Zlákán Davidem a Kachnou, opustil jsem slibně se rozvíjející oslavu narozenin mojí babičky a odplížil se k domovu zabalit věci na vodu. Prej přidej se k nám, uvidíš kus světa, povídali. Od Vikaj sem si půjčil nafukovací Pálavu a scháněl háčka. Kikina si nebyla jistá, Kebrlice musela někam jet, Lucinka byla se Zabim, Mášule a Gabuša randili v Brně, všichni jsou šílený, jel jsem sám. Andrejka se samozřejmě učila, to je ale taky jediný omluvitelný důvod.

Vyrhelové přijeli celkem i včas. V rámci právě se rozvíjejícího technotrampingu jsme naložili u nás na zahradě do Citroena spoustu dřeva a sekyru a vyjelo se. Z vyvrhelů cestou vypadla informace, že namísto avizované romantické projížďky po prázdné jarní řece a kochání se okolní krajinou míříme na masovou akci rádia Karolína, které mnoha a mnoha výhercům nadělila poukázky na půjčení lodě, pádel, neoprémů, záchranných vest a přilbic. Jsem zdeptán a zarytě mlčím. Teprve ve chvíli, kdy David nerozvážně předjíždí kamion a proti ná mse řítí rozjeté BMW křičím hrůzou. David prudce brzdí a zachraňuje situaci.

V Bečově Kachna tradičně machruje s tím, že projektoval hrad, ale nikdo mu top už nevěří, Kachna je prokazatelně mladší. Za Bečovem odbočujeme doleva na Loket. Za křižovatkou číhá tlupa policistů, je jich tam asi deset. David už se loučí s techničákem, ale kupodivu nás fízlové nestaví. Za první zatáčkou bereme stopaře. Bohužel, není to krásná, milá a romantická dívka, která by některým cestujícím na zadním sedadle zcela nezávazně zpříjemnila cestu orálním sexem, ale kluk s dredy. Chce svézt do Krásna (Krásno je první vesnice od Bečova, až nahoře na kopci), kde je prý technopárty. Tím se vysvětlují ti policajti. Cestou agituje pro technohudbu, ale je mu naznačeno, že by také mohl být omráčen pádlem. To, že jsme technotrempové ještě neznamená, že jsme hluchý a na hlavu. V Krásně opět kordón policistů (asi dvacet s mnoha vozy) a spousty divných lidí. Náš stopař mezi ně celkem zapadá.

V Horním Slavkově vyvrhely upozorňuji na ojedinělou zvlášnost - zrušenoui trať do Lokte a nastoluji myšlenku, že by nebylo špatné vyrobit vozíček o rozteči šíře kolejnic a celý úsek sjet po kolejích dolů. bylo by to drsné. kachna se toho okamžitě chytá. Soudím, že překážkou by mohly být stromečky, které vyrostli během doby železniční stagnace mezi pražci. Kachna tvrdé že ne. Zastavujeme a jdeme se podívat. Kachna měl pravdu. David mlčí, tuší, že budem uset drezínu vyrobit. Nicméně doskuze na toto téma je odložena, protože vjíždíme do Lokte. Upozorňuji vyvrhely, že mají odpbočit vpravo. Trvají na levé straně. Potutelně se jim směji. Objeli jsme celý Lokez a i přes přísný zákaz vjezdu jsme vjeli do historického města. David vykřikuje, že se dopravně obsluhuje. Směji se nahlas. Na konci městečka, když už vidíme cestu ke kempu je přes silnici mohutný řetěz a v cestě stojí tyčky. Směju se hystericky a vystupuji, že to dojdu, než to vyvrhelové objedou zase zpátky.

V kempu kupodivu není skoro nikdo, jen jeden stan a několik onzumentů v místním kiosku. Jdeme se posilnit hermelínem a pivem, při kterémžto posilňování je znovu nastolena myšlenka drezíny. Následuje prudká hádka mezi Kachnou a Davidem, kdo ji postaví, proč to David dělat nebude a co se všechno Davidovi stane, když to neudělá. Okolní občerstvovači diskuzi se zápalem sledují, někteří si dělají i poznámky, neb vzduchem létají sofistikované výpočty týkající se plochy tření, sklonu, pevnosti atp. Setmělo se. Následuje hádka, kam letos na vodu, která přerůstá v jednomyslné konstatování, že kmen se rozpadl a každý pojede jindy a jinam. Kachní frakce na Ohři druhý týden v srpnu, my ostatní první týden an Berounku nebo Ploučnici.

Po skončení hádek se jdeme vnutit stanařům k ohni. Nemají nic proti, Kachna totiž třímá v ruce dřevorubekou sekeru. Opékáme maso na kameni. Kachna uhamonil nejlepší kus a peče si ho pro sebe. Hádáme se o maso dlouho do noci. Mezitím Kachna hraje na kytaru. Celkem mu to jde, o hodně se zlepšil, i když tvrdí, že už vůbec netrénuje. Kachna spálil maso, je Davidem pojmenován mnoha cizími slovy, některá sám neznám. Podle mě je to obyčejný pako. Málem dochází k pobodání. Představuju si turisty ve stanu, jak se klepou hrůzou. Jdeme spát. Na louku u ohně. Kachna tvrdí, že pršet nebude a že stan by stavěl jenom pitomec.

