Slunečný to den nás vylákal namontovat na kola držáky a brašny a jet trhat asfalt do zádumčivé přírody Západních Čech. Vlakem jsme se přesunuli do Lázní Kynžvart, kde Andrejka chvíli obdivovala místní Metternichův zámek, zatímco já se ho snažil vyfotit bez procházejících Němců a přemýšlel, jak s germánsky řekně Jděte do prdele, fotím kašnu. Drsnou cestou, kterou nějaký urbanista zakreslil do mapy jako lesní asfaltku jsme se poli, loukami, potoky a kopřivami zarostlými úvozy dostali do vesničky Úbočí, kde jsem se nevinně zeptal místního staršiny, zda-li neví o nějaké místní, otevřené hospodě. Zamyslel se a pak pravil hlasem, který už zažil mnoho: Když se otočíš, tak asi deset metrů od tebe. Bylo to tak, za mnou se na mě šklebili hosté z místní zahradní restaurace. Po seznáméní se svérázným personálem a přítulnou pudlicí Nelly jsme si objednali každý tři párky a obdržely tři velké kusy masa. Odvalit se na další cestu bylo težké. Hned nad Úbočím nějaká rodinka trhala u cesty třešně. příkopu byl zaparkovaný vůz, o strom opřený hliníkový žebřík, na žebříku člověk a ořezával větvě. Ořezané větve házel dolů, zbylým členům spolku a ty z nich drbali třešně. Samozřejmě, že jsem na ně zavolal policii, tak doufám, že je ještě chytili při činu. My totiž jeli dál - do Kynšperka. Šlapali jsme krásnou zvlněnou krajinou, kterou narušovala jen hromadná evakuace asi padesáti sudetských Němců na kolech. Funěli do kopců a pokřikovali Grüss Got a Na ja, Heinrich, jinými slovy, byli celkem přátelští. V Kynšperku byl jen Placka, který nám ale místo pozdravu řekl, že nemá čas, protože má na zahradě 16 lidí na Magic. Jeli jsme do Sokolova. Krajina nenápadně změnila ráz, stala se více industriální. Sokolov nás už nemohl ničím překvapit, přesto se ale něco našlo - Karlovarský kraj instaloval do ulic informační tabule, plné bulharských, rumunských, anglických a jiných výrazů. Jen na spisovnou a srozumitelnou češtinu zapoměl, i skladba věty a sloh se kamsi vytratili. Do Lokte jsme se museli přesunout po silnici, i když jsme doufali v romantickou jízdu údolím Ohře. Uvědomili jsme si totiž, že se jedná o nepříliš schůdnou pěšinu pro pěší, kde by jízda na kole mohla vést ke zřícení ze skály. V Lokti nám v naší oblíbené italské restauraci řekli, že jídlo bude nejdří za hodinu. Nečekali jsme a konečně se dostali na tolik vytouženou romantickou cyklostezku u řeky. Na Svatoškách jsme se dokonce stylizovaně fotili. Do Doubí jsme se dostali po kultivované asfaltové silnici a na hrázi nás vyzvedl Náčelník s Oxanou, neb jsme ještě měli vplánu zúčastnít se s nimi festivalu keltské hudby ve Valeči. Našroubovali jsme kola na zahrádku a hledali zmíněný Valeč. Našli. Festival byl boží, měli tam spoustu jídla. Schválně jsem si spočítal, co jsem všechno sněd a vipil za jediný den: 4 max buřty, 2 litry kofoly, 0,5 litru Coca-Coly, 0,5 litru Mirindy, 0,33 L Fanty Divoká malina, Krůtí steak na bazalce s třešňovou omáčkou, cukrkandl, vepřový steak se smetanou a irskou whiskey, nakládaný hermelín, kousek guláše. Mě je tak špatně, milý deníčku! Zpátky řídila temnou nocí Oxana, celkem jí to šlo.

