Cestování kolmo po Jižních Čechách bylo zahaleno tajemstvím ještě dva dny před odjezdem do Českých Budějovic - Andrejka chystala překvapení. Až absence cyklobrašen a držáků a nutnost jejich koupě prozradila, že pojedeme na kolech. Ve vlaku jsem se dozvěděl, že to bude na jih. První večer jsme dojeli z Českých Budějovic do kempu kousek za Rudolfovem, kde ale pravděpodobně o zákazníky moc nestáli - alespoň podle přístupu - takže jsme spali pod mobilním vysílačem, měli jsme krásné mikrovlnné sny. Druhý den jsme profrčeli Třeboní a přilehlou cyklstezkou a spali zhýčkaně v penzionu kousek před Jindřichovým Hradcem za směšnou sumu 250,- Kč/noc pro jednoho. Třetí den jsme prošmejdili Jindřichův Hradec a úzkokolejkou se nechali svézt do Noví Bystřice, kde jsem opět dali přednost penzionu, tentokrát byl dražší o padesátikorunu. Poslední, čvrtý den přijeli Náčelníkovic s kolama, počkali jsme na ně na Landštejně a podnikli jsme lehkou vyjížďku do Slavonic. SLuníčko nám přálo, měli jsme se rádi, nechybělo nám nic :))
(10.05.2006, Denny)
Jedním z nejkrásnějších jihočeských měst je bezesporu Třeboň. A to už vůbec nemluvíme o
jejím okolí, které dokáže očarovat snad každou vnímavou lidskou duši. Jako bychom na
hrázích rybníků stále slyšeli vzdalujicí se kroky Jakuba Krčína z Jelčan a kamenné domy s
pětilistou růží nás stále přesvědčují, že je to snad jen chvilka, co tu prošel zamzšlený
Petr Vok z Rožmberka. Ale je to jen iluze starobylých průčelí, resenanční sgrafit i
mohutných Krčínových dubů. Přicházíme se zpožděním 400 let a pan Petr Vok dávno odešel.
Počátky města sahají do poloviny 12. stol., kdy na jedné stezek, procházejicí širokým
pohraničním hvozdem, vznikla malá osada či jen pouhý dvorec. Celé rozlehlé jihočeské území
dostal od krále výsluhou podnikavý Vítek z Prčic, první známý člen později rozvětveného
rodu Vítkovců. Po krátkém držení části Třeboňska světelským klášterem (Zwetl v Rakousku)
koupili v pol. 13.stol. toto území, zvané německy Wittinegowe (Vítkův luh), bratři Pelhřim
a Ojíř, příslušníci pozdější landštejnské větve Vítkovců. Z r. 1280 je už zpráva o
existenci farního kostela v Třeboni a kolem r. 1300 lze předpokládat městské opevnění,
zesílené z venční vodním příkopem. Třeboň se stala i střediskem rozšiřujicího se panství.
K r. 1341 se označuje jako město a od r. 1366 se objevuje i její český název. V tomto roce
se vlastníky Třeboně a přilehlého panství stali páni z Rožmberka, za nichž město nabylo na
významu a rozmachu. Již následujicího roku zde založili klášter, r. 1376 udělili Třeboni
právo měst královských a r. 1378 mu vzmohli od krále Karla IV. výsadu na dovoz soli. Petr
a Jan z Rožmberka založoli r. 1384 na nově vznikajicím předměstí v místech dnešního cípu
rybníka Svět špitál pro 17 chudých a o rok později Jan zřídil při obci menší chudinskou
nadaci. Koncem 14. stol. se město opevňovalo už zděnými hradbami hradbami a příkopem
(opevnění číslo 1., opevnění číslo 2.). Toto opevnění spolu se zesíleným hrádkem a s
bažinatým okolním terénem vytvářelo z Třeboně téměř nedobytnou pevnost. Tak tomu bylo i v
husitských válkách, kdy hradba odolala několikerým útokům, i když město samo utrpělo přece
jenom mnoho válečných škod. Obrat k lepšímu nastal teprve na sklonku 15. stol., kdy
konečně rožmberské panství bylo schopno rozvinout novou hospodářskou politiku. Vok z
Rožmberka, který dlouhá léta trvale přebýval v Třeboni, se r. 1480 postaral, aby král
povolil městu trh na den sv. Jakuba a Filipa se sedmidenním trváním. Růstu města prospělo
také ustanovení cechu krejčovského (1481) a ševcovského (1484) i nařízení krále Vladislava
II., aby všichni formani jedoucí z Budějovic a Krumlova do Jindřichova Hradce jezdili
pouze přes Třeboň (1480).
Do popředí pozornosti měšťanů náleželo zakládání rybníků a vaření piva. V první čtvrti 16.
stol. bylo zdokonaleno dosavadní městské opevnění postavením druhé hradební zdi, druhého
příkopu a vnějšího válu. Řízení prací bylo svěřeno Štěpánkovi Netolickému. Stará hradební
zeď byla při tom o něco zvýšena, nová vnější zeď proložena okrouhlými baštami. V obou
pásech hradeb byly postaveny dvě nové brány, dvojitá Svinenská a vnější Novohradská.
R. 1551 se ujal vlády nad rožmberským majetkem Vilém z Rožmberka, významný politik i
hospodář. Solidní základ rozsáhlého majetku dovoloval Vilémovi uskutečnit mnohé záměry.
R. 1566 dosáhl u církevní vrchnosti zrušení třeboňského kláštera pro jeho celkový úpadek
a ujal se nemalých klášterních statků. Získáním Jakuba Krčína z Jelčan do rožmberských
služeb a jeho postavením do čela všeho rožmberského hospodářství nastala nová éra budování
a rozkvětu. Krčínovy hospodářské reformy, zasáhly i město Třeboň a jeho nejbližší okolí.
Založení velkého rybníka těsně u města padlo za oběť Svinenské předměstí se špitálem a
kostelem sv. Alžběty i nedloho před tím vzniklé tzv. Nové Město. Zlatou stoku, jež dosud
obtékala město po straně západní a severní, přeložil Krčín na stranu jižní a východní.
Obyvatelstvo obou předměstí bylo přestěhováno na nové místo při Břidlické silnici.
Pozdější stavba největšího českého rybníka Rožmberka se samotného města bezprostředně
nedotkla, oba tyto velkolepé podniky se však v hospodářství a životě města odrazili.
Nastal příliv lidí, vzkvétal obchod i řemesla, objevily se nové domy na místě dosavadních
dřevěných nebo hrázděných. K nové výstavbě domů však přispěl především požár, který vypukl
v Třeboni r. 1562 a zničil 48 měšťanských domů. R. 1569 byla do náměstí nedaleko radnice
zanesená desetiboká kamenná kašna, přizdobená kruhovými reiléfy antických hlav. Téhož
roku byla přebudována Břilická brána, Svinenská brána obdržela svou dnešní podobu, Jan
Vlach vybudoval nově Hradeckou bránu a r. 1582 byla dána do pořádku hradba mezi touto
bránou a klášterní zahradou.
Po smrti Vilémově r. 1592 se ujal vlády nad celým rožmberským dominiem jeho mladší bratr
Petr Vok, poslední člen rodu. V peněžních starostech byl nucen odprodat císaři Rudolfu II.
krumlovské panství a odstěhovat se s celým svým dvorem r. 1602 trvale do Třeboně.Od té
chvíle se nemálo změnil klidný život města i jeho tvářnost. V souvislosti s rozšiřováním
zámku byla zrušena Břilická brána a nahrazena dnešní Budějovickou bránou. Mezi obě brány
bylo Cometou vystavěno se svolením obce na městských hradebních zdech dlouhé křídlo, zvané
potom stavením "dlouhé chodby". Do té doby nejšťastnější období města bylo narušeno vpády
pasovských vojsk biskupa Leopolda r. 1611. Aby zachránil město i kraj před obsazením a
zplundřením, obětoval Petr Vok rožmberský tříbrný poklad na vzplacení Pasovských. Nedlouho
potom, 6.listopadu 1611, Petr Vok na třeboňském zámku zemřel. Rožmberský majetek přešel
dědictvím na Švamberky. Jako předzvěst blížících se pohrom a trudných časů zachvátil r.
