Jméno dnes stotisícového města je odvozeno z názvu římské vojenské stanice Arretium z r. 294 př. Kr., původně jde však o město etruské, které patřilo do svazku dvanácti mocných Lucumonií. Okolo r. 70 př. Kr. se zde narodil Gaius Maecenas, přítel císaře Augusta. Podporoval básníky a stal se tak synonymem pro velkorysého příznivce umění. Z Arezza pochází také Guido Monaco, známý jako Guido z Arezza (990 - 1050), který vytvořil notové písmo, humanistický básník Francesco Petrarca (1304 - 1374), Giorgio Vasari a samozřejmě Spinello Aretino. Je zde už tradičně provozováno šperkařství, díky kterému se Arezzo řadilo vždy mezi nejbohatší toskánská města. Za 2. světové války byla velká část středověkého centra města zničena, ale přesto se zachovala celá řada pozoruhodných památek.

 
V samém středu města se nachází gotický kostel San Francesco, zasvěcený sv. Františkovi z Assisi, s nedokončenou fasádou a věží ze 16. století. V kostele je jedinečný cyklus fresek od Piera della Francesca, znázorňujícím výjevy z legendy týkající se Svatého kříže (1453 - 1464). Revoluční užití perspektivy, nádherné barvy a stylistické mistrovství zaručují tomuto cyklu pevné místo mezi největšími díly všech dob. V těsné blízkosti nelze přehlédnout románský farní kostel Pieve di Santa Maria s nejbohatší románskou fasádou v celém kraji. Zvonice tohoto kostela s četnými okénky ve dvojitém oblouku je nazývána Torre delle cento bucchi - Věž sta děr. Za kostelem se rozprostírá malebné náměstí Piazza Grande, kde se konají každou první zářijovou neděli středověké rytířské turnaje Giostra del Saracino. Všimněte si zde Palazzo delle Logge s prostorným podloubím postaveným podle Giorgia Vasariho a Palazzo della Fraternitá dei Laici s reliéfem Madony od Bernarda Rossellina.


Mezi náměstím a parkem Passegio del Prato najdete rodný dům Petrarky (Casa del Petrarca v uličce Via dell´Orto). Od Petrarkova domu je to už jen pár kroků k Palazzo del Comune (radnice z r. 1333 s erbovou výzdobou) a k obrovskému gotickému dómu San Donato, známému především díky nádherné vitráži ze 16. století a nevelké fresce Maří Magdaleny od Piera della Francesca (1416 - 1492), kterou najdete v blízkosti hrobky biskupa Guida Tarlatiho (v levé boční chrámové lodi).


Za zmínku určitě stojí také dominikánský klášter San Domenico ze 13. století s celou řadou fresek a překrásným malovaným krucifixem od Cimabua (1260 - 1270), který najdete na hlavním oltáři. V Museu del Duomo (Piazzetta del Duomo 13, telefon 0575 - 23991, otevřeno Čt - Po dopoledne) si můžete prohlédnout mimo jiné další tři dřevěné krucifixy ze 12. a 13. století, reliéf "Zvěstování Panny Marie" (1434) od Rossellina a Vasariho obrazy. Více děl od Vasariho uvidíte v domě sochaře a malíře Giorgia Vasariho (Casa di Vasari, Via XX. Settembre 55, telefon 0575 - 300301, otevřeno denně). Dům, který sám přestavěl je hezkou ukázkou toskánského manýrismu. Množství děl Vasariho, Arentina, Signorelliho, di Giovanniho atd. soustřeďuje také Museo Statale d´Arte Mediovale e Moderna, známé mimo jiné také perfektní sbírkou keramiky a majoliky. Hrad Medicejských - Fortezza Medicea (Parco il Prato, telefon 0575 - 377666, otevřeno denně) - postavil Antonio da Sangallo v 16. století. Dnes z něj zbyly už jen trosky, zato se vám zde otevře fascinující výhled na okolí. Příznivcům stříbrného plátna připomínáme, že oskarová, emocionálně laděná filmová tragikomedie "Život je krásný" z r. 1998 (v hl. roli Roberto Benigni) se natáčela právě v Arezzu.


