Zakladatelem hradu Gutštejna i rodu, který nosil jeho jméno a vlastnil četné statky v okolí i v odlehlejších krajích, se stal pravděpodobně Jetřich, známý z l. 1263-1313. Jak svědčí trojí paroží v jeho znaku, pocházel z rodu Hroznatoviců, mezi jehož rozvětvené příslušníky se postupně drobil původní velký majetek. Část získal Jetřich z Krašovic, objevující se v pramenech v l. 1232-1252, jehož považujeme za otce alespoň dvou synů: budovatele hradu Gutštejna Jetřicha a dále Sezemy, předka pánů z Vrtby, Krašova, Fusperka (Pušperka) a Bělé. Od některého z Jetřichových potomků pocházeli asi i držitelé Frumštejna. Jméno Gutštejn se však v historických zprávách objevuje až r. 1319, kdy tepelský opat Vyšemír pronajal Jetřichovi (I.) z Gutštejna a jeho synu Sezemovi tři vesnice na deset let. R. 1369 se dovídáme o třech bratrech, Janovi, Jetřichovi a Půtovi z Gutštejna. Hrad spolu s vesnicemi Okrouhlé Hradiště, Břetislav a Líšťany držel r.1379 Půta. Ten však později získal od Jetřicha Trpísty a někdy po r.1409 mu postoupil Gutštejn. Jetřich držel také Všeruby a zemřel po r.1417 jako zakladatel hlavní linie rodu. Z jeho synů sídlil Burian na Rabštejně a Nečtinách, Jan měl Bělou a oba dohromady rodový hrad Gutštejn. Na jaře 1422 přitrhl ke Gutštejnu Jan Žižka s Pražany a hrad dobyl. Není vyloučeno, že Žižkův mlýn, ležící o něco výše proti proudu Úterského potoka, je připomínkou těchto událostí. Zprávy z chebské kroniky hovoří o dobývání Gutštejna r.1423, ale tyto informace nejsou dostatečně doloženy; může jít o kronikářův omyl v datování. Oba bratři Burian a Jan se později o majetek rozdělili, přičemž Gutštejn zůstal Janovi, jenž byl ženat s dcerou Přibíka z Klenové. Jako věrný přívrženec císaře Zikmunda získal od něho za pomoc dvaceti jízdními ozbrojenci řadu vesnic klášterů v Chotěšově, Pivoni, v Plasích i jinde. Jeho bratr Burian si vedl stejně a ve svém kořistnictví se nezastavil ani před katolickými městy.

Po Janově smrti připadl hrad Gutštejn r.1453 znovu Burianovi. Ten získal značné jmění i vliv, patřila mu Bělá, Rabštejn, Nečtiny; Tachov, Komberk, nakrátko snad i Stříbro, byl krajským hejtmanem na Žatecku a Plzeňsku a spravoval chotěšovský klášter. Ačkoli byl původně jedním z předáků katolické strany v zemi, postavil se Burian po r. 1448 na stranu Jiřího z Poděbrad. Když se mu r. 1450 podařilo u Stříbra zachytit posla s listem usvědčujícím Oldřicha z Rožmberka z pokusu zorganizovat intervenci do Čech ze zahraničí, poskytl králi Jiřímu kompromitující dokument a umožnil mu tak politickou izolaci hlavního protivníka. Burian (+1462) však již nesídlil trvale na Gutštejně. Také jeho syn Burian, zvaný ""Bohatý"", dával přednost především Nečtinám. Získal mnoho dalších statků v Čechách (Chyše, Kynšperk, Příbram, Žebrák, Točník aj.) i v Bavorsku a byl znám jako tvrdý a bezohledný vykořisťovatel svých poddaných i jako ziskuchtivý soused, stále připravený soudit se s kýmkoli o statky. I on stál v popředí politických zápasů své doby, avšak na opačné straně než jeho otec. R. 1465 se připojil k jednotě zelenohorské a zúčastnil se jednání s císařem Fridrichem III., který katolickým pánům udělil mincovní právo v Plzni. Burian pak krátce podporoval uherského krále Matyáše, ale po nástupu katolíka Vladislava II. Jagellonského na český trůn se přiklonil k němu. Již r. 1472 se stal vrchním komorníkem království a r. 1477 vedl Vladislavovo vojsko, které se marně pokoušelo dobýt Plzeň, hájenou Matyášovou posádkou. R. 1485 byl nejvyšším kancléřem a nadále se bezohledně obohacoval. Zemřel kolem roku 1489 a zanechal po sobě pět synů, kteří sehráli zejména na počátku 16 století, v období prudkých vnitřních bojů v západních Čechách, neblahou úlohu jako jejich stálí kořistničtí účastníci. Nevíme, kdo z nich držel Gutštejn, ale když čtyři z bratrů postupně do r. 1530 zemřeli, byl to nakonec Volf, který však sídlil na Chyši. Když r. 1545 zemřel, zdědil Gutštejn jeho syn Viktorín, ale už r.1549 prodal hrad s příslušenstvím, k němuž patřil mj. dvůr Gutštejn a 5 vesnic, za 3 250 kop grošů českých majiteli Bezdružic Hanušovi Elpognarovi z Dolního Šenfeldu. Ve spojení s Bezdružicemi zůstal gutštejnský velkostatek s výjimkou dvou krátkých epizod v r. 1638 a na konci 17. a počátku 18. století již natrvalo.

