Město Rakovník
Historie města se vyvíjela v rámci tří ekonomicko-společenských formací, jež udávaly meze a hranice všeho snažení obyvatelstva městského sídliště. Nejdéle a nejhlouběji ovlivňoval pohnutou historii města feudální řád.
Rakovník vznikal v souvislosti s velkou zakladatelskou vlnou, která se postupně prudce v českých zemích rozvíjela a která v lůně feudálního světa postavila vedle krále, šlechty a duchovenstva nového progresivního ekonomického i společenského činitele, středověkého měšťana. Žádný soudobý kronikář, jehož pozornost připoutával vývoj vzájemných vztahů mezi privilegovanými třídami, nepokládal za vhodné zaregistrovat jeho zrod do své práce. To je osud všech českých měst a Rakovník netvoří výjimku.
Když měšťané později sami pociťovali potřebu něco zvědět o začátcích svého rodného města, neměli k dispozici ani nejstarší privilegium. Měla proto volné pole působení kronikářská nezkušenost a lidová fabulace, opřádající začátky městského osídlení do roucha lidových zkazek a pověstí. Z Rakovníka a jeho okolí je jich bohatě.
Město vznikalo na obchodně příznivé křižovatkové poloze. Vzrůstalo na dálkové komunikační trase, po níž proudilo do středu české kotliny přepychové zboží západní Evropy, přes Cheb, Loket, Bochov a Žlutice a na křižovatce méně významného spojení Louny-Plzeň. Vedle toho působila na rychlý růst Rakovníka v počáteční etapě vývoje příznivá poloha v blízkosti významného hradu posledních Přemyslovců, vybudovaného v hloubi rozlehlých křivoklátských lesů. Protože se dálkové cesty středověkých obchodních karavan kvůli bezpečnosti vyhýbaly souvislým lesním prostorům a protože hrad Křivoklát, časté sídlo českých králů - milovníků lovů a zábav, neposkytoval v úzkém říčním údolí dostatek prostoru k vývinu velkého městského sídliště, stal se Rakovník jakýmsi vzdáleným podhradím rekreačního střediska českých králů a s nimi se bavící horní šlechtické vrstvy. Stoupající nároky této hradní společnosti vábily do Rakovníka četné kupce. S nimi se hojně ubytovávali v Rakovníku i příslušníci šlechtických rodin, pokoušejících se v blízkosti štědrého krále a jeho společnosti získávat pro sebe různé výhody.
Potřeby dočasných obyvatel sídliště vyvolávaly vznik nové řemeslné výroby a další směnu s venkovským okolím. Není proto divu, že za Václava 1., prodlévajícího valnou část svého času na Křivoklátě, byla kupecká osada povýšena na město a nadána prvními výsadami.
Právo trhu bylo základním privilegiem města. Na něm se rozvíjely jednak týdenní trhy, prostředkující směnu řemeslnických výrobků a zemědělských produktů mezi městem a venkovem, jednak velké výroční trhy. Na tradici těchto trhů z doby feudalismu navazoval i kapitalismus, ale zúžil je na dobytčí a obilní trhy.
Právo mílové umožňovalo Rakovníku ovládnout ekonomicky kruhový prostor kolem města do vzdálenosti jedné míle, zajistit v něm řemeslné výrobě nadvládu a vyloučit jakoukoliv konkurenci. Tento ochranný sterilní pás sahal do poloviny vzdálenosti mezi Rakovníkem a Křivoklátem, do třetiny cesty k Žatci, k Lounům a ke Smečnu, do jedné šestiny cesty ku Praze, zahrnoval obce Petrovice, Pšovlky a dotýkal se Malinové. Pod ochranou tohoto práva se rozvíjela v Rakovníku řada řemeslných oborů. Vedle sladovníků, jejichž berní registra v předhusitské době čítají 18, to byli bednáři, kráječi suken, kožišníci, koželuzi, ševci, krejčí, mlynáři, pekaři a řezníci, ale také koláři, kováři a tesaři. Výčet řemesel, jejichž počet se ve feudálním období značně měnil, ukazuje, že těžiště řemeslné výroby města spočívalo v oborech ležících mezi zemědělstvím a řemesly ve spotřebním průmyslu. Na prvním místě především bylo vaření piva. Rakovnické pivo šířilo slávu Rakovníka nejen v širokém okolí, ve třech městech pražských, ale až u samých hranic českého království.
Výroba rakovnického piva v 8-11 městských pivovarech a ve velkém množství domácích výroben se opírala o pěstění chmele, ječmene a pšenice v širokém okolí města. Sortiment piva byl rozmanitý. Byla vyráběna piva bílá, pšeničná, řídká a proslulý ležák. Zlatožlutý rakovnický mok si "nejen podmaňoval papeže, krále, šlechtu a moudré a obratné pány měst, ale jeho síla dokázala rozvazovat jinak mlčenlivé jazyky poddaných, kteří - napivše se piva rakovnického, dosti vzpurně se chovali".
