Už cestou lokálkou z Mariánských lázní bylo jasné, že máme ideální světlo na focení.
Tentokrát jsme s sebou vzali ještě Chipa a Petru, takže jsem si od Chipa vyslech řadu
zasvěcených rad, jak fotit. Z Teplé zastávky jsme došli do Teplé kláštera, kde
nějací mniši za zavřenými vraty kaple pěli oslaé ódy na Hospodiny a kde jinak vůbec nikdo
nebyl. Podle mojí navigace jsme pak postupali směle dál, takže jsme se už po několika
málo kilometrech ztratili. Nevím čím to je, ale když je u toho Andrejka, ztratím se
pokaždý. Když u toho není, trefím i poslepu. Nicméně Andejka stanvila správný azimut a to
i mezi poly, kde já byl ztracen a za chvíli ž jsme se prodírali lesem u Nezdického potoka.
Hadovku jsme natrefili až za několik málo dalších polí a ihned vyvstal problém, jak
se přes ní dostat neb turističtí značitelé opoměli takový detail, jako je most. Chip a já
jsme využili všech svých schopností a obratnosti a přes vratké kameny tok nakonec
překonali, dívky popošli 300 metrů po proudu a nalezli lávku. Na Krasíkově jsme se zdrželi
při zkoumání, kudy se dá dostat do kostela a museli konstatovat, že nikudy, někdo
iniciativní všechny potenciální vchody pečlivě zadil něbo zamřížoval. Na lokálku jsme
se trochu proběhli, v Kokšicích bylo pěkně zchátralý nádraží. Dneska už je opravený :)
(9.11.2005)
Krasíkov (Švamberk)
(632m n. m.), zřícenina hadu postaveného koncem 13. století Bohuslavem ze Skviřína,
půrkrabím na Přimdě. Jeho potomci se nazývali pány ze Švamberka a vlastnili hrad téměř
po celou dobu jeho existence. Při jeho dobytí Janem Žižkou roku 1421 byl zajat hlavní
nepřítel husitý Bohuslav ze Švamberka. Ten se po věznění roku 1422 postavil na stranu
husitského hnutí a roku 1425 padl jako hejtman husitských vojsk. Nad strmou skalní stěnou
zachován zbytek okrouhlé věže, zeď paláce a valené klenuté sklepy. V předhradí torza
hospodářských budov a torza zdí opevnění. Na njevyšší části vrcholové plošiny kostel svaté
Máří Magdaleny z roku 1652 s úpravami z let 1707 a 1880 (přestavba věže). Na stavbě
použity i starší kamenické prvky původního hradu - portál s draky a švamberskými znaky.
Krypta kostela (původní hradní kaple) několikrát vyloupena. Náhrobníky přemístěny do
kladrubské katedrály. Vrcholová část je současně přírodní památkou (4,24 ha, vyhlášena
v roce 1997) chrící přirozená teplomilná společenstva na výrazné vulkanické čedičové kupě
se soustředěným výskytem chráněných druhů rostlin.
(mapa KČT č.28 - Český les sever, Karel Kašpar)
Teplá
Město Teplá leží v jižní části regionu Karlovy Vary. Jeho území má rozlohu 112 km2.
Osídlení je velice řídké a na 24 sídelních útvarech žije 3150 obyvatel.
Mimo základní školy je zde také umělecká škola, z kulturních zařízení dům kultury,
městská knihovna a infocentrum.
Jednou za dva roky se v Teplé pořádá setkání dětských folklorních souborů z České
republiky a Německa.
Město je bohaté na architektonické památky jakými jsou například Kostel sv. Jiljí,
Kaple Nejsvětější Trojice, budova městského úřadu a sloup Nejsvětější Trojice.
Letním lákadlem města je autokemp Betlém s kapacitou 130 lůžek.
Ze sportovních zařízení město nabízí dvě sportovní hřiště s klubovnou, čtyřdráhovou
kuželnu a tenisový kurt. Teplá je sídlem sdružení obcí Slavkovský les.
