první den, 9. září 2005

Vyjeli jsme. V takhle jednoduché větě je obsažené všechno. Trable s autem, čekání na holky, až skončí v práci i zmatené tankování a shánění rakouské dálniční známky u hranic s Německem. Auta jsme nakonec použili, oproti původnímu plánu dvě, Náčelníkova Česťu, kterého Náčelník nakonec překvapivě ochotně zapůjčil a Škodu Fabia Combi 1.2, kterou jsme se Zabim rentovali v autopůjčovně Alimex za drahé peníze. Původně jsme měli jet Karlíkovic dodávkou Mercedes, ale protože otec Karlík se ukázal ve své nejhorší podobě a týden před odjezdem nám auto střídavě půjčoval a střídavě nepůjčoval, aby ze sebe nakonec udělal celkem pitomce, uchýlili jsme se k této variantě, i když byla nepoměrně dražší.

Na mě teď vyšlo, abych sepsal deník. Rozhodl jsem se použít Zabiho vynálezu (deníkově je nesmírně kreativní) a jednotlivé dny pojmout formou recenze s hvězdičkovým ohodnocením. Zabi to kouzelně použil už u deníku z Norska, ale místo hvězdičky použil fotografii své hlavy a místo černého puntíku obrázek kachničky. Já použiji jen kladné hodnocení a obrázek slunečnice, což je myslím pro Toskánsko celkem typické.

Systém hodnocení:

	Nic moc
	Dalo se to vydržet
	Vcelku ano
	Povedené
	Báječné

Další poznámky: opatřil jsem tentokrát, premiérově, náš deník i spoustou informací o navštívených místech, které jsem porůznu postahoval po internetu nebo získal oskenováním a následným OCR zpracováním z průvodců a jiných knih. Vždy jsem se snažil uvést zdroj, pokud jsem ho znal. Informace tedy nejsou využitelné k čemukoliv komerčnímu, ale jen jako doplnění naší výpravy. Pokud není uvedeno jinak, jsme také autorem všech fotografií, i přes to, že některé vypadají nadmíru profesionálně. A teď už tedy konečně ten první den.

Cesta

Řítili jsme se, jak už jsem uvedl, ve dvou vozidlech, mě osobně se v Německu podařilo vjet do protisměru a v Mnichově několikrát zabloudit, trčeli jsme v zácpě a jeli ponejvíce potmě, takže zážitek z cesty nic moc. Střídal jsem se s Dášou u volantu, Andrejka je neřidič. V druhém voze si to užívala Lucka se Zabim. V Insbrucku jsme před půlnocí nabrali Gavina a Brendana na nádraží, které se nám kupodivu podařilo celkem bez problémů najít.

Hodnocení:

Počasí

Převážně pršelo a byla tma, nahoře v Alpách u Brennerského sedla se přidala ještě zima, takže celkem nic moc.

Hodnocení:

Hezký zážitek

Moc jsem si užil řízení a závodění se Zabim na německých dálnicích.

Hodnocení:

Druhý den, 10. září 2005

Cesta

Ráno nás zastihlo kousek za Brennerským průsmykem, stále střídavě pršelo a nepršelo, kilometry moc neubíhali. S Dášou jsme hráli hádání osobnosti, řídili i Gavin a Brendan, přičemž Brendan prokázal vysokou adaptabilitu na nvé prostředí, ani jednou nejel vlevo :) Platili jsme mýto na Brenneru, celkem raketu, €9,- za vůz, opět jsme si vzpomněli na Karlíkovic dodávku, mhli jsme to mít o polovinu lacinější. Provoz celkem nebyl, šílení italští řidiči ano. Značení na dálnici celkem ušlo, ale od Florencie dolů na jih již zcela absentovalo, nebo bylo značně matoucí. Při sjezdu směrem na Volterru jsme bloudili jako v mlze, ale pak se Zabimu podařilo z místních silničel úspěšně vymotat. Všude jsou zatáčky! Typická Toskánská vedlejší silnice nemá jediný rovný úsek a je vedena přes všechny dostupné vrcholky v okolí. Navíc ty cedule! Když ukazuje cedule vlevo, na devadesát procent je třeba odbočit vpravo. Nicméně, díky faktu že je Volterra na nejvyšším kopci v okolí, viděli jsem už od ní naše budoucí místo pobytu, městečko Montecatini Val di Cecina celkem s přehledem a orientace byla výrazně snažší. Poslední stoupák k Montecatini disponoval poměrně zdařilými serpentinami.

