Na nádraží jsme se sešli ještě za tmy a nacpali se do Sněhuláku mezi prvními. Zabi je
totiž ve všem, co se týká ČD poměrně schopný a ta už dopředu věděl, co a jak a čekal na
nás ve vagónu a držel místa. Vystoupili jsme v Železné Rudě a po několika málo metrech
Máša kostatovala, že se jí rozbilo vázání na jedné z běžek. Následovalo pobíhání po
hnusném městě plném cedulí a bordelů a hledání servisu. Ten se nakonec našel, opravář
poskytl novévázání, alechtěl na něj zálohu 500,- Kč, aby měl jisttu, že se mu s ním Máša
vrátí zpátky. Takže jsme museli přeplánovat trasu tak, aby byla cílem zase Železná Ruda.
Ve skupině s námi byli také Tomáš Krpata, později nazývaný Olaf a hlavně Bára. Oblečena
do reprezentačního dresu, budila celou dobu ve vlaku dojem, že nám uteče na prvních pár
metrech a než dorazíme do cíle, ona bude mít za sebou tři kola. Nestalo se však, oblečení
bylo pouze zdařilými mimikry. Bára měla problém i pomaliu jízdou a bržděním. Na jezeře
jsme se chvíli kochali a když už jsme bli překochaní, namířili jsme si to po modré značce
na Novou Hůrku. Cestou, jsa zakecáni, jsme skončili ve dvoře zpustlého statku, který
končil zamčenými vraty. David odněkud vytáhl klíč a vrata odemkl. Dodnes netuším, jak to
udělal. Za vraty byla příjemná hospůdka, ve která Bára rozmrzla a začal mluvit a mluvit.
Nepřestala ani cetou zpátky do Železné rudy, ale to už jsem ji neslyšel. Stíhal jsem
Krpatu, maniaka a protože mě ujel, byl jsem najednou v lese úplně sám. Už se šeřilo. Ale
nebál jsem se a zvolil zkratku. Ostatní zkratku nezvolili, měli to delší, ale nemuseli
šílený terénem jako já. V Rudě nám ujíždí vlak, neboť Máša musí vrátit vázání a dostat
zpátky zálohu. Jdeme do hospody. Nemůžeme se shodnout, do jaké, je děsivá zima. Já, Zabi
a Bára končíme v jedné, ostatní v druhé. Bára nám vypráví své žážitky s análním sexem. Po
cestě na nádraží jsem už bez běžek uklouzl a rozbil si hubu.
(9.11.2005)
Železná Ruda
nejnavštěvovanější šumavské středisko, původně hornická osada (těžba železné rudy),
poprvé zmiňovaná roku 1569 jako majetek náležející hradu Rýzmberku. V letech 1579-1713
byla částí Bavorska - státní hranice upravená do dnešní podoby až v roce 1765. Po úpadku
těžby hnědele zavedeno sklářství. První sklářská huť v provozu od roku 1676.
Nejvýznamnější sklářskou rodinou byli Hafenbrädlové, ti také vybudovali v 19. století
největší šumavskou sklárnu v Alžbětíně (dnes zaniklá). V roce 1960 obec povšena na město.
Významnou památkou je kostel Panny Marie Pomocnice z Hvězdy z let 1727-32 postavený do
půdorysu šesticíé hvězdy s cibulovitou bání. V interiéru náhrobky Hafenbrädlů z let
1742-1825. Na břehu Řezné železářský hamr z 18.-19. století, kamenná stavba se stanovou
střechou provozovaný do roku 1947, zcela přestavěno na rekreační objekt. Horská roubená
chalupa z 18. století(čp.54). Pomník vojenské vzpoury v roce 1919. Pobočka Muzea Šumavy,
expozice se zaměřením na sklářství umístěna ve vile bývalého majitele sklárny Abeleho
(instalovány i výrobky skláren zeširšího okolí). V roce 1934 zde zemřel malíř A. Kašpar.
Silniční a železniční přechod do SRN.
(mapa KČT č.64 - Šumava Železnorudsko, Ing. Miroslav Dobrý)
Jezero Laka
(1085 m), též Pleso, rozloha 2,8 ha. 1. zóna Národního parku. Jezero ledovcovitého
původu s plovoucími ostrovy a slatinnými břehy, obklopené horskými lesy. Okolí je
dějištěm románu Karla Klostermana "Sklři". U jezera byla uměle zvýšena hráz, tím zůstalo zachováno.
(mapa KČT č.64 - Šumava Železnorudsko, Ing. Miroslav Dobrý)