1618 velký požár značnou část města (83 domů i s radnicí a Hradeckou bránou). V nastalých
bělohorských událostech Petr ze Švamberka, jeden z třiceti direktorů, r. 1620 náhle
zemřel. Švamberského panství se zmocnil král Fridrich Falcký, který obsadil i Třeboň svým
vojskem, jemuž velel Angličan John Sayton. Císřské vojsko hned v dubnu 1620 zaútočilo na
město, které útoku odolalo, celé předměstí však bylo zcela vypáleno. Při dalších útocích
císařských město se stavovskou posádkou dlouho odolávalo, až konečně v březnu 1622 se
muselo vzdát pro úplné vyhladovění. Celý Švamberský majetek byl zkonfiskován a třeboňské
panství si ponechal sám císař. Třicetiletá válka přinesla Třeboni i okolí nesmírné u
trpení. Město bylo ožebračeno kořistnickým císařským generálem Marradasem a velkými výdaji
na vojenské posádky. Strašnému moru r. 1640 padla za oběť většina jeho obyvatel. R. 1660
se novými vlastníky třeboňského panství stali Schwarzenberkové, v jejihž držení zůstalo až
do našeho století. Třeboň se jen pomalu zotavovala z válečných ran a zaostávala i po
stránce hospodářské. Zhoubné požáry v letech 1686-1723 znovu zjivili město. Do jeho
znovuvýstavby však rušivě zasáhl další velký požár v r. 1781, jenž strávil 71 domů, kostel
s opatstvím a radnici s věží. Přestavba městských domů probíhala v duchu barokním. Mocnému
působení kláštera nutno připsat většinu dobročinných počinů města, jako pořízení soch sv.
Jana Nepomuského před třemí městskými bránami a usazení mariánského sloupu do středu
náměstí. Zájem měšťanů o divadlo vedl už r. 1767 ke zřízení velkého sálu nad spilakami
městského pivovaru, zvaného reduta. V letech 1832-33 bylo postaveno samostatné divadlo na
místě vyhořelé sladovny. R. 1844 zde hrál Matěj Kopecký a v posledním roce svého života tu
vystupoval i Josef Kajetán Tyl. Nebylo zásadních změn ve struktuře města a jeho půdorys se
zachoval až do dnešní doby.
Oživení jinak poklidného života města přinesl rušný rok 1848. Na počátku 50. let došlo k
reorganizaci rakouské státní správy a z Třeboně se stalo okresní město a sídlo některých
dalších úřadů. Ve druhé polovině 19. stol. došlo k četnějším přestavbám měšťanských domů,
rušení loubí a městského opevnění. V době před vypuknutím 1.svět. války se zdál být
stavební vývoj vnitřního města ukončen. Stavební ruch se přesunul na Budějovické
předměstí. K intenzivnějšímu rozkvětu města přispěla výstavba důležitých komunikací, jako
železnice z Veselí nad Lužnicí do Českých Velenic (otevřena 1871). V městském sadu,
zřízeném jako pokračování zámecké zahrady, byly vystavěny dvě monumentální budovy obecné a
měšťanské školy (1889) a gymnázia (1905-6) a těsně před válkou byly postaveny domky jako
zárodek budoucí vilové čtvrti. V r. 1909 postavena městská vodárna podle projektu Jana
Kotěry. Po první světové válce byl převeden téměř celý hospodářský majetek Schwarzenberků
na stát. Druhá svět. válka si i v Třeboni vyžádala své oběti. Po válce proniká do města
první větší průmysl (oděvní závod OTAVAN). R. 1960 zrušen třeboňský okres, město obdrželo
lázeňský statut. Na severním okraji rybníka Svět otevřeno r. 1975 nové sanatorium Aurora.
Historické jádro města prohlášeno v r. 1976 městskou památkovou rezervací. V r. 1980
vyhlášena Chráněná krajinná oblast Třeboňsko a otevřena obchvatná silnice.
Památky
V centru městské památkové rezervace je protáhlé náměstí T.G.Masaryka, na něm radnice a
řada městských domů, vybíhá sem i jedno křídlo zámku. Z městského opevnění dochovány bašty
viditelné z hráze rybníka Svět, zbytky hradeb (např. u starých lázní), Hradecká brána
(poslední přestavba 1875), Svinenská brána (vrcholná ukázka jihočeské renesance z let
1562-69), nedaleko ní Novohradská brána (vlevo od ní Pivovar Regent Třeboň), v sousedství
zámku brána Budějovická. Na straně Budějovické brány je při hradbách zámecký park, na
opačné straně historického centra protéká pod hradbami Zlatá stoka.
Třeboňský zámek
Vznikl na místě někdejšího panského sídla, landštejnského dvorce či tvrze, přeměněné v
druhé polovině 14. stol. v hrádek. Z r. 1395 pochází první zmínka o hrádku jako zámku,
když v něm sídlili někteří z nových vlastníků, pánů z Rožmberka. Oldřich z Rožmberka
přestavěl v 50. letech 15. stol. třeboňský hrad, který byl již před tím místem politických
schůzek i jednání protipoděbradské a katolické Jednoty strakonické. Další rozšíření hradu
se uskutečnilo za Voka a Jindřicha z Rožmberka v poslední čtvrti 15.stol. a v první čtvrti
16.stol. Oboje úpravy hradu byly pohlceny pozdějšími přestavbami prováděnými za Viléma z
Rožmberka, přeměňujicí postupně hrad v zámek. Začaly v r. 1565 a prováděl je stavitel Jan
Vlach. Další stavební činností bylo vnitřní zámecké nádvoří již zcela ohraženo. Stavitelem
Antonínem Ericerem byly vytvořeny neokázalé budovy s hladkými stěnami, které na jižní
straně oživoval rizalit věže, na vnitřní straně pak dvouramenné kryté schodiště, vedoucí
ke vchodu jz. traktu. Významné úpravy zámku spadají do období vlády Petra Voka z
Rožmberka. Již r. 1598 došlo ke koupi bývalé radnice a tím pokračovalo rozšiřování zámku o
vnější nádvoří. V následujicích dvouletech provedl Domonik Cometa, vlašský stavitel usedlý
v Českých Budějovicích, přestavbu jv. křídla a přístavbu západního výbežku při jeho sz.
nároží. Brzy po přestěhování Petra Voka do Třeboně (1602) pokračovaly práce na úpravách
zámku vybudováním světnice zvané dvořanské v přízemí právě dostavěné jv. části zámecké
budovy. Její malířskou výzdobu ukončil malíř Tomáš Třebechovský v r. 1604. Mimo zámek byla
v letech 1606-8 postavena mezi branami Svinenskou a Novohradskou rožmberská zbrojnice,
která byla po sto letech přestavěna na pivovar Regent. R. 1712 zřízena na vnějším nádvoří
zámku kašna s hlavou Turčína podle návrhu Pavla I. Bayera. R. 1763 byla stavěna budova v
jz. cípu vnějšího nádvoří, vedle ní pak r. 1766 vystavěn nový úřednický dům zvaný Stökel.
V poslední čtvrtině 18. stol. namalovány sluneční hodiny v rokokovém rámování na vnitřní
straně sev. brány do náměstí a další na vnitřní straně sev. zámeckého křídla (1795). V
19.stol. přestavba záp. křídla a jeho výběžku do zahrady.
V zámku je umístěna stálá expozice historie města Třeboně a třeboňského rybníkářství a
zpřístupněny historické místnosti z doby oposledních Rožmberků (též fraucimor, dvořanská
světnice s malovaným rožmberským jezdcem a znaky).
Klášter
Tvoří uzavřený areál budov v okruhu městských zdí. Založen bratřími z Rožmberka v r. 1367
pro kanovníky řádu sv. Augustina a bohatě nadán řadou vesnic a platů z dalších usedlostí.
Brzy po založení konventu byly postaveny hlavní klášterní budovy a zárověň byl stavěn i
kostel. Z původního kláštera si zachovala svou prvotní podobu ze 14. stol. v neporušeném
stavu pouze křížová chodba s kaplí sv. Jana Křtitele, zatímco jeho patro bylo v pozdějších
dobách několikrát změněno. Arkády křížové chodby, otevírajicí se do rajského dvora, jsou
dodnes členěny dělícími pruty a ve svých vrcholcích vyplněny třemi druhy bohatého
kružboví. Arkádám protilehlé stěny byly již od sklonku 14. stol. zaplňpvány malbami. Při
obnovení konventu v r. 1631 nebyly klášterní budovy obyvatelné, kanovníci sídlili v zámku
a klášter byl jenom filiálkou kláštera v Klosterneuburku u Vídně. Teprve r. 1663 se opět
osamostatnil. R. 1705 byly nástěnné malby v křížové chodbě zakryty 24 lunetovými obrazy s
výjevy ze života sv. Augustina od Petra Koecka, dvorního malíře císaře Karla IV. Oživení
stavební činnosti kláštera v 18. stol. přineslo přestavění hospodářských budov sz. straně
klášterního nádvoří na nový konvent. Tehdy také přistavěn k západnímu křídlu staré
konventní budovy sev. trakt ušlechtilého architektonického charakteru. Po zrušení kláštera
(1785) byla v r. 1787 zrušena kaple na východní straně a přestavěna na školu, která byla
r. 1868 dána do užívání nově zřízenému gymnáziu. Po vystavění nové budovy gymnázia
(1905-6) byla školní budova předána bytovým účelům. Od. 1919 jsou v budovách bývalého
kláštera umístěny různé státní instituce a byty.