Hodnocení:

Počasí

V noci ještě déšť, ale ráno u odbočky na Sienu se mraky rozfoukali, vysvitlo sluníčko a udělala se krémová mlha, která zalévala všechna údolí. Fantastický pohled.

Hodnocení:

Hezký zážitek

Kromě mlžných výhledů bezpochyby ubytování. Montecatini Val di Cecina nás ohromilo svojí atmosférou a když se ukázalo, že budeme bydlet v jednom z nejhezčích domů na malém náměstíčku, rozlil se mě po těle blažený pocit. Škoda, že jsem byl k smrti vyčerpaný z řízení, takže jsem s sebou hned plácnul na postel a usnul. Náš byt disponoval čtyřmi pokoji, velkou halou, kuchyňkou, koupelnou a terasou s výhledem do krajiny a na ostatní kamenné domy po etruscích.

Hodnocení:

Třetí den, 11. září 2005

Cesta

Jeli jsme do Sieny a z ní pak zpátky přes Monterigioni a San Gimignano. Opět malé bloudění díky špatnému značení, už ani tolik nenadáváme. V noci jsme se vraceli ze San Gimignana opět spoustou serpentin, Lucka to nenesla moc dobře. Není se co divit.

Hodnocení:

Počasí

Slunečné až horké. Na to, že tady bylo období dešťů to není moc znát. Na to, že je podzim, to není znát ani trochu.

Hodnocení:

Navštívená místa

V první řadě Siena, kam se vracím vždy rád. Tentokrát jsme vystoupili na věž radnice Palazzo Pubblico a kochali se výhledem na Sienské střechy a blízké i daleké okolí. Sice byl vstup € 9,- ale stálo to za to, dalo se vylézt až opravdu nahoru. Byl to zvláštní pocit, vzhledem k tomu, že dole si vždycky říkám, že ten vršek tam prostě nemůže držet. Pak jsem se natáhl na Piazza Il Campo a nerušeně pozoroval turistický ruch a okolí, cihly pěně hřály do zad. Ostatní se šli potulovat městem. Dal jsme si dokonce i obrovskou zmrzlinu.

Ze Sieny jsme zamířili do hradebního městečka Monterigioni, kolem kterého už jsme s Andrejkou několikrát jeli a nikdy zatím nebyl čas ho navštívit. Tď konečně byl. Podle průvodce plnilo město strážní úlohu a práskalo Sieňanům, když se blížili Florentští. Mám ten pocit, že někdy v 17. století to nepráskli dost rychle a Siena padla. Monterigioni je obehnáno poctivou, vysokou kamennou zdí se 12 baštami, dá se tam vylézt, ale chtěli €1,- vstupného, tak neodolal jenom Zabi. Taky měli na jedné zahrádce veterána Jaguár X, moc se mě líbil.

Poslední zastávkou bylo San Gimignano, kam jsme ale dorazili už za šera, protože jsme se zdrželi v supermarketu při nákupu potravin. Dali jsme si pizzu a protože se na hlavním náměstí začali scházet uniformovaní muzikanti, vyčkali jsme co se bude dít. Vyčkávání jsme si krátili pohledy do noční krajiny z jedné z rozpadlých a proto zřejmě přístupných věží. Dělo se to, že band mladých lidí hrál swingové melodie a písně z filmů, například Pomáda, Rocky nebo V pravé poledne a v druhé polovině vystoupení promítali na plátno grotesky s Charlie Chaplinem a hráli hudební doprovod. Bylo to moc povedené, Gavin celou dobu zpíval na celé náměstí.

Hodnocení:

Hezký zážitek

Bezpochyby noční hudební produkce v San Gimignanu.

Hodnocení:

Čtvrtý den, 12. září 2005

Počasí, cesta, navštívená místa a hezký zážitek

Jeli jsme se vykoupat k moři, konkrétně k moři u města Cecina. Po chvilce hledání se nám podařilo zajet autem až k pláži, zadarmo zaparkovat a až do večera se slunit, počasí přálo. Dočetl jsem knihu Erica Idleho „Cesta na marz“ – vcelku povedené scifi, kdo by to do bývalého Monthy Pythona řekl.

Pátý den, 13. září 2005

Navštívená místa

Volterra a zase Volterra – věnovali jsme jí celý den. Dostali jsme se do ní až dlouho po obědě, díky nechuti vstávat, když máme dovolenou, takže jsme viděli zapadat slunce. Podívali jsme se na starý amfiteátr, prolezli všechny možné ulice a uličky a večer byl zakončený módní přehlídkou na hlavním náměstí. Měli tam moc hezký modelky a namakaný modely. Naše dívky se rozplývaly.