Značné přínosy plynuly městské pokladně po celý středověk z výtěžků rybníků. Byla jich celá desítka. Táhly se v čáře Rakovnického potoka po jižní hranici města, kde tvořily část pevnostního valu, ale byly i na přítocích Rakovnického potoka. Jeden z nich, Velký rybník, z roku 1482 zanikl v minulém století. Nový rybník z r.1533 poskytuje městskému obyvatelstvu osvěžení dodnes.
Největšího rozmachu dosáhl středověký Rakovník v období od husitských válek do Bílé hory. Do okované truhlice, v nichž byly chovány v úctě i bezpečně střeženy významné listiny českých králů vydané městu i s nejstarším zachovaným privilegiem krále Jana Lucemburského z r.1319, přibývaly další pečeti: právo pečetiti červeným voskem, právo užívati znaku, právo souditi hrdelní zločiny a jiné, jimiž některé staré výsady byly dále rozšířeny. Největší pýchou občanů středověkého Rakovníka však byly dvě výsady : právo opevniti se, udělené Rakovníku králem Jiřím z Poděbrad, a majestát císaře Rudolfa druhého z r.1588, jímž bylo město zařazeno mezi královská města.
Trvalejší hodnotou pro město byl majestát Rudolfův z roku 1588. Tímto majestátem, který městská správa neopomněla dát vepsat v desky zemské, byl ukončen osudový poměr mezi Rakovníkem a Křivoklátem. Vzájemný poměr města a pevného hradu byl poučným obrazem rozporných politických vztahů mezi králem, šlechtou a městy v době vrcholícího feudalismu.
Začínající epocha kapitalismu v českých zemích zastihla Rakovník značně nepřipravený. Třicetiletá válka zasadila městu těžké rány. Střetnutí císařských a královských armád u Rakovníka těsně před bělohorskou bitvou a časté průchody vojsk obou nepřátelských táborů uvrhly město do hlubokého úpadku zoufalé bídy. Krajské a královské město žalostně chátralo a v přechodném období mezi feudalismem a kapitalismem, v němž jiná, dosud méně důležitá okolní města se rychle vzpamatovávala a počala rozvíjet nové výrobní síly na nových základech, se Rakovník z kritické situace nezotavil. Roku 1788 bylo sídlo Rakovnického kraje přeloženo do Slaného a toto nové krajské město odlákalo Rakovníku i nově vybudovanou císařskou silnici z Prahy do Chebu, jež od věků procházela Rakovníkem. Železniční trať z Prahy na Cheb, tzv.Buštěhradská dráha, původně projektovaná přes Rakovník (nádraží mělo být v místech nynější nemocnice) se městu vyhnula a nejblíže se mu přiblížila ve stanici Lužná - Lišany. Tak Rakovník ztrácel v přechodném období příznivé podmínky k novému životu a s nimi ztrácel i historické postavení mezi ostatními městy, jež si vybudoval v epoše feudalismu. Nebylo to jen z objektivních důvodů. Naopak. Většina dobrých zdání z této doby, vypracovaných tehdejšími vědeckými kapacitami, svědčila o tom, že v kraji je dostatek kvalitního uhlí, lupku a vynikající půdy pro pěstění chmele, že je tedy Rakovník schopen rozvoje i v epoše kapitalismu.
Město měnilo svou tvář. Změna města z feudální podoby do kapitalistické probíhala po celé jedno století. Z náměstí zmizela kašna, strouha uprostřed, stará škola před kostelem. Náměstí bylo po 400 létech znovu vydlážděno a zkrásnělo téměř do nynější podoby. K hlavním dominantám minulých století - radnici a kostelu - v nichž se soustředila třídní moc městského patriciátu a ideologická síla církve, se připojily budovy městské spořitelny a občasné záložny jako symbolů nových pánů města.
Hradby kolem kostela a celý pevnostní val města se rozplynuly v domech a v budově nejstarší české reálky. Hluboké vodní příkopy plné bahna byly zasypány. Přírodní katastrofa v květnu 1872 doprovázená velikou povodní, při níž voda Rakovnického potoka zaplavila celé náměstí, si vynutila regulaci potoka a úpravu jižních částí města. Parková zeleň a sady vytlačily starobylé rybníky.
Příliv venkovského obyvatelstva rozšířil půdorys města v okrajových částech, v nichž se začala formovat nová třída. Český jazyk se stal vyučovacím jazykem i na rakovnické reálce. Město se podílelo jako jiná česká města na boji celého národa za všeobecné volební právo, za národní svobodu a s radostí a s nadšením přivítalo vytvoření samostatné Československé republiky.
