Se Zabim a Luckou jsme hupsli do vlaku na Cheb, jako ostatně ve většině případů, když
někam jedeme a vystoupili až v Plané u Mariánských lázní. Bylo to tam hnusný, nejvíc
opuštěná nemocnice. O město se evidentně nikdo nestará a jeho obyvatelům to je jedno.
Kosí potok byl napůl zamrzlý a my museli šlapat po běžecké trati a ničit stopu běžkařům.
Po cestě, kdy pohledy na potok byli trochu monotónní, násze zimní letargie vytrhla
autobusoví zastávka, kterou si nějaký koumák umístil k chalupě, ledopád a procesí hus. Po
soutoku s řekou Mží jsme mířili k Ošelínu a Zabi s Luckou trvali na tom, že projdou
tunelem. Já a Andrejka jsme to vzali bezpečnější cestou přes údolí. Samozřejmně, že jel
vlak, ale ti dva si naštěstí rozmysleli a lezli přes kopec. Do odjezdu jsme pak měli ještě
přes hodin čas a byla zima, takže jsme si udělali ohníček a opekli buřty.
(9.11.2005)
Planá
původně vesnice na obchodní cestě poprvé uváděná roku 1251. Západním směrem od ní vznikalo
od poloviny 14. století městečko s ulicovým půdorysem, povýšené ve drué polovině 15.
století na město. V okolí těžba stříbra a olova, za Šliků v letech 1627-63raženy mince.
Městská památková zóna. Bývalá mincovna (dům čp.33). Řada gotických, renesančních a
barokních domů, ranně barokní radnice z let 1680-85. Gotický hrad přebudovaný na
renesanční rezidenci a rozšířený o barokní křídlo byl využíván armádou a dnes je
nepřístupný. Jednolodní románský kostelík Petra a Pavla z doby kolem roku 1240, nově
renovován, užíván ke kulturním akcím. Původní ranně gotický kostel Nanebevzetí Panny
Marie z konce 13. století s trojlodím klenutím z 2. poloviny 14. století, barokně
přestavěn v letech 1745-68; nástropní freska dílem významného barokního tvůrce, místního
rodáka V. Schmidta (1694-1758). V interiéru renesanční náhrobky Žeberků a Šliků z 15. a
16. století. Při chrámové zdi cenná barokní tumba rodiny Lövovy. Věž kostela slouí dnes
jako galerie a rozhledna. Barokní svatojánský sloup z roku 1712. Na návrší nad Anenským
rybníkem poutní barokní kostel svaté Anny, v dnešní podobě po přestavbě v letech 1721-38
(s pozdně gotickým sousoším svaté Anny a Panny Marie). Hlavní pouť v neděli po 26.7.
Přilehlý klášter je dnes nemocnicí. Hornické muzeum se nachází ve štole Ondřej Šlik,
vyražené v 16. století, v době rozmachu dolování stříbra. Významnou roli mělo město v
obchodě s obilím, v důlní činnosti (stříbro, měď, lovo, antimon) i v emeslech (16 cechů).
Dnes potravinářský a textilní průmysl a pila.
(mapa KČT č.28 - Český les sever, Karel Kašpar)
Kosí potok: přírodní park
v nadmořské výšce 400-625 metrů, jehož osou je údolí Kosího potoka téměř nenarušené
lidskou činností. Vskytuje se zde 32 druhů chráněných a ohrožených rostlin. Naučná stezka
8 km dlouhá se třinácti zastaveními.
(mapa KČT č.28 - Český les sever, Karel Kašpar)
Vlčí hora dominující čedičový vrchol (704 m) s dalekým výhledem (Plzeň, Šumava, Čerchov), který navštěvoval i německý básník J. W. Goethe. Naleziště krystalů augitu.
Volfštejn: zřícenina jednoho z mála dispozičně zachovalých románsko-gotických hradů, nenarušených pozdějšími přestavbami. Pochází z doby kolem roku 1240, i když první zmínky o něm a jeho majiteli, Benedovi z Volfštejna, jsou až z roku 1316. Pobořen za bojů Jiřího z Poděbrad se Zelenohorskou jednotou roku 1740, od roku 1527 zřícenina. Její dominantou je 22 metrů vysoká kónická věž, do níž se vstupovalo ve druhém patře zachovaným románským portálem s obloučkovým vlysem. Kromě věže dochovány zbytky radeb a patrového paláce, kolem zříceniny ve skále vylámán příkop.
Třebel: hrad
založený v první polovině 13. století rytýři z Třebele, kteří náleželi k rozvětvenému rodu
ze Svojšína. V 15. století sídlo Volfštejnů, v letech 1497-1659 majetek Švamberků. Hrad
by značně poškozen v bitvě mezi Švédy (generál Wrangel) a císařskými
(generál Montecuccoli) za třicetileté války rok 1647. Výsledek této bitvy přispěk k
vytvoření rovnováhy mězi oběma stranami, což vedlo k ukončení třicetileté války
Vestfálským mírem. Dne 18.8.1647 obsadila hrad Třebel Švédská armáda, zaujímající pozice
na linii Řešanov-Zliv-Vížka. Při dobývání hradu císařskými dne 10.8.1647 se po dělostřelbě
zřítilo několik zdí, část hradu vyhořela a když v září vojska odtáhla, zůstal hrad pustý.
Zkázu dokončilo nařízení Ferdinanda III. o demolici Třebele, aby již nikdy nemohla
posloužit nepříteli. Tehdy zmizeli všechny zděné části stavby. Dosud je patrné vnější
opevnění - příkop a val - a dva sklepy. Dominantní stavbou na ploše horního hradu je
mohutná barokní sýpka o délce 60 metrů, postavená kolem roku 1750 tehdejšími majiteli
rozlehlého panství Trpisty-Třebel SInzedorfy. Kamenný znak rodu osazen na nároží bývalé
lesovny naproti sýpce. Pod lesovnou (dnes rekreační zařízení) valené sklepy staré
hradní stavby, ve zdi dělové koule, vykopané ve zříceninách. Evropsky významná bitva
zobrazena na několika dochovaných rytinách. Předhradí devastováno výstavbou chat po roce
1980. Celý objekt je soukromý majetek, nepřístupný.
(mapa KČT č.28 - Český les sever, Karel Kašpar)