Trhy se konají každou sobotu.


Informační kancelář: Piazza della Repubblica, telefon 0575 – 377678.

 

(text byl převzatý z www.italie-online.cz)

 

 

Arezzo podle turistického průvodce Marco Polo – Toskánsko, 2002

 

Poloha Arezza (92 000 obyvatel) ležícího v údolí mezi řekami Arno a Tibera (Tevere) je výhodná pro jeho hospodářský rozvoj, nikoli však pro přijíždějící návštěvníky: Abychom se propracovali autem do středověkého centra, které je dnes pěší zónou, a mohli obdivovat jeho starověké památky, musíme projet vnějšími čtvrtěmi stále se rozrůstajícího města. Tím se však nesmíme dát odradit.

 

Arezzo bylo důležitým centrem už kolem roku 600 před Kristem a v 3. století před Kristem dokonce jedním z hlavních měst etruského svazu dvanácti měst, v jehož rámci mělo značný význam jako po stránce hospodářské, tak vojenské. Z této doby se zde dochovali nejen zbytky starých budov a kdysi mohutných městských hradem, ale také vzácné umělecké předměty – bronzové skulptury a charakteristické vázy – ze 4. století před Kristem.

 

Římané zde v 1. století založili na silnici Via Cassia obec „Arretium“ a záhy jí udělili občanská práva. Římské Arezzo se pak rozrostlo v důležité centrum, kde se zpracovávalo zlato a provozovalo hrnčířství (korálově zbarvené místní hrnčířské výrobky byly žádané po celé římské říši, o jejich kráse hovořili například i Vergilius a Plinius). Vznikli zde významné chrámy, lázně a divadla, dnes však svědčí o oné době pouze zbytky amfiteátru. Pravděpodobně v roce 68 před Kristem se v Arretiu narodil Caio Cilnio Maecenas, který se stal poradcem císaře Oktaviána a vešel do dějin jako velký milovník umění, prostě „mecenáš“, který podporoval mimo jiné i známé básníky Vergilia a Horacia. V letech 990-1050 zde žil mnich Guido z Arezza, který zavedl do evropské hudby notové písmo a stupnice. Ve středověku ghibellinské Arezzo (stojící na straně hohenštaufského císaře Konráda III.) neustále válčilo s guelfskou Florencií (stojící na straně papeže) a mocné rivalce definitivně podlehlo roku 1348.

 

V dalších, mírových letech bylo ve městě postaveno mnoho kostelů a budov, jimž dnes Arezzo vděčí za svůj význam v dějinách umění.  Roku 1304 se zde narodil největší italský lyrický básník a humanista Francesco Petrarca a od roku 1453 do roku 1464 ve městě působil malíř Piero ze Sansepolcra. Ten vyzdobil hlavní kapli kostela San Francesco freskami, patřícími k nejkrásnějším na světě. Do dějin umění vešel jako Piero della Francesca. Tento významný představitel ranné renesance se zabýval především problémy barvy a světla na obraze. Světlo chápal jako prostředek zobrazení plastického tvaru. Jeho fresky se vyznačují jednoduchou kompozicí a dýchá z nich klid.

 

V následujících staletích se město stalo téměř bezvýznamné a nového hospodářského rozmachu se dočkalo teprve po vybudování železniční trati Florencie-Řím roku 1866. Dnes leží velmi výhodně také na silnici spojující ona dvě velká města a díky svým architektonickým a uměleckým památkám je důležitým a hojně navštěvovaným centrem turistického ruchu.