Hodnocení:

Počasí

Neobyčejně slunečné. Vzhledem k tomu, že jsem strávil v parku nad městem soukromou půlhodinku s italským salámem, bylo to počasí přímo krásné.

Hodnocení:

Hezký zážitek

Sprcha po návratu domů.

Hodnocení:

Šestý den, 14. září 2005

Počasí

Těžko říct, protože jsem byl celý den doma a nevystrčil jsem ani nos, ale za oknem to vypadalo, že je tam pěkně.

Hodnocení:

Navštívená místa

Kromě mě byl zbytek výpravy ve Florencii, já ležel do oběda s bolestmi břicha.

Hodnocení:

Hezký zážitek

Uvařil jsem pro ostatní večeři a ani jednou jsem se neopařil ani neříznul. Moc jsem si to užil, protože jsem při tom sledoval italskou TV, kde Pavel Nedvěd svým nezaměnitelným způsobem dvanáctiletého ublíženého frajírka cosi italsky oznamoval novinářům.

Hodnocení:

Sedmý den, 15. září 2005

Počasí

Opět slunečné, počasí se zřejmě už definitivně zbláznilo.

Hodnocení:

Navštívená místa

Největší výprava našich italských dní, nejprve jsme se dopravili do Luccy, města zachovalého středu, úchvatných hradeb a spousty stromů okolo. Navigace samozřejmě zcela selhala, takže jsem projeli křížem krážem všechny města na trase, některá i dvakrát. Lucca nám vzala několik hodin, například i proto, že Andrejka odmítá brát vážně čas a místo srazu. V Lucce byla i věž se stromy na vrcholku, moc jsem se kochal. Po prošmejdění města jsme si zajeli do Apuánských alp podívat se na ďáblův most a nebyli jsme zklamáni, vypadal přesně tak, jako na fotkách od Zdeňka Bakštejna. Následoval přesun do Pisy, prohlídka Náměstí zázraků – všichni kromě mě a spánek na Náměstí zázraků, já. Pak koupačka v Marina di Pisa, čili v moři. Nikde nikdo, vlny a příjemná restaurace.

Hodnocení:

Cesta

S výborným vtipem, naše zcela samostatné dívky se ocitli v jednu chvilku sami v Česťovi a za chvilku druhou nám volali do Fabie, že tak trochu netrefili silnici a visí nad příkopem. Smáli jsme se celou cestu zpátky k nim. Nějací italové jim však ještě před naším příjezdem zbaběle pomohli a my nemohli machrovat a mít blbý kecy.

Hodnocení:

Osmý den, 16. září 2005

Navštívená místa

Opět jak kdo – Zabi, Lucka a Dáša se jeli koupat zase k moři do Ceciny, Andrejka a Gavin s Brendanem se zajeli ještě jednou podívat do Volterry, já si v klidu balil a toulal se po okolí našeho městečka a fotil.

Hodnocení:

Počasí

Tradičně a vlezle všudypřítomně oslnivě slunečné.

Hodnocení:

Devátý den, 15. září 2005

Navštívená místa

Mnoho, jak vyplyne z popisu cesty, nejvíce významné místo však byly Benátky. Dojeli jsme do nich pozdě večer, rozděleni ve svých vozech a individuálně je prošmejdili. Andrejka a já jsme se bohužel museli rozloučit s Gavinem a Brendanem, kteří se rozhodli ve městě kanálů a dekadence zůstat. Poté jsme si cvičně v nočním, liduprázdném městě zabloudili, takže jsme si to moc užili, protože obloha byla křižovaná bouřkou, co se točila okolo města. Ale nepršelo. Když pršelo, byli jsme schovaní v garážích. Zabi, Lucka a Dáša v dešti navštívili náměstí sv. Marca a zmokli.

Hodnocení:

Cesta

Vyjeli jsme relativně brzo, ale uvízli jsme v zácpě za Florencií. Fabie se z ní vymotala, my se zatsavili na dlouhou dobu. Na první výpadovce jsme sjeli a motali se po serpentýnách. Z Benátek jsme vyrazili po desáté hodině a upalovali na Villach. Pro upřesnění, spali jsme v Rakousku v autech a domů se dostali v poledne druhý den.

Hodnocení:

Počasí

Konečně hnusně, slunce už mě pěkně prudilo. Vytrvale pršelo od Benátek až do Rakouska.

Hodnocení:

A to je asi tak zhruba všechno :ú)