Kostel
Kostel se připomíná v Třeboni po r. 1280. Pozaložení kláštera augustiánů v r. 1367 byl v
místech starého farního chrámu postaven klášterní kostel sv. Jiljí, jehož zvláštností je
dvojlodí, které zde bylo provedeno poprvé v českých zemích a ve vzácné výtvarné čistotě.
Gotickou klenbu dvojlodí podpírají čtyři štíhlé sloupy stojící v podélné ose kostela.
Koncem 14 stol. byl kostel vyzdoben tabulovými oltářními obrazy od tzn. Mistra třeboňského
oltáře a opukovou sochou Madony s děckem, jedním z nejkrásnějších výtvorů českého
sochařství. Od pol. 15. stol. zde vznikají nástěnné malby. Při renovaci kostela byla
Cometovou prací z r. 1607 věž opatřena trojnásobnou renesanční bání, kterou barvil a
zlatil Třebechovský. Z pohromy, která postihla město v r. 1781, nejhůře vyšel klášterní
kostel. Padajicí krov nad kněžištěm pobořil jeho původní gotickou klenbu. Kněžiště bylo
zaklenuto barokní valenou klenbou, kostelní krov byl proti dřívějšku značně snížen.
Dosavadní jehlancové zakončení běže bylo nahrazeno barokní bání. V letech 1897-1903 při
generální opravě kláštera i chrámu byla uskutečněna regotizace věže kostela sv. Jiljí,
při níž předchozí barokní báň nahradil tvrdý jehlan. Při této opravě byly také odkryty
veškeré zabílené nástěnné malby.
Kostelík Sv. Alžběty
Začal se stavět v r. 1484 původně při špitále na Svinenském předměstí. Založením rybníka
Svět byl na předměstí při Břilické silnici znovu postaven špitál i s kostelem, jehož
stavbu provedl stavitel Jan Vlach (svěcen 1576). Při obléhání Třeboně císařskými vojsky
bylo jimi r. 1620 vypáleno předměstí i se špitálním kostelem. Na náklad obce byl v letech
1646-1651 kostelík sv. Alžběty obnoven. R. 1784 byla postavena věž tohoto kostela, který
se stal kostelem hřbitovním. V r. 1978 byla v kostelíku zřízena smuteční obřadní síň.
Kostel Sv. Jiljí
Za rybníkem Svět se připomíná již v r. 1574, kdy se ocitl téměř na samém břehu tehdy
dokončovaného rybníka Svět. Z původní stavby zachováno presbiterium, přestavěná loď má
však ještě tradiční gotický charakter. Její největší pamětihodností je nástěnný obraz z
r. 1588, namalovaný jihlavským Tobiášem Felsem a představujicí Viléma z Rožmberka s
dvěma manželkami. R. 1776 byla u kostelíka postavena věž.
Radnice
Původně renesanční z r. 1566, v roce 1618 vyhořela, v r. 1638 obnovena Jakubem
Corrabellem, který zvýšil její věž a opatřil ji současně ochozem pro vrátného, v r. 1781
znovu vyhořela, v letech 1808-1820 přestavěna, v r. 1950-1952 opravena; otevřeno loubí,
zřízeno kino Světozor.
Městské domy
Především na dnešním náměstí T.G.Masaryka, bývalo zde souvislé podloubí, které se během
let 1996-97 opět celé obnoví. Nejcenější čp. 97 U bílého koníčka: loubí, bohatě členěná
atika spočívajicí na sloupcích, v horní části ozubením zakončené věžičkovité střílny;
dnes hotel. Na řadě domů renesanční štíty (čp. 86, 87, 89, 91), na dalších barokní
(čp. 93, 94, 96). Dům čp. 89 patřil Štěpánkovi Netolickému (pamětní deska), gotický sklep,
síň v přízemí po požáru r. 1562 sklenuta zrcadlovou hřebínkouvou klenbou.
Mariánský sloup
Na bohatě členěném podstavci se sochami světců v jeho rozích je z r. 1780(obrázek).
Blízko sloupu v ose náměstí renesanční desetiboká kašna z r. 1569. Barokní sochy světců
(např. blízko Hradecké brány, v parku nedaleko Budějovické brány).
Schwarzenberská hrobka
Do podvědomí návštěvníků památek vstoupili Jan Adolf II. Schwarzenberg se svou manželkou
kněžnou Eleonorou zejména jako iniciátoři přestavby zámku Hluboká do dnešní novogotické
podoby. Kněžna Eleonora se však také zasadila i o výstavbu nové hrobky, určené k umístění
ostatků členů schwarzenberského rodu.
Od roku 1784 byli příslušníci hlavní větve schwarzenberského rodu pohřbíváni v nedalekém
hřbitovním kostelíku sv. Jiljí, poprvé připomínaném v roce 1515. Ten však v druhé polovině
19. století byl již zaplněn a také nevyhovoval poměrně přísným hygienickým předpisům,
které mimo jiné nařizovaly samostatné odvětrávání prostoru hrobky a balzamování těla před
uložením do dvouplášťové rakve.
Původní projekt nové hrobky, která se nachází v parku při jihovýchodní straně rybníka
Svět, navrhl významný rakouský architekt Johann Schmidt, který však nebyl dostatečně
obeznámen s problematikou podloží a jeho návrh nebyl realizován. Znovu zde našel uplatnění
knížecí stavitel F. D. Deworetzký, spolutvůrce přestavby zámku Hluboká. Podle vzoru
italského Campa Santa navrhl dvoupodlažní budovu v novogotickém slohu s monumentální
schodišťovou rampou, zdeřile zasazenou do okolní parkové plochy. Se stavbou bylo započato
14. července 1874 pod vrchním vedením Deworetzkého. Na stavbě hrobky se podíleli
řemeslníci z celých jižních Čech a za dva a půl roku bylo prostavěno 251 tisíc zlatých.
Dne 29. července 1877 hrobku slavnostně vysvětil bratr knížete Jana Adolfa II., pražský
arcibiskup Bedřich Schwarzenberg. Střízlivému prostoru kaple dominuje hlavní oltář,
zasvěcený Božskému Vykupiteli, zhotovený sochařem Josefem Pokorným z bílého pískovce,
sádry a astrijského mramoru. V samotné hrobce, umístěné pod kaplí, se nachází umělecky
cenný mramorový sarkofág, vytvořený Alexandrem Trippelem v roce 1789.
Vlastní hrobka se nachází pod úrovní terénu i hladiny rybníka Svět. Aby voda z písčité
půdy neprosakovala základem stavby, byl okolo ní zřízen vzduchový kanál, široký 60 cm a
hluboký 2 metry. Ten odvádí vodu od stavby a zajišťuje tak suché prostředí hrobky.
Hrobka Schwarzenbergů je jednou a architektonicky nejpozoruhodnějších památkových staveb
jižních Čech.
Jan Ouška
zástupce starosty Města Třeboně
(převzato z MFDNES, TŘEBOŇ V ROCE 1997)
Informační server Třeboňska
Další odkazy:
město Třeboň
Informační a kulturní středisko Třeboň
zámek Třeboň
Třeboňsko
Wikipedie - Třeboň
Městská památková rezervace byla prohlášena výnosem ministerstva kultury v roce 1961.
Účelem prohlášení historického jádra Jindřichova Hradce za památkovou rezervaci je
zabezpečit tomuto celku zvýšenou ochranu jakožto hmotnému dokladu společenského vývoje
obyvatelstva našich zemí, jenž se zde zachoval v původním bohatém rozčlenění a v podobě
téměř neporušené jak v plánovaném rozvrhu, tak i ve vlastní výstavbě, významné jednak v
celku města, zvláště pak v řadě jednotlivých budov majících mimořádnou uměleckou hodnotu,
a zajistit uplatňování péče o jeho zachování , konzervaci a obnovu tak, aby jako organická
součást životního prostředí byla zachována pro budoucí generace.
Obvod památkové rezervace je vymezen na severu linií vedenou po vnějším obvodu
středověkého příkopu a odtud protaženou k Vajgaru na jedné a k Nežárce na druhé straně,
na jihovýchod vede hranice břehem Vajgaru, vajgarským mostem, jihovýchodním břehem malého
Vajgaru a zájezkem až k ústí do Nežárky a na západě pak západním břehem Nežárky. Jedná se
o území stabilizované a chráněné nejvyšším stupněm ochrany sídel, chráněna je tudíž
veškerá urbanistická struktura rezervace se všemi památkami, ale i bloky a objekty
zástavby,uliční sítě, parky a zahrady, opevnění, regulace řek a břehy rybníka, včetně
siluet, panoramat, pohledových a průhledových vztahů, střešní krajiny, dominant, měřítka
a charakteristického výrazu a barevnosti fasád.