Město Teplá (690 m n. m.) leží na pravém břehu řeky Teplé, svažujícím se mírně k
jihozápadu. Tepelská vrchovina, pohoří tvořené plochými hřbety, plošinami a vrchy
sopečného původu se svou nadmořskou výškou (nejvyšší bod Podhorní vrch 847,2 m u
Mariánských Lázní) je otevřena větrům a dešťům ze všech světových stran.
Klima je tu drsnější s průměrnou roční teplotou 7 - 8 stupňů C a ročními srážkami kolem
700 mm. Chladné klima a méně úrodná půda - to není právě ideální prostředí pro zemědělství
a chov dobytka, z kterého mohl kraj jedině žít.
Řeka Teplá dala název městu, řece daly jméno horké prameny v krajině, kde tato řeka
ústí
do Ohře. Pramení severovýchodně od Mariánských Lázní, protéká Tepelskou vrchovinou,
Slavkovským lesem a ústí do Ohře v Karlových Varech. Napájí údolní nádrž Podhora,
Betlémský a Starý rybník. Zahloubený tok ve střední a dolní části sleduje silnice i
železnice. Z přítoků nejvýznamnější pravostranný Lomnický potok a Pramenský potok
přijímaný zleva.
Prameniště Teplé - vlhké louky a lesy v oblasti prameniště říčky Teplé, severně od
obce Závišín. Přírodní rezervace (45 ha) s mokřadní flórou a faunou.
Údolí Teplé - přírodní rezervace (172 ha). Hluboké údolí řeky Teplé a
Pramenského potoka.
Prochází zde silnice z Mariánských Lázní do Bečova nad Teplou a lokální železniční trať s
mosty a tunely. Prudké skalnaté svahy zalesněny.
Historie města Teplá je prastará. Tepelsko bylo od porážky Lučanů začátkem 9.
století
majetkem Přemyslovců. Po odtržení Chebska od českého knížectví a jeho připojení k německé
říši v 11. Století se hranice českého státu posunuly k východu. Při této hranici vznikla
osada se zemskou bránou a celnicí, jejíž obyvatelé měli za úkol střežit hranice a budovat
opevnění. Na ochranu brány tu pravděpodobně vyrostla tvrz či hrad.
Kupeckou osadou v podhradí procházela zemská cesta od Chebu, která se dělila do dvou větví
- na Plzeň a na Prahu. Tepelská celnice byla jednou z nejvýznamnějších v zemi. Ve 12.
století se na české území dále šířila německá expanze, která skončila odtržením sedlecké
provincie. Důrazným ochráncem českých práv byl v poslední třetině 12. století správce
tohoto území, velmož Hroznata. Ve snaze hospodářsky využít rozsáhlé pozemky, které
vlastnil, založil poblíž své tvrze Teplá premonstrátský klášter.
V jedné z Hroznatových listin z roku 1197 je i první písemná zmínka o osadě Teplá, která
se stala majetkem kláštera. Po Hroznatově smrti převzal klášter ochranu zemské stezky a
tepelská tvrz zanikla. Osada se však rozvíjela dál a postupně se rozrostla v trhovou ves.
V roce 1322 bylo Chebsko definitivně připojeno k Čechám a Teplá tímto pozbyla strategický
význam zemské brány a celnice.
Po zhoubném moru v letech 1380-1381 byla ves i další osady v okolí téměř vylidněny; na
místa původních českých obyvatel pak přicházeli noví němečtí osadníci. V roce 1385
povýšil opat Bohuš Teplou na poddanské město. V tomto privilegiu bylo mino jiné uloženo
právo dědičné, právo založit městskou knihu a právo používat pečeti - ta svou podobu
převzala od tepelského kláštera. Za husitských válek v r. 1421 byla obec zčásti poničena
Žižkovým vojskem, v letech 1427 a 1431 tu tábořilo a přitom loupilo a plenilo křižácké
vojsko. Ve sporu s klášterní vrchností přišlo město ve druhé polovině 15. století o
některá svá práva, mj. i o hradební. Teprve v roce 1503 je získalo zpět a postupně znovu
vybudovalo městské hradby s věžemi a čtyřmi branami.
