Nejprve o vypalování zobáků všeobecně - tenhle odstavec dám na začátek všech povídání o
Zobácích, aby v tom nebyl zmatek. Termín "Vypalování zobáků" má na svědomí Náčelník a
dlužno podotknout, že to byla naše vůbec první společná akce, z jejíhož pokračování se
postupně stala nepravidelná tradice a vyvinuli se Zběsilí vodopádi. Nápad na první
"Zobáky", jak jsme celé akci začali důvěrně časem říkat, vznikl z potřeby něco podniknout
a pokud možno se u toho i pobavit. Náčelník nadhodil, že mají pod hradem Lopata chatu a
tam žebychom mohli na víkend zajet, pozvat nějaký baby a pořádně vypálit zobáky. Takhle
prozaicky se to stalo, vidím to jako dnes, jak sedíme v Tlučné za mým prvním počítačem a
pácháme první zvadlo. K dispozici máme mého Wartburga s něžným jménem Rin-Tin-Tin (což
je docela zvláštní, protože originální Rin-Tin-Tin byl filmový vlčák, který nejčastěji
zachraňoval někoho z hořícího srubu, Wartburg si tohle jméno vysloužil díky
charakteristickému zvuku při startování), plnou náruč opimismu a mladického nadšení
a jinak nic. První a druhé vypalování tedy bylo u Náčelníka na Apaluše, další už u Zabiho
v Nebílovském Borku na chalupějeho rodičů. Myšlenka byla taková, že se jednou ročně, pokud
možno v přibližně stejnou dobu sejdeme, zahrajeme si nějakou blbinu, pak volejbal,
opečeme nějaké maso a zabékáme při kytaře. První ročníky to tak i fungovalo (legendární
je ročník druhý, kdy Náčelník připravil hru, nazvanou "Souboj o poklad Šíleného Liftboje",
kdy ani přímí účastníci dodnes neví, o co šlo, ale všichni se dobře bavili), ale s
rozšířením kmene o Kachnu (teď, s odstupem a po vyhlášení Kachna bojkotu to už můžu
myslím napsat) se veškeré hravé věci přestali konat pro sabotáže ze strany Touškovklanu.
Ani Kachna, ani David a nakonec ani Máša se nechtěli ničeho takového účastnit a Kachna
navíc při každém pokusu celou akci shazoval a kritizoval, takže obvykle vzal chuž i
ostatním. Vyjímkou byl zatím poslední, šestý ročník, kdy situaci zachránila Mili s Vikem,
kteří ostatní strhli svým příkladem a tak jsme si dali "Šílený Liftboj II, aneb Liftbojova
pomsta." Vypalování zobáů se nekonalo v roce 2000, protože Náčelník čerstvě trpěl pod jhem
manželství a měl zakázáno s námi kamarádit a nikdo se tak nijak k ničemu nerozkýval a v
roce 2005, kdy nesoulad mezi Kachnovým despoticým přístupem (bude to takhle, nebo mě
vlezte na záda) a přístupem ostatních vedl k vyznění do prázdna a nic se nekonalo.
Svoji roli určitě sehrál i fakt, že Zabiho rodiče poskytli jen jeden volný termín a ten
byl hned po návratu z vody a polovina lidí měla chřipku.
Poslední vypalování zobáků pro Zběsilé vodopády, příští rok už se neshodneme na termínu.
Zorganizoval jsem bojově-orientačně-sexuální hru "Souboj o poklad šíleného Liftboje II -
Liftbojova pomsta", s přípravou v terénu mě vydatně pomáhala Máša - vzali jsme kola a jeli
romístit do okolí Borku lístečky s úkoly. Dostavil se opět hojný počet účastníků, jen
Kachna tradičně, jako každý rok, musel nutně dopoledne něco opravovat na chatě. Mám pocit,
že celou dobu chápal Zobáky jako příležitost, jak se dobře najíst a dobře si zanadávat.
Nebozí soutěžící lovili lžičku z lavoru s vodou jen pomocí zubů, váleli sudy, odhadovali
čas, vzdálenost a hmotnost, běhali po okolních kopcích... U ohně jsme si trochu zazpívali.
Počasí přálo. To je asi tak všechno, bych řekl.