Hrad a zámek Jindřichův Hradec
Státní hrad a zámek Komplex budov hradu a zámku v Jindřichově Hradci je po Pražském hradu
a dále zámku v Českém Krumlově třetím nejrozsáhlejším památkovým objektem v České
republice. Rozkládá se na více jak 3 ha, má 320 místností. V interiérech je uloženo na
10000 uměleckých předmětů.
Během sedmi staletí se zde vystřídaly generace tří předních šlechtických rodů: pánů z
Hradce (1220-1604), Slavatů (1604-1691), Černínů z Chudenic (1693-1945).
Rozlehlý komplex budov kolem tří nádvoří prošel složitým stavebním vývojem. Výsledky
archeologických bádání vedou k závěru, že již v 10.století zde existovalo slovanské
knížecí hradiště. Z r.1220 je nejstarší písemná zpráva o hradu, jehož držitelem byl
Jindřich, nejstarší syn Vítka z Prčice. Jádrem tohoto "Nového hradu" (Novum castrum)
byla asi románská hranolová věž, později zbořená.
V letech 1260-1270 byl postaven raně gotický hrad s dvoupatrovým palácem, s kaplí a
mohutnou válcovou věží u původní vstupní brány. V polovině 15.století byl hrad rozšířen o
pozdněgotické křídlo a přestavěna hradební hranolová věž (Červená neboli Menhartova), v
jejímž přízemí vznikla černá kuchyně. Jednou z nejcennějších památek raně gotického
nástěnného malířství z roku 1338 je legenda o sv.Jiří, která se nachází v románsko-gotické
části areálu.
Nejrozsáhlejší změny potkaly sídlo po r.1560, kdy byl vybudován reprezentativní
renesanční zámek-Nové Jáchymovo stavení, Adamův palác. Dvoupatrové velké a malé arkády
uzavřely nádvoří. V zahradě na jihovýchodní výspě byla postavena manýristická stavba -
rondel, klenot tehdejší architektury, s nádhernou štukovou výzdobou. Slavatové obohatili
níže položená nádvoří o konírny a jízdárny, upravili také první (nyní hlavní) bránu zámku.
Za Černínů, v r.1773, zničil rozsáhlý požár téměř celý areál. Majitelé provedli pouze
nejnutnější úpravy.
Největší rekonstrukce a opravy hradu a zámku byly dokončeny v r.1993, vyžádaly si částku
přes 120 milionů korun. Kromě prohlídkových tras je každý rok připraveno mnoho kulturních
a společenských akcí (např. Folková růže, operní představení na 3.nádvoří, koncerty,
plesy, noční prohlídky s programem apod.).
Trasy prohlídek: Adamovo stavení: klasická zámecká expozice s komnatami zařízenými ve
stylu renesance, baroka, rokoka, empíru a klasicismu. K četnému nábytku patří množství
obrazů, porcelánu. Jsou zde kromě jiného unikátní renesanční tzv."Zelené pokoje" a
vynikající obraz od Petra Brandla "Josef Egyptský se dává poznat svým bratřím". Gotický
hrad: středověký hrad s původními interiéry, Královským sálem, minigalerií českých
bájných a skutečných panovníků, hradní kaplí sv.Ducha, Černou kuchyní, Svatojiřskou
legendou z r.1338 - nástěnnou malbou-evropským unikátem, deskovou malbou z.r.1460 -
Jindřichohradeckou madonou.
Černá věž-Hladomorna: prohlídka věže, hladomorny, pozůstatků nejstarší hradební kuchyně
(dosud používané při slavnost.příležitostech).
Procházka staletími: prohlídková trasa s klasicistními pokoji, s vybavením přeneseným z
černínského loveckého zámečku Jemčina, s mnoha obrazy. Dále prohlídka interiérů z
19.století, galerie portrétů Černínů, zahradního rondelu.
Bývalý jezuitský seminář s kaplí sv. Víta
Muzeum bylo založeno v r.1882, od r.1927 sídlí v budově bývalého jezuitského semináře.
Jsou zde představovány významné archeologické nálezy, velmi vzácná kolekce gotických
plastik, doklady cechovní a řemeslné výroby, sbírka obrazů a nábytku. Poutavá je expozice
terčových zbraní a ostrostřeleckých ručně malovaných terčů. Síň Emy Destinové připomíná
světoznámou a nejvýznamnější českou operní pěvkyni. Tradici písemnictví a knihtisku na
Jindřichohradecku představuje expozice knižní kultury. Unikátní je i dochovaný interiér
bývalé lékárny U Panny Marie Pomocné z konce 18.století.
Na přední místo se staví největší lidový mechanický betlém na světě - Krýzovy jesličky.
V části muzea, v kapli sv.Víta z r.1642, pořádá muzeum výstavy a koncerty.
Jezuitská kolej s kostelem sv. Maří Magdaleny
Kostel je připomínán již ve 13.století. V r.1615 vyhořel, obnoven byl raně barokně v
letech 1628-1632. V r.1778 byl odsvěcen a spolu s kolejí začal v r. 1779 sloužit armádě.
Přilehlá jezuitská kolej je pozdně renesanční stavba z let 1595-1605. V r.1779 byla
upravena na kasárna a po dobu 200 let veřejnosti nepřístupna, vč.kostela (kvůli malému
prostoru často nazýván kaplí). V roce 1995 přešly předmětné objekty na město J.Hradec a
od roku 1997 započaly práce na obnově nejdříve kaple sv.Maří Magdaleny, která od roku
1998 slouží jako kulturně společenský prostor. Po letech hledání možného využití prostoru
jezuitské koleje vznikla v polovině roku 2002 obecně prospěšná společnost pro založení
Národní muzea fotografie. V průběhu dalších let byly realizovány v těsné součinnosti s
orgány státní památkové péče takové stavební práce, které mají vytvořit zázemí pro činnost
a provoz Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Na konci roku 2003 byly při
opravách třech místností v přízemí severního a západního křídla jezuitské koleje objeveny
rozsáhlé nástěnné a nástropní malby pravděpodobně z 1.poloviny 17.století.
Minoritský klášter a kostel sv. Jana Křtitele
Jedná se o původní raně gotický dvoulodní kostel, gotickou kapli sv.Mikuláše, bývalý
klášter s kaplemi (Soukenickou a barokní špitální Nanebevzetí P.Marie) a bývalý špitál.
Podle archeologických průzkumů v místech dnešního presbytáře stával starší románský
kostel. Datum založení nynějšího kostela není znám, ale souvisí zřejmě s příchodem
minoritů do města v r.1320. Půdorys tvoří obdélnikovité dvoulodí s vysokou a širokou
hlavní lodí a úzkou jižní lodí. Obě jsou sklenuty hvězdnou žebrovou klenbou. Dochovala se
i bohatá ornamentální i figurální fresková výzdoba z 14. a 15. století.
Perlou vrcholné gotiky je kaple sv.Mikuláše, vystavěná před r.1369, jejíž čtvercová síň je
sklenuta na střední sloup a od pětibokého presbyteria oddělena jemně profilovaným
triumfálním obloukem.
Kostel a opravená kaple Soukenická a Nanebevzetí P.Marie slouží v letních měsících
výstavním i koncertním účelům.
Proboštský kostel Nanebevzetí Panny Marie
Jedná se o významný gotický chrám z 2.pol.14.století, který je dominantou celého města.
Orientované, zděné, pseudosíňové trojlodí s dlouhým chorem, pětiboce uzavřeným.Na severní
straně je čtyřboká hranolová věž se zvonovitou střechou a přístavky, sakristie a Špulířská
kaple z let 1489-1506. V jižní fasádě jsou dva hrotité profilované portály. V oknech jsou
zachovány kružby a motivy trojlistů a čtyřlistů. Uvnitř je trojlodí rozděleno arkádami.
Klenba trojlodí i choru je křížová, na obě přípory. V západní části trojlodí je kruchta
na dvou pilířích o třech arkádách, podklenutá hvězdicovou klenbou.Špulířská kaple
zasvěcena P.Marii je sklenuta krouženou žebrovou klenbou s figurálně zdobenými svorníky a
plastickými postavami zvířat v klenebních polích. V oknech kaple jsou plamínkové kružby.