Pod vlivem německé selské války došlo v r. 1525 ke vzpouře tepelských poddaných, kteří
zajali opata, požadovali snížení dávek a navrácení některých privilegii. Vzpouru potlačilo
až přivolané vojsko, šest vůdců poddaných bylo popraveno. Snahy o potlačení protestantské
víry pokračovaly po celé 16. století.
Ve stejné době museli obyvatelé čelit řadě katastrof - v roce 1537 téměř celé město
vyhořelo, v r. 1549 postihla celý kraj zhoubná morová epidemie, která doslova vylidnila
celé město i přilehlé vsi. Následovala nová vlna německé kolonizace; koncem 16. století
již v Teplé německé obyvatelstvo převládalo. V roce 1611 přišel další zhoubný požár a po
něm hrůzy třicetileté války. V letech 1618 a 1621 vyplenily město stavovské armády
generála Mansfelda, v r. 1625 tudy procházelo Valdštejnovo vojsko, armádami se to tu
hemžilo i v r. 1632. O rok později přišla velká povodeň, při které se protrhla hráz
Podhorního a dalších pěti rybníků; polovina města přitom byla zatopena. V září 1647 se
v okolí města 12 dní bojovalo - císařské vojsko bylo nakonec poraženo a vítězní Švédové z
cela vyplenili Teplou.
Po skončení války přišla další germanizační vlna. Při požáru v r. 1669 shořela radnice a
11 domů. Ještě horší následky měl oheň v r. 1747, kterému padlo za oběť 91 domů, a zejména
v r. 1794, kdy lehly popelem 204 domy včetně fary, školy a kostela. Následující přestavba
města si vynutila likvidaci hradeb a bran; jako poslední byla zbořena v r. 1872 Toužimská
brána.
Rozvoji města napomohla výstavba železniční tratě z Mariánských Lázní do Karlových Varů
dokončená v r. 1898. V 19. století se obyvatelé města živili převážně řemeslem: rozšířené
bylo tkalcovství, významná byla místní puškařská dílna, uzenářská výroba, pivovar, továrna
na kameninu a kamenolomy. Hodně pracovních příležitostí poskytovaly klášterní podniky.
Po Mnichovské dohodě připadl celý okres Teplá k Německé říši. Válka tu skončila 6. Května
1945, kdy město obsadila americká armáda.
Teplá po druhé světové válce
Od března do září 1946 byl proveden odsun Němců z Tepelska. Hlavním problémem zůstávalo
osídlení tohoto zemědělského okresu. Ve volbách v květnu 1946 se předsedou Okresního
národního výboru Teplá stal B.Patera a předsedou Městského národního výboru Teplá J.
Jirka. Okres měl 65 obcí, z nich ve 35 obcích vznikly MNV, ostatní z malým počtem obyvatel
měly nadále jen Místní správní komise. Na Tepelsko se stěhovali volynští Češi, reemigranti
z Maďarska, Rumunska, Polska a i z Bulharska. Důležité se pro tuto směs obyvatel stalo
školství. V září 1945 byla v Teplé otevřena česká škola. Po válce byla otevřena městská
knihovna, v hotelu U Nádraží bylo přistaveno jeviště a sloužilo různým spolkům. Pracovali
tu ochotníci, konaly se taneční zábavy a plesy. Do roku 1949 byla Teplá okresním městem. V
lednu 1949 došlo k územní reorganizaci a sídlem tepelského okresu se stala Toužim.Život ve
městě značně ovlivňovala vojenská posádka, která používala Klášter Teplá jako kasárna.
Rodiny důstojníků bydlely zčásti ve městě, vojenská posádka pořádala estrády, divadelní
představení, taneční zábavy. Byl založen Soubor písní a tanců v Teplé. V roce 1959 získal
1. cenu na celostátní soutěži v Brně. Řada vojáků zůstala po skončení vojenské služby na
Tepelsku.