 

Duomo San Donato

 

Od 13. do 16. století obyvatelé Arezza budovali rozlehlou trojlodní baziliku z pískovce tyčící se vysoko nad městem a ozvláštněnou krásnými barevnými skleněnými okny ze 16. století. Podnět k její stavbě dal biskup Guglielmi degli Unertini a první plány navrhl místní architekt Margaritone. Jelikož stavba dómu trvala několik staletí, můžeme na ní zvenčí sledovat na podobě oken přechod od románského ke gotickému slohu. V interiéru můžeme obdivovat nádherný mramorový hlavní oltář, který vytvořil Nicolo – Pisano. Na oltáři se nachází schránka s ostatky sv. Donáta, společná práce místních umělců ze 14. století, a v kostele samém mnoho náhrobků význačných osobností.  V levé postranní lodi se dochovala freska Máří Magdaleny od Piera della Francesca z roku 1465. Piazza del Duomo.

 

Palazzo dei Priori

 

Naproti katedrále stojí cimbuřím korunovaný palác ze 13. století z mohutnou věží z roku 1337, na kterou lze vystoupit. V paláci s krásným nádvořím sídlí od jeho vybudování městská správa. Piazza della Liberta.

 

Piazza Grande

 

Už od římského období je toto nepravidelné , lehce se svažující náměstí centrem a tržištěm města. Na jeho západní straně stojí apsida kostela Pieve Santa Maria, dále Palazzo del Tribunale ze 17. století s balustrádou a venkovním schodištěm a Palazzo della Fraternita, který vznikl v letech 1375 až 1460 podle návrhu stavitelů Bernarda Rossellina a Giuliana da Settignano. Věž byla přistavěna teprve roku 1552. Na východní straně  náměstí stojí vysoké středověké domy. Severní stranu náměstí ohraničuje Palazzo delle Logge. Tento palác, jehož podobu navrhl roku 1573 Giorgio Vasari a který urbanistickou rovnováhu středověkého náměstí citelně ruší, ukrývá pod svými arkádami restaurace, cukrárny a dílny.

 

San Francesco

 

Fasáda mohutného kostela zůstala nedokončená. Jeho stavba byla zahájena ve druhé polovině 13. století. Trojlodní, 53x17 metrů velký interiér byl ve 14. století přebudován v prostém toskánsko-gotickém slohu františkánských kostelů. Nad hlavním oltářem visí barevný dřevěný krucifix z Cimabuovy školy (13. století), v levé kapli se nachází krásný náhrobek z 15. století.Největší pamětihodností a nejvýznamnějším umělecký pokladem baziliky je hlavní chór, který Piero della Francesca v letech 1453-1464 vyzdobil nádhernými freskami „Legendy o zlatém Kříži“, líčícími historii Kříže, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Fresky byly 15 let náročně restaurovány a nyní si je po předchozím ohlášení můžeme opět prohlédnout. Tel.: 0575900404, www.pierodellafrancesca.it, Piazza San Francesco

 

Santa Maria delle Grazie

 

Malý gotický kostel na jihovýchodním konci města s elegantní sloupovou předsíní navrženou kolem roku 1470 Benedettem de Maiano. V trojlodním interiéru se nachází krásný mramorový oltář, který vytvořil Andrea della Robbia. Viale Mecenate

 

Santa Maria della Pieve

 

Kuriózní zvonice, zvaná Campanile delle cento buche (Věž stovky děr) je prosvětlena čtyřiceti románskými dvojitými okenními otvory. Trojlodní kostel postavený roku 1140 na zbytcích kostela z 10. století má fasádu v pisánsko-románském slohu (tři nad sebou ležící řady pískovcových sloupů). Na hlavním oltáři je krásný polytriptych od Pietra Lorenzettiho z roku 1320. Za prohlídku stojí také krypta. Corso Italia

 

Casa del Vasari

 

Obytný dům Giorga Vasariho (1511 až 1574), malíře a architekta Mediceů, je typickým příkladem uměnímilovného zámožného občana v období cinqueccenta. Archiv a muzeum. Po a St-So 8.30-19.30 hodin, 1. května zavřeni, Via XX Settembre, 55

 

Museo Archeologico Statale Gaio Cilnio Mecenate

 