Dvě desetiletí československého státu znamenaly pro Rakovník další vlnu vzestupu. Jméno Rakovníka vedle Šamotové továrny šířily po celé vlasti výrobky Ottovy továrny, velocipédy Stadion, stroje slévárny J.Vltavského a J.Linharta vedle dalších drobnějších závodů a značné množství živností. Půdorysný obraz Rakovníka se v tomto období zvětšil na okrajích o další části, především ve vilové čtvrti.
Těžce prožíval Rakovník dny mnichovské krize, 15.březen a zlá léta okupace. S nezapomenutelnými květnovými dny osvobození v roce 1945 přišla i naděje na lepší časy v dalších etapách vývoje Rakovníka.
Samotný název Rakovník je poprvé doložen roku 1252 jako sídlo soudu. V této době byl správním centrem oblasti hrad Křivoklát, Rakovník měl funkci tržního městečka, které tvořilo spolu s okolními vesnicemi manskou soustavu hradu. Na město poddané Křivoklátu byl Rakovník povýšen v roce 1286 králem Václavem II. Na konci 13. Století byla do města přenesena správa rakovnického kraje, která trvala až do roku 1787. Od roku 1471 měl Rakovník právo hrazených měst a mohl budovat městské opevnění. Král Vladislav II. Jagellonský udělil v roce 1482 městu znak a právo pečetit červeným voskem. Roku 1588 byl Rakovník Rudolfem II. Povýšen na město královské.
Už ve středověku byl Rakovník střediskem chmelařství, v roce 1460 byl založen pivovar, jehož pivo mělo velmi dobrou pověst i v zahraničí. Velký rozvoj průmyslu nastává v 19. Století, kdy vznikaly v okolí města malé doly na uhlí, na ně navázala těžba keramických jílů a současně s ní keramická výroba. Později se ke keramickému přidává ve městě i průmysl chemický (výroba pracích a čistících prostředků) a strojírenský. V 19. Století se také rozvíjí společenský a kulturní život ve městě. Roku 1833 vznikla reálná škola, byl založen ochotnický soubor, knihovna a měšťanská beseda.
Husovo náměstí tvoří střed historické části města. Rozlehlé, výrazně protáhlé náměstí, se zajímavými architektonickými stavbami, patří k pozoruhodným urbanistickým útvarům českých měst. Rozloha náměstí cca 400 x 50 m. U domů na celém náměstí se setkáme s významnou historickou architekturou. Domy na náměstí jsou vesměs barokní, mezi nimi vyniká komplex domů radnice na jižní straně náměstí.
Rakovnická radnice výrazná dominanta jižní strany Husova náměstí, pochází z let 1734 - 1738. Pro radnici je charakteristická hodinová věž, jejíž cibulová báň pochází z roku 1801. Složitý stavební vývoj radnice není dodnes zcela objasněn. Dnešní podoba radnice pochází z doby kolem poloviny 18. Století. V interiéru jsou pozoruhodné klenby v patře a nad schodištěm, které byly někdy v roce 1755 vyzdobeny malbami.
Chrám sv. Bartoloměje je největší dominantou celého náměstí. Stojí na východ-ní straně náměstí v místě, kde již ve 13. Století stál kostel sv. Mikuláše, ten byl roku 1422 vážně poškozen při husitských bouřích. Do dnešní podoby byl kostel přestavěn na přelomu 15. A 16. Století a zasvěcen sv. Bartoloměji. Jedná se o stavbu pozdně gotickou, kamennou, skládající se ze tří lodí. Zařízení interiéru je velmi bohaté.
Zvonice nachází se v těsné blízkosti chrámu sv Bartoloměje, byla postavena roku 1495. Zvonice má dva zvony, Bartoloměj (Žebrák) měří v průměru 1,60 m a je 1,32 m vysoký a Václav (Mlynář) má v průměru 1,37 m a je vysoký 1,08 m. Chrám sv. Bartoloměje tvoří spolu se zvonicí a Pražskou bránou unikátní soubor, který nejlépe evokuje někdejší podmanivou atmosféru města.
Pražská brána jedna z nejpůvabnějších staveb svého druhu v Českých zemích. Byla postavena v letech 1516 - 1517, její stavbou byla zahájena výstavba městských kamenných hradeb. Pražská brána byla původně oboustranně uzavírána jednokřídlými vraty, její zdi jsou 1,40 až 1,60 m silné, k hlavní římse měří 12,30 m, sedlová střecha je opatřena čtyřmi nárožními věžičkami.
Okresní muzeum dům čp. 1/I známý též jako Dům cisterciáků. V prostoru mezi presbytářem kostela a Pražskou bránou, v místě kde původně stávala stará rakovnická fara, si roku 1781 vybudovali cisterciáčtí mniši palác, který měl sloužit k odpočinku při cestách do Prahy. Barokní stavba s mansardovou střechou je na severu ohrazena zdí s brankou pro pěší. Roku 1933 byla provedena adaptace budovy a zřízeno muzeum.