(12.07.2006, Denny)

text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart text zámek Kynžvart

zámek Kynžvart na www.hrady.cz (autor textu)
zámek Kynžvart ve Wikipedii

Jméno „Kynšperk", tehdy v jiné formě, je prvně zmíněno v písemné zprávě Chebského soudu z roku 1188. Tato zmínka se vztahuje k hradu, který zde v té době stál. S městem se jméno „Kynšperk" váže od roku 1232, kdy doksanský klášter obdržel svolení krále Václava I. k založení města tohoto jména. Původní lokace města všek zřejmě nebyla v jeho nynějších hranicích, ale asi 2 kilometry na východ nad soutokem Malé a Velké Libavy. Pozdější lokace města „Kynšperka" v okolí hradu téhož jména, tedy v místech, kde nyní Kynšperk nad Ohří stojí, je doložena až později, v době vlády Karla IV. Původ prvních obyvatel dnes zřejmě nelze přesně určit, již v období středověku je však obyvatelstvo různorodé, o čemž svědčí i historické památky. Způsob obživy místních obyvatel se v čase mění, k původnímu zemědělství a drobným řemeslům se zařazuje zvláště řemeslo truhlářské, které zde od 18. století prodělává velký rozvoj, a později též hornictví. V 19. a 20. století se pak přidružují další průmyslové obory – kovovýroba, textilní průmysl a další. V druhé polovině minulého stolení (1871) se zde rodí světově snad nejznámější kynšperák – Kašpar Herrmann – vynálezce ofsetového způsobu tisku. Po II. světové válce se obyvatelstvo města značně změnilo. Tak jako jinde v pohraničí, nahradili část německých obyvatel zejména Češi a Slováci – jak z vnitrozemí, tak reemigranti z českých a slovenských enkláv v okolních zemích - ale i Poláci, Maďaři, Srbové a jiní. Původní zástavba byla zčásti nahrazena v 50-tých letech, kdy byly v okolí Zámeckého vrchu, na místě původních staveb, postaveny bytové domy. Dále se město územně rozšiřuje směrem k jihu v 60-tých letech, výstavbou nového sídliště. Město si však, na rozdíl od mnohých jiných, zachovalo původní členitý městský půdorys, což jej činí velice malebným při procházkách, hlavně však při pohledu z výšky. V době této výstavby se mění i způsob obživy obyvatel, mnozí z nich začínají za prací dojíždět do Elektrárny Tisová a sokolovských dolů, ženy pak i do textilky v Libavském Údolí. Ve městě samém obyvatelé pracují nadále ve výrobě nábytku, jak dřevěného tak kovového, v opravnách zemědělských a lesních strojů, v zemědělství v Chotíkově a na Zlaté a dále v dopravě, komunálních službách, obchodě a rozpočtové sféře.

V posledních 10-ti letech došlo ve městě k řadě změn, zejména v oblasti struktury výroby a služeb. Některé činnosti, např. výroba nábytku, zcela zanikly, nově se rozeběhla výroba autodoplňků, výroba kabelových součástek a některé druhy textilního průmyslu. Umožněním provozování živností výrazně posílil obor obchodu a služeb - vznikly nové, převážně menší rodinné obchody a řemeslnické dílny, rozšířily se také možnosti stravování a ubytování. Část obyvatel i nadále za prací dojíždí. Na vzhled města mělo poslední desetiletí nevelký vliv. Výstavba se nijak výrazně nerozvíjela, značná část zástavby nese známky stáří, výjimkou jsou snad jen domy, které přešly privatizací do soukromých rukou, což také neplatí beze zbytku. Přesto se v současné době město Kynšperk nad Ohří stává stále atraktivnějším místem pro bydlení. Jeho poloha, na půli cestě mezi Sokolovem a Chebem, dopravní přístupnost železnicí i po silnici, příjemné a klidné prostředí na západním úbočí kopců, odtrhující jej jaksi od průmyslové části sokolovska, je pro bydlení ideální. Životní prostředí je vzhledem k blízkosti lesů, řece, převážně vanoucím západním větrům a jiným přírodním podmínkám, nedávno ještě zlepšené masivní změnou způsobu vytápění objektů, velmi příznivé, a i ono přímo vybízí k tomu, usadit se zde. Vědom si této skutečnosti nechal Kynšperk zpracovat nový územní plán a vyvíjí řadu aktivit umožňující další rozvoj města – z hlavních je nutno zmínit rozšíření plynových rozvodů a počínající rekonstrukce čistírny odpadních vod. Záměrem zastupitelů je také vytvořit podmínky pro novou bytovou výstavbu, zlepšit dopravní systém - včetně stavu komunikací i možnosti garážování a parkování, vytvořit podmínky pro rozvoj podnikání a zaměstnanosti. Neopominutelnými jsou též aktivity směřující ke zlepšení vzhledu města, včetně úprav jeho okrajových částí a snaha o opravu historicky cenných objektů.