V kostele je vzácná křtitelnice z r.1525 a gotická socha Madony z r.1430. V presbyteriu
je Mauzoleum Jáchyma z Hradce. V kryptě jsou pochovány ostatky pánů z Hradce a rodu
Slavatů.
Františkánský klášter s kostelem sv. Kateřiny
Jedná se o raně barokní architekturu, vytvářející spolu s přilehlým kostelem a domem
čp.123/II /Klášteříčkem/ urbanisticky zajímavý a v historii města důležitý celek.
Kostel sv. Kateřiny založen roku 1479 a svěcen 1491 je jednolodí s polygonálním chorem,
kryté sedlovou taškovou střechou, opatřenou v části lodi zvonicí, v části choru
sanktusníkem z roku 1882; k jižnímu průčelí přiléhají válcové kaple sv. Antonína z roku
1662 a tzv. Portiunkula z roku 1674-75. Průčelí lodi i choru, opatřené v závěru opěrnými
pilíři, jsou nečleněná, opatřená okny s lomenými záklenky; hlavní jižní portál kryje
portikus, nesený toskánskými sloupky. Obě kaple člení pilastrový řád, nesoucí vlys a
hlavní římsu; mezi pilastry jsou vloženy niky a kruhová okna. Kaple kryjí kuželové
taškové střechy. Interiér lodi člení toskánské pilastry, jež nesou voluty s valenou
klenbou s lunetami; v západní části je vložena kruchta se zvlněným poprsníkem, nesená
čtyřmi pilíři. Chór odděluje od prostoru lodi půlkruhový triumfální oblouk; prostor je
zaklenut rovněž valenou klenbou s lunetami, v severní stěně je umístěna oratoř. Kaple
člení v interiéru pilastry, nesoucí kupole, opatřené štukovými ornamenty.
K severní zdi kostela sv. Kateřiny přiléhá čtvercová dispozice františkánského kláštera
vybudovaná na místě staršího objektu v letech 1644-1657, s vnitřním dvorem, k níž je na
severu připojen hospodářský, na půdorysu "L" vybudovaný trakt. Průčelí jsou hladká, s
okny bez rámů, v 1. patře z části moderně upravenými; střechy valbové, původně kryté
taškami, dnes měděné šablony s prolisovaným zámkem. Vstupní průčelí obrácené k jihu je
napojeno v pravém úhlu na záp. průčelí kostela; v přízemí má kamenný profilovaný portál,
ukončený vlysem a římsou. Nad ním ve výši 1.p. mezi 2 okny nika se sochou sv. Kateřiny;
štít hladký kryje půlvalba.Východním traktem prorůstá prostor kaple sv. Barbory z
1.pol.17.stol., jejíž polygonální závěr člení nárožní pilastry, nesoucí hlavní římsu. Z
původní dispozice jsou zachovány ambity, zaklenuté křížovými hřebínkovými klenbami,
původně otevřené do rajského dvora půlkruhovými arkádami. Na stěnách ambitu jsou zachovány
silně poškozené malby světců z roku 1782. Původní schodiště je umístěno v severním křídle
a vede do plochostropého patra. Jeho dispozice byla podstatně změněna úpravami pro potřebu
ubytovny.
Na půdorysu "L" vybudovaná jednopatrová budova tzv. Klášteříčku z roku 1534 byla původně
vybudovaná jako špitál o 17 x 8 osách, krytá valbovou taškovou střechou. Průčelí budovy
jsou hladká, s okny /v přízemí i v patře/ vloženými do rámu s uchy; bohatě členěná hlavní
římsa je provedena jen na hlavním průčelí do ulice Klášterské. Vstupní portál je umístěn
v 1.oken.ose; jeho půlkruhové ostění s klenákem ve vrcholu je vloženo do edikuly,
vytvořené sdruženými pilastry, jejichž hlavice nesou úseky kladí s římsu vytvářející nad
portálem stlačený oblouk.Portál vede na průjezdu sklenutého valenou klenbou s lunetami,
oddělenou pasy. Po pravé straně je nástup na schodiště, sklenuté valenou klenbou a
osvětlené ze dvora dvojicí oválných oken. Prostory přízemí, navazující na průběžnou
chodbu, jsou klenuté. V patře jsou zachována ústřední chodba, členěná průběžnou římsou,
na níž dosedá fabion plochého stropu. Místnosti plochostropé. K domu patří rozlehlý
čtvercový uzavřený dvůr, 1. patro objektu je spojeno s protilehlým františkánským
klášterem a kostelem zděnou chodbou z 1.pol.17.stol., nesenou zděnými pilíři, které mezi
8. a 9. oknem přetíná prostor ulice. Po rozsáhlé rekonstrukci objektu od v července 2002
do listopadu 2003 je v budově sídlo Okresního soudu v Jindřichově Hradci.
Náměstí Míru
Většina domů má renesanční jádra, původně s podloubím, úpravy proběhly převážně na přelomu
18. a 19. století místním architektem J. Schafferem.
Jižní strana: domy Čp.6 a 7 - zachovány arkádové dvory v domech s fasádou pozdně barokní
a klasicistní.
Západní strana: Čp.82- původní masné krámy. Čp.88 - Stará radnice poprvé připomínaná v
r.1493, přestavěna po požáru v r.1801.
Severní strana: Čp.138 a 139 - Langrův dům. Původně zde stály dva pozdně gotické domy.
Při renesanční přestavbě byly spojeny a přistavěn arkýř. Přední a zadní trakt byl
vystavěn asi v letech 1530-1540, nádvorní arkádová pavlač o něco později. Na fasádě
jsou sgrafita s výjevy ze Starého zákona z r. 1579. Podle tradice je dům jedním z
nejstarším v městě. Mezi majitele patřila i vdova po Jáchymovi z Hradce - Anna z
Rožmberka.
Východní strana: Čp.162 - v zadním traktu objektu je zajímavá renesanční pavlač na
kamenných krakorcích. Čp.163 - z původního gotického domu zachovány v 1.poschodí portálky.
Sousoší je provedeno ze žuly a mušlového vápence. Sousoší dal zhotovit Ondřej Bayer.
Spodní část sousoší tvoří trojboký pilíř rozdělený dvěma římsami v lícní ploše
segmentově lomenými na dvě pyramidálně nastavené části. Nejspodnější část má tři
výklenky, v nichž jsou umístěny sochy symbolizující život, vědění,lásku. Život
zdůrazněn ležící postavou sv.Rosalie, patronky proti moru. Vědění - sv.Anna učící Pannu
Marii číst knihy.Láska - sv.Josef držící Ježíška. Na volutových konsolách - sv. Prokop,
sv. Vojtěch a sv. Jiří. Na volutách druhé části sv. Expeditus, sv.Hipolit, sv.František
Xaverský. Na vnitřních stěnách chronogramy. V nejvyšší části plastiky sv.Václava,
sv.Floriána a sv. Jana Nepomuckého. Na dříku plastika archandělů nad nimi Panna Maria
v oblacích. Ve vrcholu sousoší sv. Trojice. V roce 1826 byla provedena úprava spodní části
sousoší podle plánu J.Schaffera.
Hřbitovní kostel sv. Václava
Původně gotický kostelík na předměstí, jižně od centra, je připomínám poprvé v roce 1399.
V roce 1457 byli do kostela uvedeni františkáni, po jejich následném odchodu nebyl kostel
plně využíván a udržován. Kostel byl v roce 1606 obnoven jezuity.V roce 1618 byl však
kostel vypleněn a vypálen Dampiérovými vojáky při marném obléhání města. Obnovený kostel
byl vrácen bohoslužbám až v roce 1621 na sv.Václava. Hlavní oltář nechal pořídit r.1647
Jan Jiří z Rottenburku,hejtman na panství.Dnešní podoba kostela je z r.1816.Hodnotný je
jeho žebrově sklenutý,gotický presbytář,který přečkal požár roku 1801,socha sv.Václava z
roku 1647,četné náhrobníky s figurálními reliéfy, nejstarší z 16.století též zvenku
kostela. Přilehlá čtyřboká věž a vedle ní otevřená kaple s nástěnnou malbou jsou z
19.století (malby z r.1896 od J.Řehoře).
Kostel sv. Jakuba s Černínskou hrobkou
Připomíná se r.1518, kdy u něho byla zřízena křížová cesta o jedenácti zastaveních,které
byly v minulém století rozšířeny o další tři. V r.1793 byl odsvěcen, ve 40.letech 19.
století sloužil za prachárnu. Dnešní pseudogotická podoba kostela (postaveného Bedřichem
Stachem) je z let 1859-60. Pseudogotické jednolodí s polygonálním chorem a věží je kryté
sedlovými střechami.
Hlavní portál v podvěží je opatřen tympanonem s reliéfem Ukřižovaného.
