Nízkopodlažní vozy mají ulehčit cestování městskou dopravou zejména starším lidem, ale také by měly umožnit rychlejší výměnu cestujících v zastávkách oproti klasickým vozidlům (tohle je patrné u tramvaje Vektra). Zní to sice hezky a logicky, ale ne vždy to platí.

Zvláště u trolejbusů a autobusů není situace ideální. Uspořádání interiéru v nízkopodlažních vozech bývá bohužel o dost horší než u normálních vozů a tak jejich obliba není zase tak velká ja by se dalo očekávat. Zvláště ve špičce, kdy jsou plná. Nástup či výstup je sice pohodlnější, ale sedadel v nízkopodlažní části je minimálně. Ostatní jsou pak na vysokém stupni a pro starší cestující bývá problém se na ně (mnohdy již za jízdy) dostat. Výsledkem tedy je to, že někteří starší lidé mají raději klasická vozidla.

A jak je to s tramvajemi?
U nás provozované tramvaje Astra jsou z tohoto hlediska na tom lépe. Ve středním nízkopodlažním článku, je dostatek místa k sezení a zde je jízda i poměrně pohodlná. Avšak sám jsem byl překvapen, jak jsou Astry mezi některými cestujícími neoblíbené a to zejména u mladých lidí. A při tom mi někteří nebyli schopni říci, co přesně se jim na tomto voze nelíbí.

Na lince dva či čtyři, kde jezdí jinak delší soupravy je to samozřejmě i malá kapacita vozu. Mezi hlavní nevýhody však můžeme považovat pevné, neotočné podvozky a díky nim tvrdou škubavou jízdu celého vozidla, patrnou zejména v krajních článcích. Také hluk či rachot některých vozů (ne všech) bývá značný. A v neposlední řadě cestujícím vadí i hlučné pískání výstrahy před zavřením dveří a někomu i samotné bouchání dveří.

Shrnuto a podtrženo, ne ve všem a pro každého jsou nízkopadlažní vozy tou lepší variantou. Možná by proto neškodilo přehodnotit podmínku povinné nízkopodlažnosti u nově nakupovaných vozidel pro plzeňskou městskou dopravu.
Například několik kloubových trolejbusů 15TrM by se jistě v Plzni užilo. Dnes nám je však už bohužel nemá kdo vyrobit.

Úvodní stránka

© Jan Šlehofer