www.kynsperk.cz - Tomáš Velínský (autor textu)
Kynšperk nad Ohřve Wikipedii

Ve 12. století pomezní přemyslovské hradiště (sousední Chebsko, připojeno k Čechám až r. 1322), ve 13. století přestavěno na ranně gotický královský hrad. Nejstarší písemná zmínka je z roku 1232, kdy zde panovník povolil založit tržní městečko, práva městská udělena v roce 1364, později povolena i výstavbakamenného městského opevnění. V roce 1647 Kynšperk zpustošen Švédy, hrad vyhořel a již nebyl obnoven. Na návrší dominantní barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1721 - 1727 s dvojicí věží a bohatě zdobeným západním průčelím. V interiéru pozdně gotická plastika Madony. Na zámeckém vrchu nepatrné zbytky zdiva hradu, valy a příkopy. Na náměstí barokní kašna s plastikou svatého Floriana. Hrázděný dům čp.60, městská branka ze 16. století, židovský hřbitov ze 17. století. Významná textilní manufaktura v 1. polovině 18. století, v době, kdy město koupil anglický šlechtic Corvay z Waterfordu. Město proslavilo umělecké truhlářství, známé již v 17. století, od roku 1873 odborná truhlářská škola. V 50. letech bytová výstavba pro sokolovské horníky a zaměstnance tisovské elektrny. Sídlo lesního závodu.

Mapa KČT č.2 - Slavkovský les a Mariánské Lázně, 1:50000

text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov text Sokolov

Sokolov na www.hrady.cz (autor textu)
Sokolov ve Wikipedii

Pravděpodobně někdy ve 3. čtvrtině 12. století za panování krále Vladislava II. (1140-1173) byl na akropoli hradiště založen kamenný královský hrad. Impulsem pro výstavbu této české pohraniční pevnosti bylo možná i nebezpečné pronikání německých záborových úředníků (ministeriálů), kteří pod patronací markabího Děpolta z Vohburka obsadili a kolonizovali část oblasti bývalého Sedlecka z obou stran našich dnešních státních hranic.

Výstavný lHrad 1oketský hrad byl od počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Tak již v roce 1239 byl tu králem Václavem I. přijat římský císař Konrád a vedla se zde důležitá státní jednání s Jindřichem Míšeňským. Loket byl také oporou krále Václava I. při sporu s jeho odbojným synem, pozdějším králem Přemyslem Otokarem II.; a s braniborskými markrabaty. Období vlády Přemysla Otokara II. (1253-1278) se významně odrazilo zejména ve velké přestavbě loketského hradu, kde bylo staré ohrazení dolního hradu vyměněno za mohutný prstenec nové hradební zdi, dosahující šířky 2 m a zesílený několika půlválcovými věžemi. Hradba z charakteristických valounových kamenů tvoří dodnes obvod východní poloviny areálu.