Vlastní hrobka roku Černínů je umístěna pod kostelem.
Zbytky hradebního pásu s hradbami, věžemi, parkány a příkopy
Původní městské opevnění navazovalo na opevnění hradu a využívalo k obraně města i toku
Nežárky a dvou rybníků malého i velkého Vajgaru. Nejúplněji je zachována část na
severovýchodě města mezi náměstím T.G.Masaryka a velkým Vajgarem, kde dosud stojí
parkánová hradba s baštami , příkop a částečně i zeď hlavní. Na severní straně města jsou
fragmenty hradby v zadních průčelích domů u městského parku. Na západní straně města se
dochovala hlavní hradba jako terasní zeď, před níž je kompletní parkán s baštami. Zde
stojí také Nežárecká brána, jediná, která se z městských bran dochovala. Třípatrová
hranolová věž s hodinami a s valeně klenutým průjezdem s hrotitými portály. Na jižní
straně města je hlavní zeď zachována jako terasa mezi Havlíčkovou ulicí, klášterem
minoritů a zámkem, s jednou baštou a kusem hradby v zadním průčelí domu čp. 176.Původně
gotické hradba z 13. až 15 století, byly následně renesančně a barokně upraveny.
Židovský hřbitov
Na jihozápadním předměstí města na zalesněném svahu kopce Pejčoch na řekou Nežárkou se
nachází židovský hřbitov, poprvé připomínám již v 15.století, ale doložen až v 16.století.
Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1714. V roce 1773 byl hřbitov uzavřen kamennou zdí.
Součástí hřbitova jsou přízemní objekty při vstupu (hrobnický domek, obřadní síň, stará
vozovna, márnice) )
Při spodním konci hřbitova a při okraji první horní terasy jsou rozptýleny náhrobky s
hebrejskými nápisy. Další náhrobky z 2.pol.19.stol. jsou architektonicky náročněji
řešeny
a vedle hebrejských nápisů mají i německé. Na hřbitově je zhruba 200 náhrobků.
Rybník Vajgar
Rybník Vajgar byl vytvořen na ostrohu před vtokem do Nežárky. Když v těchto místech došlo
ve 13.století k výstavbě hradu, stal se významnou součástí hradního opevnění. První
listinná zpráva o Vajgaru je zachována z 23.06.1399. Původní název rybníka byl Městský
(16.století) nebo Zámecký (r.1715). Německé pojmenování Weiher (německy rybník) dalo vznik
počeštělému Vajgar (Bajgar). Dle katastrální údajů v roku 1869 měl rybník rozlohu 50 ha
23 a. Zásluhou hejtmana hradeckého panství Jakuba Šťastného byl Vajgar včleněn do důmyslné
rybniční sítě a regulován tak, že se stal vodním dílem. V roce 1860 byl hrabětem Černínem
vybudován na rybníku ostrov a na něm osazeny stromy. V souvislosti s dominantou města -
rybníkem Vajgarem je nutno připomenout i dvě související kulturní památky:
Hráz, jez a zájezek Vajgaru v Jindřichově Hradci je významnou kulturní nemovitou památkou
městské památkové rezervace. Jedná se o technické dílo, které novým způsobem reprodukuje
zařízení ze 13.století, později (v 17.stol.) zvýšeném, udržujícím hladinu Vajgaru.
Kamenný Vajgarský most se třemi nízkými oblouky, s kamenným zábradlím a dvěma plastikami.
Sousoší Ukřižování - dílo od Matouše Strachovského z 18.století na podstavci z hrubozrné
žuly se znakem s kotvami a hvězdou. Na podstavci Kristus na kříži, pod ním stojí Panna
Marie. Další socha sv. Jana Nepomuckého z 1.poloniny 18.století je pískovcová.
Znázorňuje světce, který stojí na kamenných oblacích, v levé ruce drží palmu a
krucifix, pravou ruku klade na srdce.
JUDr. Jana Říhová
město Jindřichův Hradec
Další odkazy:
oficiální stránky města
Novadomus cz
Průvodce.com
Hrad a zámek Jindřichův Hradec
Wikipedie - Jindřichův Hradec
V Jižních Čechách, v okrese Jindřichův Hradec, najdete unikátní technickou památku, dvě
úzkorozchodné tratě: Jindřichův Hradec-Nová Bystřice, Jindřichův Hradec-Obrataň.
První měří 33 km a vede malebnou částí okresu - tzv. Českou Kanadou, mezi lesy, loukami a
rybníky. Prochází místy: Jindřiš, Blažejov, Malý Ratmírov, Střížovice, Kunžak, Kaproun,
Senotín, Hůrky, Albeř. Trať byla otevřena 1.11.1897 a nyní slouží pro osobní i nákladní
dopravu.
Druhá trať měří 46 km, vede mezi lesnatými kopci, prochází místy: Horní Skrýchov, Lovětín,
Nekrasín, Nová Včelnice, Kamenice n.Lipou, Včelnička, Chválkov, Černovice. Byla předána do
provozu 24.12.1906 a slouží osobní i nákladní dopravě.
V letní sezóně jsou vypravovány pravidelné parní vláčky.
Místa si lze rezervovat na telefonním čísle Jindřichohradeckých místních drah:
384 361 165.
JUDr. Jana Říhová
město Jindřichův Hradec
Další odkazy:
JHMD
Úzkokolejky cz
Společnost pro veřejnou dopravu
Novadomus cz
Wikipedie - úzkokolejky
Novobystřicko leží na území historického Vitorazska, které zaujímalo oblast jihovýchodních
Čech a přilehlé části dnešního Rakouska. Ještě před osidlováním novobystřicka vedly touto
oblastí staré obchodní stezky. V literatuře najdeme odkazy na řadu archeologických nálezů,
zejména římských mincí., připomínajících obchodní styky illyrsko-keltského obyvatelstva s
Římany.Tak například v Oboře byla prý roku 1892 nalezena římská stříbrná mince s obrazy
císaře Antonia Pia (117-138) a mezi Albeří a Terezínem stejně jako u Sedla byla koncem
minulého století nalezena řada stříbrných mincí V Nové Bystřici se také našla pazourková
sekyra a části pazourkového mlatu, u Senotína kamenná sekyra a u Číměře pak zbytky zdobené
nádoby. (O dalším osudu těchto nálezů, do konce 2.světové války schraňovaných převážně v
novobystřickém muzeu, není ani archeologickým pracovníkům známo nic bližšího).
První zmínka o tomto území je z roku 871 ve fuldenských letopisech. České poselstvo tehdy
vezlo velkomoravskému Svatoplukovi dceru českého knížete s bohatým věnem, bylo zřejmě pod
dnešním Landštejnem přepadeno a zachránilo jen holé životy. Před německou kolonizací
novobystřicka, bývá zmiňováno též sporé slovanské osídlení tohoto teritoria v 11.-12.
století, což dokládá mj. průzkum mohylového pohřebiště v ústí Kostěnického potoka.
Samotný název Bystřice je slovanský a ukazuje na to, že říčku a její okolí museli poprvé
pojmenovat slovanští osadníci.Okolo poloviny 12. století proniklo z dolnorakouské oblasti
mýcení lesů až sem do nejsevernější části Raa bského panství. Na kolonizaci této dosud
téměř neobydlené krajiny se podíleli především osídlenci původem z Dolního Rakouska, kteří
k nám přešli z okolí Waidhofenu a Zwettlu, což ilustruje i výskyt týž místních názvů -
Artholz (Artoleč), Bernschlag (Peršlák),
Gebharz (Gebharec), Guttenbrunn (Dobrá voda), Reichers (Rajchéřov),setkáme se s rakouskou
obcí Fistritz nedaleko Gross Siegharts. Kromě nich sem přicházeli také zemědělci z
německého Duryňska za přispění Řádu německých rytířů.
Založení nové obce tehdy probíhalo tak, že nejprve šlechtická či duchovní vrchnost
pověřila příslušnými právy tzv. lokátora, jenž dohlížel na mýcení lesů, přiděloval rodinám
půdu a měl na starost výstavbu celé vesnice. Jako hlavnímu představiteli obce mu byl
postaven největší statek, v němž se vybíraly daně, konaly porady a který sloužíval i jako
hostinec. Ve větších obcích bývali lokátoři rovněž soudci pro celé okolí.. Kolem roku 1175
dospěla vlna osidlování až do okolí dnešního novobystřicka. V listině z 18.4.1175 se
praví, že hrabě Konrad II von Raabs věnoval johanitským mnichům 30 lánů nevymýceného lesa
a dvůr na bystrém potoce, zvaném Vistricz. Johanité brzy začali s mýcením zdejších lesů a
vystavěli si mnišskou celu, kolem níž vznikla obec Mnich. Z mnišské cely se později stal
kostel, který býval prvním farním kostelem Bystřice. (Tento nejstarší románský kostel v
kraji byl po roce 1945 zbourán.) Hřbitov u mnišského kostela sloužil ještě do počátku
18.století coby pohřebiště i okolním vesnicím. Kolem roku 1175 byla založena rovněž Albeř.