Pro potřeby mocného rodu poměrně těsný Gutštejn nevyhovoval a zůstával stranou pozornosti již v 15. století; v 16. století pak se i jeho funkce střediska panství přenesla do Bezdružic a hrad byl opuštěn. Připomíná se pak už jen r. 1566. Rozvětvený rod Gutštejnů, jehož mnozí příslušníci zastávali významné úřady či vlastnili bohaté statky v nejrůznějších končinách Čech, vymřel r.1747.

Vzrostlým lesem pokryté zříceniny hradu Gutštejna jsou ukryty v lesnaté a členité krajině nad přítokem Úterského potoka z pravé strany. Poměrně rovná pláň na jihovýchod od Okrouhlého Hradiště, na níž stojí dvůr, pozvolna klesá a zužuje se v ostroh nad levým břehem Hadovky neboli Bílého potoka. Přirozená nepřístupnost místa byla ještě zesílena příkopem vyhloubeným v nejužší části ostrohu a hrad tak získal výhodnou obrannou polohu, omezenou však do budoucna tím, že dostatečně nepřevyšoval své okolí a neměl zdroje pitné vody. Přístup k předhradí byl vybudován jednak po jižním úbočí kopce od potoka, druhý přímo po ostrohu od dvora. Dnes téměř zasypaný příkop ztěžoval vstup do předhradí, jehož budovy byly pravděpodobně jen dřevěné, takže na rovném prostranství zde nacházíme pouze zbytky sklepa (1,5 x 3 m), vytesaného do skály na jižní straně nad příkopem. Jižní strana je chráněna prudce spadajícími přitesanými skalami vysokými 2-3 m. Na severu bylo předhradí kryto asi palisádou. Přes další příkop, dnes rovněž již značně mělký, vede cesta k první bráně do nádvoří, jehož půdorys tvoří nepravidelný obrazec. Brána, z níž se nedochovaly žádné zbytky, sousedila k jihu s větší čtverhrannou budovou, z níž zůstala vlastně jen jižní stěna, opřená o skálu, zatímco ostatní jsou mnohem více poničeny. Zde sídlila čeleď a vrátný, podle D. Menclové tu byly umístěny i konírny. V jižní stěně je znatelné okno, proražené v 16. století, ale pak opět zazděné. V severní straně nádvoří byla střílna a v severozápadním rohu branka.

Hradební zdi vytvářely z prvního nádvoří prostor oddělený od vnitřního hradu valem, příkopem a příčnou zdí, proraženou druhou, rovněž již zmizelou bránou. O uspořádání hradu v těchto místech není v literatuře zcela jasno. Za nejpravděpodobnější se pokládá, že příčná zeď měla bránu vedoucí přímo k jižnímu paláci. Klenutý sklep nedaleko (vpravo) za touto bránou mohl být i konírnou. Sklep má vytesanou štolu pod jižním palácem do skal pod hradem, snad mimo jiné jako přístup k vodě, která na Gutštejně chyběla. Brankou ve zdi se procházelo na jižním okraji do později zastavěného příhrádku a z něj do parkánu, chráněného příkopem a valem. Parkán obtáčel zadní část hradu z jihu a zčásti i ze západu a vybíhal na jihozápadě do špice. Nad parkánem se tyčil podlouhlý jižní palác opatřený mnoha střílnami dole a okny nahoře - zejména na jižní stranu do údolí. U dvou oken jsou umístěna v přední části sedátka, na jiných hradech západních Čech takto nedochovaná. Palác byl v prvním poschodí rozdělen ve dvě nestejně velké prostory. Severní zeď této budovy je již téměř zničena.