Na zbytcích římského amfiteátru vznikl někdejší olivetánský klášter San Bernardo, v jehož místnostech jsou dnes vystaveny archeologické nálezy. Zvlášť zajímavá je velká sbírka hrnčířských výrobků, tzv. vasi corallini, z římského období Arezza. Denně 8.30-19.30 hodin. 1. ledna, 1. května a 25. prosince zavřeno, Via Margaritone, 10

 

Museo Statale Arte Medievale e Moderna

 

Muzeum středověkého a moderního umění, jedno z nejdůležitějších v této oblasti, je umístěno v paláci z 15. století. Vystaveny jsou obrazy florentské a aretinské školy z 13. až 17. století a také bohatá sbírka majolik, jakož i přes 3600 mincí, pečetí a medailí. Út-Ne 8.30-19.30, červenec-září 8.30-23.00, Via San Lorentino

 

OKOLÍ AREZZA

 

Anghiari

 

Silnice rovná jako pravítko spojuje vysoko položené Anghiari (6000 obyvatel) se Sansepolcrem le­žícím v údolí. Město, které má do­sud silně středověký charakter, by­lo založeno zčásti mimo hradby hradu podél prudce klesající silni­ce. Za návštěvu stojí osmiboký klášterní kostel postavený kolem ro­ku 1000, dále kostel Sanť Agostino (13.-15. století) a Palazzo Comunale. Ve všech památkách se nacháze­jí vzácná umělecká díla. Kostel Santo Stefano na úpatí kopce pochází ze 6. století a je jedním z nej­starších kostelů tohoto kraje. V Palazzu Taglieschi dnes sídlí Museo dell´Alta Valle s etnografickými sbírkami (Út-So 8.30-19.30, Ne 11-19 hodin). Na rovině pod Anghi­ari byla roku 1440 svedena bitva mezi Florentinci a Miláňany, kte­rou se Leonardo da Vinci snažil zvěčnit na kolosálním obraze v Pa-lazzu Vecchio ve Florencii.

 

Caprese Michelangelo   

 

Na špičce kopce se rozkládá vesni­ce (1600 obyvatel), kde se 6. března 1475 narodil italský univerzální génius Michelangelo Buonarotti. V domě, kde byl tehdy jeho otec po­desta (starostou), je dnes Museo Michelangiolesco s dokumenty o uměl­cově životě (16. červen-říjen Út-Pá 9.30-18.30. So-Ne 9.30-19.30 ho­din. listopad-15. červen Út-Pá 10 ni 17. So/Ne 10-18 hodin). V res­taurované části nedalekého hradu jsou vystaveny sádrové odlitky Michelangelových děl.

 

Casentino

 

Oblast zvaná Casentino se rozklá­dá kolem horního toku řeky Arno asi od obce Stia, na východ od Florencie, až po Arezzo. Turisty málo navštěvovaná krajina se zalesněný­mi  návršími,  líbeznými  údolími a strmými apeninskými průsmyky je překrásná a zároveň jedna z nej­zajímavějších po stránce historické. O Casentinu se například několi­krát zmiňuje Dante Alighieri. Sám se účastnil bitvy, která v rovině Campaldino u Poppi ukončila stale­té boje mezi guelfy a ghibelliny. Krajinu ovládají četné hrady z této doby - v Romeně, Porcianu, Urbechu, Castelnuovu, Chitignanu, Castellone a Poppi. Překrásná rámánská baptisteria (Pieve) v Gropině, Romeně, Montemignaiu, Setině a So­canu (s největším až dosud objeve­ným etruským chrámem) a význam­né kláštery ve Vallombrose (jen pro skupiny po předchozím ohlášení Ne 15 hodin, v létě také Út a Pá 10.30 hodin, tel. 055 86 22 51), v Camaldoli a La Verně svědčí o nábožen­ském životě lidí oné doby.