Kolonizace této kopcovité a poměrně nepřístupné krajiny byla prováděna postupně, v
nejpříhodnějších místech pro zakládání osad.
Většinou bývá uváděno, že Bystřice stávala někde v prostoru Malé Obory přibližně v
místech, kde se dnes nachází Mnišský rybník, i o tom však vznikly určité pochybnosti.
Každopádně se v této lokalitě kolem roku 1175 již nacházela vesnice, která byla podle
protékajícího potoka pojmenována Vistricz (Bistricz), tedy Bystřice.
Léta 1192-1282: Smrtí Konráda II roku 1192 vymřeli hrabata z Raabsu. Rozhodujícími
nositeli kolonizace této krajiny se na necelých čtyřicet let stali Zöbingové s rozsáhlým
majetkem v Rakousku..Jelikož počátkem 13. století byla Bystřice ještě nepříliš významnou
osadou, soustředili se Zöbingové na výstavbu Landštejna coby svého fojtského sídla (prvně
připomínán r.1232).V listině z roku 1207 je též poprvé zmiňována osada Mnich (Munusloh,
Munichschlag) nedaleko Vistrice. O založení jiných osad v okolí v průběhu 13. století není
nic známo.V nejistém období bez vlády císaře se zřejmě kolonizace zpomalila a zpráv z
tohoto období je pomálu. Po hrabatech ze Zöbingu následovali Weikertschlagerové, dále
hrabata Hirschbergerové a hrabata von Plain-Hardegg z okolí Salzburgu. Poté, co oba bratři
Otto a Konrád von Plain-Hardegg padli v boji proti Maďarsku, dal král Ottokar II celé
raabské panství v léno zasloužilému vojevůdci Vokovi Rožmberkovi.
Když roku 1276 Rudolf Habsburský vdával svou dceru za syna Ottokara II, dal jí věnem
240 000 marek stříbra (1 marka stříbra znamenala 283g jemného stříbra neboli 240 ražených
feniků) a ona na oplátku obdržela v zástavu různá území, m.j.i Bystřicko. Pakliže by
neměli dědice, měla tato území připadnout české koruně. Tak se i stalo roku 1282, kdy
došlo k oddělení bystřického a landštejnského panství od Rakouska.Tehdy se však tím mnoho
nezměnilo, neboť obě země, Čechy i Rakousko, byly říšskými lény. Bystřice byla v té době
ještě vsí, i když už zřejmě nejdůležitější v okolí. Nejpozději kolem roku 1280 se u potoka
nad vesnicí započalo s výstavbou zámku a nového plužního dvora. Sedláci tehdy žili skromně
a věci každodenní potřeby získávali v blízkém okolí. Sůl byla dovážena od Salzburgu, víno
od Dunaje a dávky se platily většinou v naturáliích. Oficiálním platidlem byl vídeňský
fenik, malá stříbrná mince, dražší věci se platívaly koženým pytlíkem s 240 mincemi, což
byla tzv. jedna marka stříbra.
autor neuveden
stránky města Nová Bystřice
Další odkazy:
Jižní Čechy a Šumava
Wikipedie - Nová Bystřice
Historie hradu je dodnes plná nejasností a prázdných míst, zejména z doby, kdy hrad
vznikl. Jeho zbudování těsně na tehdejší česko-rakouské hranici, kdy na dohled stál jeho
rakouský protějšek (?) není úplně jasné a stále probíhá archeologický výzkum, který může
ledacos napovědět. V romantickém okolí žil Jan Jiří Grassel, známý to loupežník a lapka,
který dal své jméno všem grázlům až do dnešních dob...
Původně byl Landštejn rakouský hrad
Chceme-li seznámit čtenáře s historií hradu Landštejna, nelze nezačít vyprávět o jeho
starším rakouském předchůdci téhož jména, který stál na místě dnešní osady Pomezí. Byl
vystavěn rakouským rodem Zôbingenů, kteří stáli na konci 12. století v čele kolonizace
tohoto území a měli též chránit některé zdejší majetky řádu Johanitů, darované mu roku
1175 Konrádem z Raabsu. Onen "pomezský" Landštejn se stal oporou výbojných Zôbingenů proti
českému králi. Tyto výpady byly typické pro jižní území českého království a po dlouhá
léta se staly noční můrou jihočeských a jihomoravských sídel a českých panovníků.
Součástí areálu tohoto hradu byl i z větší části dosud stojící panský kostel svatého Jana
Křtitele. Na místní poměry - vzhledem k tomu, co o nich na základě archeologického výzkumu
můžeme soudit - byl tento kostel nezvykle velký, dá se říci obrovský. Postaven byl podle
sousedních dolnorakouských vzorů. Dodnes je zachováno jeho presbyterium s apsidou. Západní
část byla přeměněna v obytné stavení. Dnes mají kostel a okolní pozemky soukromého
majitele, který tam provádí rozsáhlé stavební úpravy.
V nedávné době byly na vnitřních stěnách presbyteria odkryty unikátní fresky ze 13. a 14.
století, které se nyní nacházejí ve stádiu náročného a dlouhodobého restaurování. Ze
žákovských poznámek na stěně kostela lze usoudit, že zde mohla být církevní škola, která
spolu s touto svatyní přežila původní hrad Landštejn a fungovala až do 15. století.
Do této doby plnila osada Landštejn (rozumíme stále ještě dnešní Pomezí) funkci duchovního
centra, tržního místa a celnice.
12. století bylo pro toto území obdobím divoké kolonizace ze strany rakouského panstva.
Proto se české i moravské knížectví obrátilo na Fridricha I. Barbarossu s prosbou o pomoc
v podobě určení hranic. Barbarossa v roce 1179 vydal listinu, kterou opravdu poprvé
písemně stanovil česko-moravsko-rakouskou hranici, ovšem zvýhodnil tím rakouskou stranu,
když jí přiřkl část českomoravského území.
Landštejn moravský vznikl na protějším kopci
Pravděpodobně z iniciativy samotného Přemysla Otakara I., nejspíše někdy po smrti
moravského markraběte Vladislava roku 1222, kdy se král osobně ujímá správy této země,
byla zahájena výstavba nového hradu v nejzazším cípu jihozápadní Moravy. Hrad Landštejn
se měl stát význačnou oporou panovníka na stále neklidné česko-rakouské hranici. Stal se
mohutnou protiváhou zôbingského hrádku, předčil jej jak velikostí, tak strategickým
postavením ostrožny mnohem vyšší, než na jaké ležel původní Ladštejn.
První písemná zmínka o hradu Landštejnu se datuje do roku 1231, podle níž byl
pravděpodobně prvním držitelem hradu Hartlieb z Landštejna, s největší pravděpodobností
moravský šlechtic ve službách Přemyslovců v letech 1222 až 1236.
Hrad i s celým územím byl připojen k Čechám
Ovládnutí rakouských zemí Přemyslem Otakarem II. po polovině 13. století znamenalo zánik
koexistence této unikátní soustavy česko-rakouského dvouhradí při důležité zemské stezce.
Vzájemným přepadům a oboustrannému plenění česko-rakouské hranice učinil konec sňatek
krále Přemysla Otakara II. s Markétou z Babenberka (1252) po němž byl hrad Landštejn s
okolím natrvalo připojen k Čechám.
Toto mocenské zajištění a správní sjednocení území otevřelo cestu k nástupu jihočeského
rozvětveného rodu Vítkovců. Prvním prokázaným vítkovským majitelem Landštejna byl Sezima
(původem z třeboňské větve Vítkovců). V držení pánů z Landštejna pak hrad setrval až do
roku 1375.
Landštejn v držení rodu Vítkovců
Prvního velkého rozkvětu dosáhl Ladštejn v době, kdy jeho majitelem byl pan Vilém z
Landštejna, to jest od roku 1315. V tomto období se výrazně posílil politický a ekonomický
význam vlastního hradu. Jeho vojenská síla a strategické postavení bránily území proti
možným výpadům z jihu. Spolu s ostatními Vítkovci (zejména Rožmberky a
jindřichohradeckými) se stala tato větev významnou oporou českých šlechtických stavů, a to
natolik silnou, že spolurozhodovala o vzestupu či pádu Lucemburků v nástupu na český trůn.