Gymnázium severně od chrámu sv. Bartoloměje stojí mohutná dvoupatrová budova nejstarší reálky v Čechách, byla otevřena roku 1833. Mezi budovou školy a zvonicí probíhal příkop kostelního opevnění. Dnešní gymnázium nese jméno významného českého historika a beletristy Zikmunda Wintra, který zde v letech 1874 - 1884 působil jako profesor.
Mariánský sloup stojí volně v prostoru Husova náměstí. Tato vrcholně barokní skulptura je z roku 1749, je tvořena středním pilířem, který je završen sousoším Panny Marie a čtyřmi úhlopříčně situovanými konzolami se sochami sv. Václava, Víta, Prokopa a Vojtěcha. Západní průčelí spodní části sousoší je zdobeno městským znakem.
Vysoká brána stejně jako Pražská brána je pozůstatkem městského středověkého opevnění. Byla postavena v letech 1518 - 1524. Je to monumentální, 46 m vysoká šestipodlažní stavba, která je zakončena otevřeným ochozem a dlátovou střechou. Zdi jsou silné 2,35 m. Součástí Vysoké brány je její předbraní, které je zakončeno ochozem a cimbuřím se střílnami. Vysoká brána dnes slouží jako rozhledna, z jejíhož ochozu je výhled na celé město a do širokého okolí.
Židovské ghetto křivolaké uličky pod Vysokou bránou jsou pozůstatky bývalého židovského ghetta, které bylo v méně využívaném prostoru založeno v roce 1678. Z původní staré zástavby se dochovaly jen některé domy, z nichž nejzajímavější je dům tzv. Samsonův, jehož průčelí je zdobeno sgrafitem. Jedná se o nejlépe dochovanou renesanční stavbu ve městě.
Synagoga nejznámější židovskou kulturní památkou v Rakovníku je budova bývalé synagogy a Rabasova galerie vystavěná v roce 1763. Původním stavu se dochovala židovská modlitebna se štukatérskou výzdobou a nástěnnými malbami. Zbylá část budovy je dnes využívána jako městská galerie, pojmenovaná po významném malíři Rakovnicka Václavu Rabasovi. Zahrada za synagogou byla roku 1960 přeměněna na letní kino.
Židovský hřbitov je cennou kulturní památkou. Nachází se v prudké stráni na východním okraji města. Založen byl v roku 1635 a jen o málo mladší jsou některé dochované náhrobky s hebrejskými nápisy. Náhrobky jsou barokního a klasicistního typu, hodnotný je i domek hrobníka, který je klasicistní. Na hřbitově se pochovávalo ještě ve 20. letech tohoto století.
Sokolovna zajímavá stavba architekta Otakara Novotného je prvním projevem moderní architektury v Rakovníku. Základní kámen byl položen v květnu 1913 a slavnostní otevření sokolovny bylo 13. Května 1914 v rámci sokolského župního sletu. Sokolská obec byla v Rakovníku založena v roce 1869. Sokolovna dodnes neztratila nic ze své působnosti, neboť je i v současnosti hojně využívána.
Kostel Nejsvětější Trojice rakovnický hřbitov představuje pozoruhodný památkový soubor, jehož středem je kostel Nejsvětější Trojice, vystavěný v letech 1585 - 1588 stavitelem italského původu. Jednolodní kostel s trojbokým závěrem má gotický charakter, je 22 m dlouhý a 9 m široký. Výprava kostela je barokní. Na východní straně kostela se nachází dřevěná zvonice, která je pokládána za nejcennější českou dřevěnou zvonici, svým způsobem ojedinělou i v evropském měřítku.
Kaple sv. Rocha je další dominantou rakovnického hřbitova. Kaple byla postavena jako díkuvzdání po velkém moru, z veřejných sbírek v roce 1726. Je to stavba pozoruhodná svým půdorysem pravidelného trojúhelníka, strany trojúhelníka jsou z vnějšku vybočené oblouky. Uvnitř, uprostřed východní vybočené strany stojí oltář se sochou sv. Rocha v životní velikosti.
Kostel sv. Jiljí stojí v západní části města. Pro město má kostel zvláštní význam, neboť sem pověsti kladou počátek osídlení rakovnického údolí. Kostel je drobnou pozdně gotickou stavbou s žebrově klenutým presbytářem, k němuž přiléhá prostá loď s předsíňk
ou. Výprava kostela sv. Jiljí je barokní, ústředním motivem hlavního oltáře je obraz sv. Jiljí z 18. století.
zámek Kynžvart na www.hrady.cz (autor textu)
zámek Kynžvart ve Wikipedii
|