 

Abychom tuto oblast poznali, učiníme nejlépe, když se vydáme z Pontassieve silnicí SS 67 přes Rufinu a po dobrých 10 kilometrech zabočíme na silnici 556 směrem na Londu. Odtud  silnice s nád­hernými výhledy stoupá skoro do výšky 1000 metrů, kde západně od kostela Santa Maria delle Grazie pramení řeka Arno. Odtud sjedeme dolů do Stie (kde se můžeme rozhodnout pro 4 km dlouhou zajížďku ke Castellu di Romena s krás­ným baptisteriem) a pokračujeme dál do Pratovecchia, kde se pravdě­podobně narodil malíř Paolo Uccello (1397-1475), a do Poppi s hradem hrabat Guidi, který byl architektu Arnolfu di Cambio vzorem pro stav­bu Palazza Vecchia ve  Florencii (Castello denně 10-18 hodin, 15. říjen-15. březen jen So-Ne 10-19 ho­din). Tady začíná silnice vedoucí k poustevně v Camaldoli (Po-So 8 až 11.30 a 15-18 hodin), nacházejí­cí se ve výšce dobrých 1100 metru. Za zdmi tam v poustevnických ce­lách žije v lese třináct mnichů.

 

Pokračujeme-li dál do Bibbieny, hlavní obce Casentina se starým jádrem, dostaneme se směrem k vý­chodu překrásnou silnicí k „františ­kánské svatyni" na Monte La Verna (1128 m), hoře, kde sv. František ro­ku 1222 přijal stigmata. Klášterní komplex s uměleckými poklady a jeskyní, kde světec žil, je přístup­ný (denně 6.30-19.30 hodin). Také tady najdeme hospic s restaurací (Pastor Angelicus, denně, Chiusi della Verna, tel. 05 75 59 90 25, €).

 

Cortona

 

Středověké město (23 000 oby­vatel) se strmými úzkými uličkami a schody, postavené na kopci ve výšce 495 metrů, dominuje celému údolí. Také Cortona byla jednou ze dvanácti  etruských  Lukomonií -zbytky  impozantních   městských hradeb z oné doby si můžeme ještě dnes prohlédnout. Významné před­měty z etruských hrobů a nálezy jako cortonský svícen a vzácné ob­razy, mimo jiné také od Pinturicchia a dvou v Cortoně narozených malířů Lucy Signorelliho a Gina Severiniho, jsou vystaveny v prosto­rách paláce Casali ze 13.-15. stole­tí (Musea dell'Accademia Elrusca, Út-Ne 10-19, listopad-březen 10 až 17 hodin, Piazza Signorelli).

 

Na centrálním náměstí Piazza della Repubblica stojí ještě Palazzo Comunale (13. století) s věží a krás­ným vnějším schodištěm a Loggia del Grano (obilní špejchar). Odtud se dostaneme k hezkému divadlu Teatro Signorelli (1857). Vedle dó­mu ze 16. století se nachází Museo Diocesano del Capitolo (v letním půlroce Út-Ne 9.30-13 a 15.30-19 hodin, v zimě 10-13 a 15-17 hodin); za zhlédnutí tam stojí především „Zvěstování"  od   Beata  Angelica a dva pomalované kříže od Pietra Lorenzettiho. Z terasy náměstí Piazza Garibaldi se otevírá nádher­ný výhled do roviny na Trasimenské jezero a horu Monte Amiata v pozadí. Z města můžeme podnik­nout příjemné výlety do 4 km vzdá­leného kláštera v Celle (denně 8-20 hodin), který založil roku 1211 Fran­tišek z Assisi, nebo k 7 km vzdále­nému Castellu di Montecchio Vesponi ze 13. století. V městečku dosta­neme za výhodné ceny keramiku, starožitnosti a víno.

 

Lucignano  

                        

Prstencovitě postavená opevněná vesnice má středověký ráz. V Palazzu Comunale jsou vystaveny vý­znamné fresky umělců z Arezza a Si­eny (Út-Ne 10-13 a 15-18, v zimě 10.30-12.30 a 15.30-17.30 hodin).