Do padesátých let 14. století kontroloval Landštejn významnou obchodní stezku, která vedla
z Itálie přes Rakousko do vnitrozemí a dále na sever. (Tato cesta vedla mezi hradem a
původním Landštejnem, údolím, které dodnes můžeme spatřit v jeho takřka nezměněné podobě.)
Ekonomický výnos z této stezky pro Landštejn je nasnadě.
Proto se stala jablkem sváru mezi příbuznými - Vilémem z Landštejna Jindřichem z Hradce.
Jindřich v zájmu získání finančního prospěchu z obchodu dovršil desetiletí trvající spor a
stezku odklonil na Jindřichův Hradec. Pro Viléma z Landštejna měla tato skutečnost dvojí
tragický dopad: Znamenala hospodářskou ztrátu a především přivodila jeho předčasnou smrt,
neboť roku 1356 podlehl zraněním utrpěným v souboji s Jindřichem.
Vilém z Landštejna zemřel na vrcholu své politické kariéry. Za věrné služby Lucemburkům se
mu dostalo opravdu královské odměny. Za Jana Lucemburského byl zemským hejtmanem Moravy.
Tuto funkci mu potvrdil i Karel IV. Roku 1351 jej jmenoval purkrabím pražského hradu,
kterým pan Vilém zůstal až do své smrti.
Landštejn a rod Krajířů
Po Vilémově smrti se rozkvět hradu zastavil. Landštejn Panství bylo rozděleno mezi syny
Litolda a Ojíře na panství bystřické a landštejnské. V blíže neznámé době připadlo celé
zboží zpět králi a roku 1381 je Václav IV. postoupil směnou svému oblíbenci, nejvyššímu
hofmistrovi Konrádu Krajířovi z Krajku. S ním v krajině zakotvil na dobu téměř dvou set
let původem štýrský, ale brzy zdomácnělý rod Krajířů. Když po polovině 15. století
sjednotil syn Konráda II. Wolfgang celý rodový majetek včetně nově připojených moravských
statků v jediných rukou, zařadil se mezi nejbohatší velmože českého království.
Hradní architektura
Hrad Landštejn patří k nejpozoruhodnějším ukázkám rané hradní architektury v českých
zemích.
V době, kdy byl hrad v držení rodu Landštejnů, plnil především funkci obrannou a
vojenskou, z čehož vyplývá strohá ryze účelová architektura. Jádrem hradu byla velká
hranolová věž (tzv. bergfrit) na jižní straně, na severní straně pak menší obytná věž s
kaplí. Obě věže později spojil dvoupatrový palác. Mohutná hradba připojená k oběma věžím
vymezila pětiboký areál hradu s nádvořím, do nějž se vcházelo románskou branou při patě
bergfritu. Složitější architektonické prvky se uplatnily pouze v prostoru hradní kaple
svatého Jiří, jejíž zasvěcení je připomínáno prvně roku 1495.
Kaple měla valenou klenbu, v její západní části do ní byla vložena tribuna, odkud majitel
hradu přihlížel bohoslužbám. Zbytky fresek dokládají výjimečnost, která byla tomuto místu
přikládána, a pozornost, jež byla její výzdobě věnována.
Přes jednoduchý stavební styl (hrad je stavěn z lomového kamene, pouze nároží věží jsou
vázána opracovanými kvádry), neměl monumentální ráz hradu v našich zemích této epochy
obdoby. Umožňoval dlouhodobou obranu i nevelké vojenské posádce.
Příchod Krajířů znamenal pro Landštejn nový rozvoj jak ve smyslu politickém, tak
architektonickém. Strohá studená gotika pozvolna ustupovala nesporně pohodlnější a životu
bližší renesanci. Nároky na přepychové bydlení vyvolaly potřebu zásadní přestavby hradu.
Krajířové se toho zhostili natolik velkoryse, že současným badatelům zanechali dlouhou
řadu otazníků.
Hrad změnili v náročnou a výstavnou rezidenci, která patřila mezi přední feudální sídla v
Čechách v první polovině 16. století. Velkolepá přestavba hradu započala v druhé polovině
15. století vybudováním obranné obytné věže vně jižní hradby.Tím se uzavřel původní vstup
do hradu a nová brána byla prolomena ve východní straně nádvoří. (Tento vstup je užíván
dodnes.) Modernizace pokračovala zvýšením obou věží a paláce mezi nimi o jedno patro. Před
původní románský palác dostavěli směrem do nádvoří nové obytné křídlo s novou kaplí.
Později dovršili obestavění nádvoří vestavěním mohutného křídla renesančního paláce,
jehož vnější stranu tvořila původní hradba. Moderní stavební pojetí přineslo mimo jiné
proražení původních hradeb pro zabudování jedno-, dvou- i trojdílných renesančních oken.
Tato faktická likvidace vlastních hradeb znamenala současné budování nového obranného
systému. Tím došlo k výraznému zvětšení půdorysu celého hradu, jehož fortifikační systém
byl doplněn rozsáhlými příkopy a hradbami s baštami.
V roce 1771 Landštejn vyhořel
Velkolepé architektonické projekty nejen na tomto krajířovském sídle vyčerpaly rod
natolik, že byl nucen roku 1579 hrad prodat. Od té doby Landštejn často střídal majitele,
chátral a definitivní zkázu pro něj znamenal rok 1771, kdy po zásahu bleskem zcela
vyhořel. Vzhledem k zadluženosti současného majitele nebyl obnoven a od té doby se měnil
ve zříceninu.
V sedmdesátých letech našeho století bylo započato se zakonzervováním a rekonstrukcí
areálu hradu. Současně byl zahájen záchranný archeologický výzkum, který přinesl mnoho
poznatků o minulosti hradu v podobě spousty hmotných nálezů i v podobě odkrytí do té doby
neznámých stavebních fází objektu.
Archeologický výzkum hradu Landštejna
Z nálezů jsme si udělali představu o životní úrovni a vzdělanosti majitelů hradu.
Například z doby pánů z Landštejna pocházejí nálezy dokazující vysokou duchovní a
technickou kulturu. Mnohá železná a bronzová knižní kování a pisátka (stilus), skalpel,
umělecky a řemeslně dokonalá užitá keramika (kamnové kachle a nádobí), skleněné předměty
a další řadí gotické obyvatele hradu mezi špičku tehdejší společnosti.
Stejně tak Krajířové nám zanechali bohaté stopy svého zámožného a luxusního života. K
nejzajímavějším nálezům patří panenka - pozdně gotická hračka z kaolínu, sluneční kapesní
hodinky s datací 1534, olověná zátka od dryáku (=všelék) se znakem dodnes existující
benátské lékárny.
Velké množství mincí z různých období a ze všech koutů Evropy dokazuje čilé styky majitelů
hradu se světem.
autor neuveden
stránky hradu Landštejn
Další odkazy:
Castles cz
Průvodce com
Hrady a zámky
Geo cz
Jižní Čechy
Městská památková rezervace Slavonice, která patří mezi renesanční města jihozápadní Moravy, leží v jižní části Českomoravské vysočiny u rakouských hranic. Vznik města se datuje kolem 12. století. Nejstarší písemná zpráva pochází z roku 1260. Původně se jednalo o osadu, později o trhovou ves, která patřila pánům z Hradce (větev Vítkovců). Ves se pomalu rozvíjela v opevněné město. Od 13. století také zřejmě vznikal propracovaný podzemní systém, který sloužil nejen jako odvodňovací, ale zároveň i jako obranný systém města. Město výrazně ovlivnilo 14. století. Tehdy patrně došlo k rozšíření starší opevněné kruhovité osady o prostornější, mírně se svažující, tržiště směrem na západ (nám. Míru) a zároveň o tržiště směrem na východ v podobě rozšířené ulice (Horní nám.). Obě náměstí vytvořila středověká zástavba měšťanských domů postavených na dlouhých parcelách s úzkými dvory, jejichž zadní část zaplňovaly stodoly a hospodářská příslušenství. Mezi těmito náměstími stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie s dominující městskou věží. Věž byla postavená v letech 1503-1549 pod vedením mistra Michala na místě bývalé sakristie kostela. Stavba byla provedena za velkého přispění cechu soukenického a stala se významnou dominantou města. Barokní přilbová střecha pak pochází z doby po požáru v roce 1750. Chrám Nanebevzetí Panny Marie je trojlodní bazilika o dvou polích křížové klenby a pětibokém závěru, budovaná od pol. 14. století do roku 1521, se střední lodí, zaklenutou až v 15. stol., kruchta pochází ze 17. stol., počátkem 18. stol. pak byly přistavěny barokní kaple.
autor neuveden
stránky města Slavonice
Další odkazy:
Slavonice cz
iregion Dačicko
Turistik cz
Wikipedie - Slavonice