Po roce 1948 byla ve všech obcích založena JZD a ta se do konce 50. let slučovala ve větší
celky. Centralizace řízení se projevovala neustálými reorganizacemi podniků, závodů a
farem.Z klášterních majetků vznikl Lesní závod Teplá a Československé státní rybářství
převzalo klášterní rybníky.
Ve snaze o zprůmyslnění Tepelska byla založena pobočka textilního podniku Tosta Aš k šití
rukavic. Byla postavena tírna lnu podniku Lužan Veselí nad Lužnicí. Závod byl zaměřen na
výrobu třeného vlákna, koudele a odsemeňování stonku. Po reorganizaci patřila tírna lnu
pod Jitonu.
Chátrání domů a přitom růst pracovních příležitostí v průmyslu si vyžadovalo nové byty.
Opravovaly se domy ve městě a tzv. socialistická výstavba typu městských činžáků se
realizovala v Poutnově, ve Služetíně a na Nové Farmě. Šlo sice o moderní domy, ale řešení
málo respektovalo podmínky terénu, klimatu a charakteru vesnických sídel.
Období Karlovarského okresu
K 1.červenci 1960 byl Toužimský okres zrušen a Tepelsko přičleněno k okresu Karlovy Vary.
Mezi největší závody v tomto období patřily Odštěpný závod okresního státního statku
Karlovy Vary s ředitelstvím v Teplé, Západočeské státní lesy - Lesní závod Teplá a Jitona,
kde byla zavedena čalounická výroba křesel a židlí.
V roce 1975 byla provedena integrace Místních národních výborů Beranov, Poutnov,
Křepkovice a Staré Sedlo. Jejich MNV byly zrušeny a agendu převzal Městský národní výbor v
Teplé.
Po roce 1989 se v Teplé začíná rozvíjet soukromý podnikatelský sektor.
Město Teplá i klášter představují svými bohatými dějinami a jedinečnými památkami bohatou,
výjimečnou a neodmyslitelnou část Karlovarska.
Historické památky
Stará radnice čp. 1 z počátku 18. století; barokní jednopatrová budova s mansardovou
střechou a pětibokou zvonicí.
Stará škola (dnes budova MěÚ) na náměstí z roku 1574 založená opatem Janem Myšínem (
Johannes VI. Meyskönig). Na domě se dochoval kamenný renesanční portál s vytesaným
klášterním erbem, latinským nápisem a chronogramem (1574): "Představený Jan Myšín ctitel
vzdělanosti dal pevný základ školství městu tomuto".
Děkanství -z roku 1689, přestavěno po požáru 1794. Barokní jednopatrová budova.
Děkanský kostel sv. Jiljí - postaven v letech 1762 - 1765 tepelským stavitelem V.
Hausmannem na místě staršího kostela. V letech 1850 - 1853 opraven loketským stavitelem J.
Scherbaumem, který také dokončil věž. Na klenbách fresky ze života sv. Jiljí od Eliáše
Dolhopfa. V interiéru je hodnotný hlavní oltář z r. 1724, převezený sem r. 1785 ze
zrušeného klášterního kostela v Chotěšově. Zařízení barokní.
Kaple Nejsvětější Trojice - barokní, centrální, osmiboká (postavená na místě špitálního
kostela z roku 1548) Kryštofem Dienzenhoferem v letech 1692 - 1699. Opraveno v roce 1929.
Původní barokní zařízení z let let 1722 se nezachovalo.
Kaple sv. Kříže, Bolestné Matky Boží a ap. Ondřeje - barokní z let 1768 - 1769. V
jihovýchodní části města na návrším zvaném Spielberg. Kaple postavena podle staršího
návrhu K. I. Dienzenhofera z roku 1730. Zařízení odstraněno.
Sloup Nejsvětější Trojice - na náměstí, postaven v roce 1721. Architektonická část od
tepelského stavitele W. Braunbrocka. Návrh, modely a snad i sochy od žlutického sochaře
O. J. Wendy.
Na náměstí se dochovaly některé barokní domy, např. čp. 146 a 276.
(www.tepla.cz)