Probouzí mě déšť. Po půl hodině je jasné, že opravdu prší, vyvrhelové vyndavají plachtu a všichni tři se pod ní soukáme. Prší vytvale. Šťovíka jsme strategicky umístil na noc do levé boty. V noci Kachna krápe a hučí, David to psychicky nezvládá a jde raději moknou do dostatečně akusticky nepropustné vzdálenosti.

Ráno psychologická válka, kdy se vzájemně ujišťujeme, že už neprší, potažmo, že jistě brzy přestane. Leje jako z konve. Nikde nikdo, není se co divit. Kachna si všimnul, že když David není pod plachtou, dala by se plachta otočit a schovali bychom se pod ní lépe. Otáčí plachtu, čímž na nás vylévá všechnu vodu, co na ní byla. Jsme turch, ale neprší na nás. Ptám se Davida na některá cizí slova,k terá včera použil a dávám mu za pravdu. Kus od nás je spacák s humanoidním obsahem. Jsme za to, že ten člověk vevnitř je mrtvý. Jdeme na pivo a na hermelín.

Přijíždí dvě auta. vystupuje pitomec Laně s pitomcem Buršíkem a pitomcem Strakou, následování ještě několika jinými lidmi a ptají se nás, jestli jsme výherci. Chyby byla, že jsme neřekli ano, nemuseli bychom nafukovat lodě, takhle nám plasťáky nepůjčili, i když jich měli přebytek. Výherci se sjeli vzápětí. Jedni výherci byla ta parta co v hospodě kalila do rána a pouštěla Kabáty. Spacák se probudil, vylezl z něj odredovaný mladík a dal si hned asi sedm piv. Taky to byl výherce. Karolína to s ním opravdu vyhrála. Balíme, nafukujeme lodě a vyjíždíme. Výherci nám samozřejmě hned ujeli. Vyvrhelové zjišťují, že mají lodě na pytel, neb se v nich musí skoro ležet a není tak vhodný úhel na pádlování. Já si lebedím, zlatá Pálava.

Pronásledujeme s Davidem po řece kačery. Hodně nás to baví, kačery evidentně taky. Kachna několikrát prohlašuje, že by to chtělo sex. Přiznávám, že jsem měl objednaného háčka, ale že si nebyla jistá a tak nejela. jsem označen mnoha cizími slovy, smutně pokyvuji hlavou. Kachna rozvíjí myšlenku sexu s poukázáním na volné místo v přední části lodi a měkké podlahy plavidla, která by tedy netlaila do kolenou. David se nabízí, ale Kachna odmítá.

Svatošské skály. Občerstvujme se pivem a konstatujeme, že jedeme první evropskou řeku. Nic to s námi nedělá, když byla Ohře ještě mimo Evropu, vypadala stejně. Vyvrhelové zkouší zničit most, skoro se jim to povedlo, stačí ho pořádně rozhoupat. Po vyplutí Kachna objevuje, že restarace a trafo u skal jsou vedené jkao vesnice a začíná vymýšlet, kde sehnat peníze na její zakoupení. Chce být starostou. Jsem požádán o dva miliony korun. Vyvrhelové jsou posláni do prdele. Vracíme se k tématu sexu. Kachna by potřeboval chlapa, je nadrženej jako stepní koza nebo naše kočka Tereza. Chceme mu s Davidem udělat částečnou lobotomii, ale ujíždí nám.

Karlovy Vary. Jsou dlouhé, nudné a furt prší. V loděnici vysíláme Davida s Karolínou pro auto (svezli ho) a sami koukáme na snažení několika amatérských kapel na pódiu. Probíhá tu nějaký festival. V hospodě sedí Huberťák se Šroubem, mají tu vystupovat, Samson dělá machry u vody se svojí blondýnou a Jeepem Cherokee. Smějeme se mu. Nevadí mu to. Jsme naštvaní. David dorazil, hrají Hop-Trop. Líbí se nám to. Na řece nadšenci dělají salta ka kajakách. Kachna je fotí. Bereme si volně ložená čísla časopisu Hydro a jedme domů. Samson nás předjíždí za Toužimí, chcípák. To je všechno, okamžitě přestaňte číst. 10.11.2005)

Loket nad Ohří - hrad Pravděpodobně někdy ve 3. čtvrtině 12. století za panování krále Vladislava II. (1140-1173) byl na akropoli hradiště založen kamenný královský hrad. Impulsem pro výstavbu této české pohraniční pevnosti bylo možná i nebezpečné pronikání německých záborových úředníků (ministeriálů), kteří pod patronací markabího Děpolta z Vohburka obsadili a kolonizovali část oblasti bývalého Sedlecka z obou stran našich dnešních státních hranic.