Významné postavení Lokte v království za vlády Jana Lucemburského potvrzují Hrad 2zápisy zbraslavské kroniky: kyž roku 1317 vypukly v zemi rozbroje, odebrala se na Loket se svými dětmi Eliška Přemyslovna a téhož roku v listopadu i král se svou družinou. V následujícím období navštívila královna Loket ještě několikrát a v roce 1319 sem byla nakonec nucena uprchnout před hněvem krále.

Před polovinou 14. století se zde několikrát zdržel Karel IV. a kromě vyřizování státních záležitostí zde i lovil v rozsáhlé královské oboře, sahající od Drahovic při ústí říčky Teplé až k ústí Slavkovského potoka. Ještě několikrát zde pobýval se svým dvorem v letech 1370-1376.

Jako důležitá státní pevnost se Loket uplatnil i v době bojů Karlova syna Václava IV. s Ruprechtem Falckým. Roku 1382 potvrdil král Václav IV. všechna městská práva a svobody a hrad s krajskou správou svěřil do rukou svému oblíbenci Zdimírovi ze Sedlce (1382-1397). Do této doby je možno datovat částečnou přestavbu hradu. V roce 1398 byl na hradě novým purkabím ustanoven Vintíř a později (1405-1412) Albert starší z Kolovrat a na Libštejně.

Hned na počátku husitského hnutí v roce 1420 musel Loket odolávat obležení Hrad 3vojskem ze Švamberka a v dalších letech ještě několikrát. Roku 1434 král Zikmund udělil zástavní právo na hrad svému kancléři Kašparu Šlikovi, který byl jmenován královským loketským hejtmanem a purkabím města. V roce 1473 vypukl - údajně inspirován pány z Plavna - požár jednoho domu pod loketským hradem, přenesl se na hrad, který celý zničil kromě izolovaně stojícího Markrabského domu.

Na stavebních akcích, které tu plynule přecházejí z pozdní gotiky do období renesance, se podílely tři generace Šliků. Jejich zásahem se hrad stal reprezentačním a náročným rodovým sídlem a správním sřediskem kraje. Město potom získaný hrad pouze stavebně udržovalo, na jeho výraznější přestavbu a modernizaci nemělo vcelku zájem.

V letech 1613-1615 úřadoval na loketském hradě jako krajský hejtman Vít Werner z Rabic, po němž je do této funkce dosazen dosavadní sudí Matyáš Bernart Unruher. Do dramatických událostí třicetileté války vstoupili loketští podporou českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé Hoře odmítli vpustit do Lokte císařskou posádku a naopak přivítali Mansfeldovo protestantské vojsko, který zde zanechal 550 mužů. V roce 1621 byl Loket dobyt bavorským generálem Tillym.

Roku 1631 uvítali Loketští příchod Sasů a slíbili jim věrnost. Ještě v témže roce byl Loket opět obléhán a kapituloval po třech měsících příchodem vojsk Albrechta z Valdštejna. Loketský hrad opět obsadila císařská posádka, která tu setrvala až do konce války. Císařským nařízením z roku 1663 byl Loket zařazen mezi hraniční pevnosti Čech. To přineslo nové výdaje na opevnění hradu.

Po požáru Markrabského domu na hradě v roce 1725 zůstaly z objektu zachovány jen obvodové zdi a v přízemí jediná zeď příčná. Poté byl objekt upraven na městskou sýpku s malými okénky a s prostým olištovaným vstupním portálem. V této podobě byl ponechán až do přestavby na počátku tohoto století.

O novém využití hradních budov se začalo jednat již roku 1788. Tehdy podal loketský magistrát návrh na přestavbu části starého hradu na městské vězení. Návrh byl přijat a v roce 1797 začal stavitel Leistner přestavbu realizovat. K úplnému dokončení došlo aekolž roku 1822 a jako věznice sloužil hrad až do roku 1949. V roce 1950 byl Loket prohlášen městskou památkovou rezervací.

Sokolov na www.hrady.cz (autor textu)
Sokolov ve Wikipedii