Nejprve o vypalování zobáků všeobecně - tenhle odstavec dám na začátek všech povídání o
Zobácích, aby v tom nebyl zmatek. Termín "Vypalování zobáků" má na svědomí Náčelník a
dlužno podotknout, že to byla naše vůbec první společná akce, z jejíhož pokračování se
postupně stala nepravidelná tradice a vyvinuli se Zběsilí vodopádi. Nápad na první
"Zobáky", jak jsme celé akci začali důvěrně časem říkat, vznikl z potřeby něco podniknout
a pokud možno se u toho i pobavit. Náčelník nadhodil, že mají pod hradem Lopata chatu a
tam žebychom mohli na víkend zajet, pozvat nějaký baby a pořádně vypálit zobáky. Takhle
prozaicky se to stalo, vidím to jako dnes, jak sedíme v Tlučné za mým prvním počítačem a
pácháme první zvadlo. K dispozici máme mého Wartburga s něžným jménem Rin-Tin-Tin (což
je docela zvláštní, protože originální Rin-Tin-Tin byl filmový vlčák, který nejčastěji
zachraňoval někoho z hořícího srubu, Wartburg si tohle jméno vysloužil díky
charakteristickému zvuku při startování), plnou náruč opimismu a mladického nadšení
a jinak nic. První a druhé vypalování tedy bylo u Náčelníka na Apaluše, další už u Zabiho
v Nebílovském Borku na chalupějeho rodičů. Myšlenka byla taková, že se jednou ročně, pokud
možno v přibližně stejnou dobu sejdeme, zahrajeme si nějakou blbinu, pak volejbal,
opečeme nějaké maso a zabékáme při kytaře. První ročníky to tak i fungovalo (legendární
je ročník druhý, kdy Náčelník připravil hru, nazvanou "Souboj o poklad Šíleného Liftboje",
kdy ani přímí účastníci dodnes neví, o co šlo, ale všichni se dobře bavili), ale s
rozšířením kmene o Kachnu (teď, s odstupem a po vyhlášení Kachna bojkotu to už můžu
myslím napsat) se veškeré hravé věci přestali konat pro sabotáže ze strany Touškovklanu.
Ani Kachna, ani David a nakonec ani Máša se nechtěli ničeho takového účastnit a Kachna
navíc při každém pokusu celou akci shazoval a kritizoval, takže obvykle vzal chuž i
ostatním. Vyjímkou byl zatím poslední, šestý ročník, kdy situaci zachránila Mili s Vikem,
kteří ostatní strhli svým příkladem a tak jsme si dali "Šílený Liftboj II, aneb Liftbojova
pomsta." Vypalování zobáů se nekonalo v roce 2000, protože Náčelník čerstvě trpěl pod jhem
manželství a měl zakázáno s námi kamarádit a nikdo se tak nijak k ničemu nerozkýval a v
roce 2005, kdy nesoulad mezi Kachnovým despoticým přístupem (bude to takhle, nebo mě
vlezte na záda) a přístupem ostatních vedl k vyznění do prázdna a nic se nekonalo.
Svoji roli určitě sehrál i fakt, že Zabiho rodiče poskytli jen jeden volný termín a ten
byl hned po návratu z vody a polovina lidí měla chřipku.
Páté vypalování zobáků obsahovalo opékání ryb (doufám, že je to správně) a tlachání.
Dostavil se též jistý Karel, podle všeho Kachnův a Zabiho spolužák ze střední školy, který
vynikal stoickým klidem a tím, že Kachnu přiváděl k šílenství už jen svojí existencí.
Strhla se též prudká, několikahodinová hádka o domácím úklidu, která rozdělila přítomné
na dva nesmiřitelné tábory, kupodivu v jednom byly dívky a ve druhém muži. Tradičně padaly
značně extrémistické názory, takže myslím, že pozvaní lidé, kteří nebyli z kmene, museli
být upřímně zděšení. Nic víc se asi k celé akci nedá říct.