Výstavný lHrad 1oketský hrad byl od počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Tak již v roce 1239 byl tu králem Václavem I. přijat římský císař Konrád a vedla se zde důležitá státní jednání s Jindřichem Míšeňským. Loket byl také oporou krále Václava I. při sporu s jeho odbojným synem, pozdějším králem Přemyslem Otokarem II.; a s braniborskými markrabaty. Období vlády Přemysla Otokara II. (1253-1278) se významně odrazilo zejména ve velké přestavbě loketského hradu, kde bylo staré ohrazení dolního hradu vyměněno za mohutný prstenec nové hradební zdi, dosahující šířky 2 m a zesílený několika půlválcovými věžemi. Hradba z charakteristických valounových kamenů tvoří dodnes obvod východní poloviny areálu.

Významné postavení Lokte v království za vlády Jana Lucemburského potvrzují Hrad 2zápisy zbraslavské kroniky: kyž roku 1317 vypukly v zemi rozbroje, odebrala se na Loket se svými dětmi Eliška Přemyslovna a téhož roku v listopadu i král se svou družinou. V následujícím období navštívila královna Loket ještě několikrát a v roce 1319 sem byla nakonec nucena uprchnout před hněvem krále.

Před polovinou 14. století se zde několikrát zdržel Karel IV. a kromě vyřizování státních záležitostí zde i lovil v rozsáhlé královské oboře, sahající od Drahovic při ústí říčky Teplé až k ústí Slavkovského potoka. Ještě několikrát zde pobýval se svým dvorem v letech 1370-1376.

Jako důležitá státní pevnost se Loket uplatnil i v době bojů Karlova syna Václava IV. s Ruprechtem Falckým. Roku 1382 potvrdil král Václav IV. všechna městská práva a svobody a hrad s krajskou správou svěřil do rukou svému oblíbenci Zdimírovi ze Sedlce (1382-1397). Do této doby je možno datovat částečnou přestavbu hradu. V roce 1398 byl na hradě novým purkabím ustanoven Vintíř a později (1405-1412) Albert starší z Kolovrat a na Libštejně.

Hned na počátku husitského hnutí v roce 1420 musel Loket odolávat obležení Hrad 3vojskem ze Švamberka a v dalších letech ještě několikrát. Roku 1434 král Zikmund udělil zástavní právo na hrad svému kancléři Kašparu Šlikovi, který byl jmenován královským loketským hejtmanem a purkabím města. V roce 1473 vypukl - údajně inspirován pány z Plavna - požár jednoho domu pod loketským hradem, přenesl se na hrad, který celý zničil kromě izolovaně stojícího Markrabského domu.

Na stavebních akcích, které tu plynule přecházejí z pozdní gotiky do období renesance, se podílely tři generace Šliků. Jejich zásahem se hrad stal reprezentačním a náročným rodovým sídlem a správním sřediskem kraje. Město potom získaný hrad pouze stavebně udržovalo, na jeho výraznější přestavbu a modernizaci nemělo vcelku zájem.

V letech 1613-1615 úřadoval na loketském hradě jako krajský hejtman Vít Werner z Rabic, po němž je do této funkce dosazen dosavadní sudí Matyáš Bernart Unruher. Do dramatických událostí třicetileté války vstoupili loketští podporou českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé Hoře odmítli vpustit do Lokte císařskou posádku a naopak přivítali Mansfeldovo protestantské vojsko, který zde zanechal 550 mužů. V roce 1621 byl Loket dobyt bavorským generálem Tillym.

Roku 1631 uvítali Loketští příchod Sasů a slíbili jim věrnost. Ještě v témže roce byl Loket opět obléhán a kapituloval po třech měsících příchodem vojsk Albrechta z Valdštejna. Loketský hrad opět obsadila císařská posádka, která tu setrvala až do konce války. Císařským nařízením z roku 1663 byl Loket zařazen mezi hraniční pevnosti Čech. To přineslo nové výdaje na opevnění hradu.

Po požáru Markrabského domu na hradě v roce 1725 zůstaly z objektu zachovány jen obvodové zdi a v přízemí jediná zeď příčná. Poté byl objekt upraven na městskou sýpku s malými okénky a s prostým olištovaným vstupním portálem. V této podobě byl ponechán až do přestavby na počátku tohoto století.

O novém využití hradních budov se začalo jednat již roku 1788. Tehdy podal loketský magistrát návrh na přestavbu části starého hradu na městské vězení. Návrh byl přijat a v roce 1797 začal stavitel Leistner přestavbu realizovat. K úplnému dokončení došlo aekolž roku 1822 a jako věznice sloužil hrad až do roku 1949. V roce 1950 byl Loket prohlášen městskou památkovou rezervací.

Volfštejn: zřícenina jednoho z mála dispozičně zachovalých románsko-gotických hradů, nenarušených pozdějšími přestavbami. Pochází z doby kolem roku 1240, i když první zmínky o něm a jeho majiteli, Benedovi z Volfštejna, jsou až z roku 1316. Pobořen za bojů Jiřího z Poděbrad se Zelenohorskou jednotou roku 1740, od roku 1527 zřícenina. Její dominantou je 22 metrů vysoká kónická věž, do níž se vstupovalo ve druhém patře zachovaným románským portálem s obloučkovým vlysem. Kromě věže dochovány zbytky radeb a patrového paláce, kolem zříceniny ve skále vylámán příkop.