 

Monterchi

 

V etrusko-římském období bylo místo, kde dnes stojí tato vesnička, lázněmi zasvěcenými bohu Herku­lovi. Dnes návštěvníci jezdí do Monterchi v první řadě proto, aby si prohlédli fresku „Madonna del Parto" (kolem roku 1445) od Piera della Francesca, sňatou ze zdi hřbi­tovní kaple (Út-Ne 9-13 a 14-18, v létě do 19 hodin, červenec-srpen také 21-24 hodin, Scuola Elemen-tare, Via Reglia).

 

Monte San Savino

            

Za to, že zde převládá renesanční ar­chitektura, vděčíme patrně Andreu Contuccimu, zvanému Sansovino: narodil se tady roku 1460 a postavil ve svém rodném městě klášter Sanť Agostino. Loggia dei Mercanti (trž­nice) je připisována rovněž jemu. Od Antonia da Sangallo staršího pochá­zí impozantní Palazzo Ciocchi del Monte z roku 1516. Dále bychom si měli prohlédnout Museo della Ceramica (červen-listopad Út-Ne 9-12 a 16-18 hodin) a  strážní věž Torre Civica (polovina dubna-září So-Ne 9.30-12.30 hodin), odkud se otvírá úchvatný výhled do kraje.

 

V nedalekém Castellu di Gargonza, vesnici s hradem, zcela ob­klopené hradbami ze 13. století, by­lo 19 venkovských usedlostí přesta­věno na krásné prázdninové apart­mány.

 

Sansepolcro     

                 

Obec, kde se narodil a zemřel malíř Piero della Francesca, leží v široké rovině  řeky Tibery  (Tevere).  Její středověká část je obehnána čtver­covými hradbami. Za návštěvu stojí Museo Civieo, kde jsou vystavena kromě jiných exponátu dvě díla od Fiera della Francesca, velký křídlo­vý oltář „Madonna della Misericordia" a „Resurrezione" (denně 9.30 až 13 hodin a 14.30-18, v létě do 19.30 hodin). Kromě toho stojí v obci za návštěvu ještě románská katedrála a kostel San Francesco.

 

Sinalunga

                        

30 km dál k jihozápadu se roz­kládá toto hezké středověké měs­tečko (12 000 obyvatel) s krásnými barokními kostely. Dva kilometry k jihu se nachází Locanda dell'Amorosa (Út v poledne a Po zavře­no, tel. 05 77 67 94 97, fax 05 77 63 20 01), velmi dobře zachova­lý statek s restaurací a 20 pokoji.

 

Valdichiana

                  

Údolí řeky Chiany, široké a úrodné jako zahrada, se táhne od Arezza k jihu až do Chiusi u hranic pro­vincie Umbrie. Údolí Chiany. kte­rým vede také dálnice A1 do Říma, byla kdysi etruskou obilnicí.  Do­dnes zde chovají žádaný bílý skot zvaný Manina, který dodává ma­so pro známou místní pochoutku zvanou bistecca alla florentinu. Vy­rábí se zde také znamenité bílé ví­no Bianco Vergine. Nejlépe udělá­me, když ho koupíme v Cantině So­ciale di Cortona  na úpatí kopce v Camucii. Viale A. Gramsci, 113.

 

Valtiberina  

               

Řeka Tibera (Tevere) vyvěrá na 1407 metrů vysoké hoře Monte Fumaiolo v Apeninách, jen několik ki­lometrů od pramene řeky Arno. Obě řeky tečou až do blízkosti Arezza paralelně - odděluje je pouze hor­ský hřeben Alpe di Catenaia. Údolí Tibery je drsnější a strmější - hlav­ními zdroji obživy jsou v této kraji­ně pastevectví a dřevařství. Valtiberinou prochází Superstrada 3, spo­jující Řím s Ravennou.

 

 

 

(text byl převzatý z průvodce Marco Polo – Toskánsko, 2002)

 



Kliknutím se otevře nové okno s mapou celého města

mapa je převzatá ze serveru ViaMichelin
www.viamichelin.co.uk