již také nesleduje neustále všechna zrcátka, zda někdo nepřiběhl, ale již se věnuje pohledu před sebe, na semafor, hlídá si chodce před vozem a věnuje se řízení.

Během dne, zejména na tramvajových linkách ve špičce, nelze pak čekat na každého dobíhajícího. Pokud již vůz stál v zastávce nějakou dobu, je tedy odbaveno, řidič zavře dveře a někdo přibíhá, znamenalo by opakované otevření dveří a jejich následné zavírání s výstrahou i desítky vteřin. Za tu dobu může útéct signál volno na světelné křižovatce a zpoždění jde již na minuty. V případě podobného čekání na několika zastávkách za sebou (a že ve špičkách neustále v centru někdo dobíhá), by tak spoj nabral jen díky dobíhajícím lidem zpoždění několika minut. Je pak potřeba si uvědomit, že při intervalech na tramvajových linkách ve špičce i 3-5 minut je nežádoucí zdržovat všechny cestující ve voze čekáním na jednoho dobíhajícího, když tomu jede za chvilku další spoj. Kdyby takto tramvaje čekaly na všechny dobíhající, cestovní doba se prodlouží, v maximalistickém případě by pak bylo potřeba více spojů. Tedy nejen pro cestující, ale i pro ekonomiku provozu je potřeba, aby doprava fungovala svižně.

Z pohledu řidiče jsem si také ověřil, že pokud opravdu příliš často čekám na dobíhající, celkové zpoždění skutečně rychle narůstá. Tím se spoj ještě více přeplňuje. Tím logicky narůstá potřebná doba pro nástup a výstup na dalších zastávkách (než se cestující proderou ke dvěřím skrz plný vůz) a tak zpoždění ještě více vzrůstá. Pro řidiče, ale tedy i pro cestující je logicky příjemnější, když je zpoždění co nejmenší a tedy čekání na dobíhající cestující v době špičky není vhodné.

Konkrétně pak v sadech Pětatřicátníků, kde se setkávají tři tramvajové linky na jedné zastávce a průjezd světelně řízenými křižovatkami musí "odsejpat", je tak čekání na dobíhající často nereálné či dokonce nežádoucí. Před předchozí křižovatkou by se hromadily další tramvaje. Nesmíte se tak divit, že pokud řidič dostane volno na odbočení směrem na náměstí, již dobíhajícímu dveře znovu neotevře, ale je potřeba, aby prostor co nejrychleji uvolnil.

Zřejmě také z výše uvedených důvodů je ve smluvních přepravních podmínkách uvedeno, že cestující musí být přítomen v prostoru zastávky nejpozději před zahájením odbavování cestujících vozidlem MHD. Dle této povinosti je vlastně nepřesná často používaná pomluva, že ten řidič někomu ujel. Ve skutečnosti totiž cestující nebyl na zastávce včas, jak mu ukládají přepravní podmínky.

Tedy nezbývá, než zopakovat: Na tramvaj se neběhá, na tramvaj se čeká! Abychom však nekončili úplně negativně, tak bych to upřesnil. Na tramvaj dobíhejte jen s rozumem. Tedy jen pokud vidíte, že ji reálně můžet stihnout a nebudete při tom zdržovat její odjezd.

Úvodní stránka

Tento text vyjadřuje názor autora.

© Jan Šlehofer