Jako už mnohokrát, přišel Zabi s návrhem jet na místo, které už svým názvem slibovalo
hodně všemromantickým duším, bylo blízko Plzně, ale znal ho jenom Zabi. Mám podezření,
že Zabi má někde tajný archiv všeho, co neznám a postupně na mě dělá machry. Naskočili
jsme do vlaku na Cheb, v Kozolupech vyzvedli Mášu, Kachnu a Davida (dobíhali) a za
kolektivní zábavy se nechali ČD dopravit až do zastávky Ošelín. Zastávka Ošelín je
zvláštní tím, že je zavřená a zdevastovaná. Nějaké děti pobíhali po nástupišti, měly
tepláky a blbý kecy. Kdybych byl jejich rodič, asi bych se bál, že je přejede vlak.
Taky bych se přestěhoval někam do civilizace. Každopádně jsem vyrazili po zelené
turistické značce nejprve proti proudu Mže a po jejím pekonání po futuristické
kovové lávce především vzhůru do kopce. Výstup trval asi hodinu, protože jsme cestou
svačili a jinak se zdržovali. Příroda vůkol byla podzimně zbarvena a hýřila barvami.
Něvím jak kdo, ale já se kochal. Zabi sliboval fantastický rozhled nahoře na Vlčí hoře.
Nekecal. Byla vidět Plzeň i Šumava - pro porovnání, z plzeňského Sky Cafe (Bohemka) je
zase pěkně vidět Vlčí hora. Opekli jsem si buřty a sestupovali zpět dolů, tentokrát jinou
cestou, takže ti trvalo déle a byl horší terén. Vlakem opět domů do Plzně. Víc už z hlavy
nedokážu vydolovat. (3.11.2005)
Vlčí hora dominující čedičový vrchol (704 m) s dalekým výhledem (Plzeň, Šumava, Čerchov), který navštěvoval i německý básník J. W. Goethe. Naleziště krystalů augitu.
Volfštejn: zřícenina jednoho z mála dispozičně zachovalých románsko-gotických hradů, nenarušených pozdějšími přestavbami. Pochází z doby kolem roku 1240, i když první zmínky o něm a jeho majiteli, Benedovi z Volfštejna, jsou až z roku 1316. Pobořen za bojů Jiřího z Poděbrad se Zelenohorskou jednotou roku 1740, od roku 1527 zřícenina. Její dominantou je 22 metrů vysoká kónická věž, do níž se vstupovalo ve druhém patře zachovaným románským portálem s obloučkovým vlysem. Kromě věže dochovány zbytky radeb a patrového paláce, kolem zříceniny ve skále vylámán příkop.