Jižní palác byl oddělen úzkým (asi 5 m) dvorkem od paláce severního, k němuž na východní straně přiléhá na skalisku postavená nejvýznačnější část hradu, čtverhranná věž. Její pozoruhodností jsou zaoblené rohy a výhodná poloha, neboť věž chrání jak palác, tak druhou bránu a prostranství před ní. Měla jen střílny a žádná okna, dole byla víc než 6 m široká a dodnes si uchovala výšku téměř 25 m. Vstupy do věže byly dva, oba ve výši druhého až třetího patra, jeden od jihu, druhý, vzniklý později, až po výstavbě severního paláce, ze západu. Oba byly opatřeny dobovým ostěním (jižní gotickým) a uzpůsobeny pro použití padacího můstku ze severní i jižní části paláce. Věž má několik střílen a je na dvou místech východní strany poškozena pokusy proniknout dovnitř, což se podařilo jen v jednom případě. Z jejího jihovýchodního okraje vyčnívají kusy zdiva, snad zbytky spojení s jinou budovou. Severní palác leží o něco výše než jižní a má dvě hlavní části, rovněž jen zčásti zachované. Větší z nich je směrem k západu opatřena úzkými střílnami v přízemí i prvním patře a klenutým oknem ve druhém poschodí. Vznikla asi ještě ve 14. století. Částečně jsou zde, obdobně jako i na jiných místech hradu, dosud znatelné zbytky omítky. Západní strana dvora byla uzavřena jednoduchou zdí s třemi střílnami. Hrad je vybudován ve stylu vrcholného středověku, nemá však dosud znaky typické pro období Karla IV. Patří mezi hrady, jejichž rozrůstající se areál již nestačila uhájit jen věž; důležitosti tu nabývala hradební zeď, tzv. obalová hradba, zatímco fortifikační význam věže poklesl a zaoblení nároží tu má už funkci především estetickou. Celková dispozice Gutštejna je podobná Házmburku a tento typ hradu přežívá až do 15. století. Jistou příbuznost shledáváme také s mladším Libštejnem, zvláště pokud jde o věž.

(www.hrady.cz)

Šípín Patří k místům, jejichž prastarou a nepretržitou tradici osídlení prerušil teprve rok 1945. Samota s kostelem se vypíná nad údolím Úterského potoka 6 km jv. od Konstantinových Lázní. Příroda byla k Šipínu štědrá a i dnes obklopuje tajemné místo svojí tichou nevtíravou krásou. Počátky osídlení jsou pozdní době bronzové. Pozůstatky mnohem mladšího slovanského osídlení z období z 10. - 13. stol. tu objevil amatérský archeolog L. Bittner v r. 1935. Strmý s bývalým slovanským hradištěm o rozloze 1,5 ha odděloval od výšiny dvojitý příkop a val. Jejich průběh je zčásti zachován za bývalou školou v místech, kde stojí stará kamenná boží muka. Nejstarší písemné zmínky o Šipíně pocházejí z r. 1352, kdy je šipínská plebánie zmiňována poprvé. V r. 1372 vlastnili podací právo ke zdejšímu kostelu bratři Jan, Jetřich a Půta píšící se po nedalekém hradu Gutštejně. V r. 1384 je Šipín uveden v soupisu kostelů a kaplí pražské arcidiecéze. Počátkem 15. stol. vlastnili patronátní práva ke kostelu členové rodu rytířů z Prostiboře usazení na blízké Pakoslavi. Zprávy z počátku 18. stol. popisují svatyni jako značně zpustlou. O interiéru starého kostela se zmiňuje po osobní návštěvě také genealog B. D. Wunschwitz. Přestavbu kostela můžeme předpokládat až v období 2. pol. 18. století. V r. 1752 byl při kostele vystavěn domek kostelníka. Samostatnou farou se Šipín stal r. 1857. Rychlý vzestup Šipína jako poutního místa můžeme předpokládat ve 2. pol. 18. stol. Hlavním podnětem pro rozvoj poutníhoo místa se stal zázračný pramen vyvěrající v serpentinách cesty pod kostelem. Voda ze Svaté studánky měla léčit hlavně nemoci očí. V místech staré kaple nechal kníže Karel Löwenstein vystavět r. 1892 dřevěnou kapli. Její stavba je zachována dodnes. Pod duchovní správu šipínské fary náležely vsi Pakoslav, Křelovice, Rozněvice a Mydlovary. V r. 1838 je v Šipíně zmiňováno 6 stavení a 41 obyvatel. V letech 1991 -1995 proběhla za finanční podpory německých rodáků celková rekonstrukce kostela. Kolem kostela se rozkládá starý, terasovitě upravený hřbitov. Po r. 1990 byly obnoveny i zdejší poutě, kterých se dnes zúčastňují především němečtí rodáci. Jako věčné memento vystupuje ze svahu mezi kostelem a kaplí masa betonového vojenského bunkru, vnitřní obrany Čech z období před 2. světovou válkou. Šipín je často navštěvován i pro své malebné okolí a romantické přístupové cesty vedené zalesněnými údolími potoků. Nyní patří osada správně pod obec Konstantinovy Lázně. Šípín na www.konstantinolazensko.cz