Protože se ukázalo, že je nás o jednoho víc, než kolik se vejde podle předpisů do
osobního automobilu, rozhodl se Zabi obětavě vytáhnout motorku a přepravit se
individuálně. Litoval toho téměř okamžitě, protože při jízdě rychlostí okolo 80 km/h
v podzimním počasí a při teplotě okolo 5 stupňů celsia je člověku přeci jen trochu zima.
Zabi málem umrzl. Samotné Skryjské jezírko bylo naopak na pohled nesmírně hřejivé,
protože bylo orámované spadaným listím všech barev, ponejvíce však žluté a oranžové.
Kachna propadl opět nějaké depresi a tak většinu času nemluvil. Zalezl si na nejvyšší
skálu v oolí a vrhal na nás dolů prostoduché obličeje. My ostatní jsme se kochali
a machrovali nad vodopádem (David). Zašli jsme se podívat i na hrad Týřov nad nedalekou
Berounkou - Zabi a já jsme machrovali a vystoupili je zřícenině tou nejblbější možnou
stranou, tedy přímo po suťovém svahu. Nahoře jsme se dozvěděli, že jsme svými podrážkami
zničili jakýsi biotop. Kdyby byl cedule dole, tak jsme tam nelezli. Cestou zpátky do
Plzně Zabi opět málem umrzl. (3.11.2005)
Skryje první zpráva o vsi pochází z roku 1229. V 1. polovině 19. století sem měla vést koněspřežná buštěhradská dráa, která však byla ukončena severněji v polesí Píně. Projektování a vyměřování se účastnil i francouzský inženýr Joachym Barrande (1799-1883), jenž nalezl v okolí obce množství zkamenělin (zejména trilobitů) a začal se věnovat jejich sběru a odbornému popisu. Díky tomu se staly Skryje světozámé. Barranda nyní připomíná busta u školy i zdejší památník (v budově obecního úřadu), kde je možné si prohlédnout bohatou sbírku zkamenělin. Kostel svatého Michala původně gotický, roku 1712 přestavěn do současné podoby. DObře dochovalá náves s roubenými i zděnými domy. Další stavby lidové architektury dochovány i jinde ve vsi. U kostela památná lípa malolistá (obvod kmene 360 cm, výška 20 metrů).
Skryjská jezírka: přírodní rezervace (59,50 ha, vyhlášena v roce 1995), v některých mapách též použito označení Jezírka. Geomorfologicky zajímavé, velmi romantické údolí Zbirožského potoka. Významná paleontologická lokalita (v usazených horninách z období kambria zkamenělin živočichů), pestrá druhová skladba fauny i flóry. Přísný zákaz sběru zkamenělin.
Týřov: zříceniny hradu hradu nad soutokem Berounky a Úpořského potoka. Vybudován v 1. polovině 13. století, za husitských válek jeden z opěrných bodů katolické strany, roku 1574 označován již jako pustý. D"myslně opevněný hrad typu francouzského kastelu, dolní část opebvněna hradbou a flankovacími věžemi, mezi nimiž je věžovitá brána. V letech 1315-16 byl na Týřově vězněn Jindřich z Lipé, jehož osudy byly literárně zpracovány v románu Ludmily Vaňkové "První muž království". K nedaleké osadě Matouškov se váže děj nedokončené prózy Oty Pavla "Fialový postevník". Týřov leží v prostoru stejnojmenné národní přírodní rezervace (420,56 ha, vyhlášena roku 1984) - rozsáhlý komplex lesních porostů kolem údolí Úpořského potoka, doklad kladného působení člověka na krajinu v minulých dobách.
