O kytaře, holkách a tak

(něco málo o sladkém dřevu a jeho okolí)

kapitola první – začínáme

Kytaru si člověk vymyslel pravděpodobně proto, aby mohl balit holky. Není to ale moc úspěšná metoda, protože zatímco kytarista podává svůj vrcholný výkon, všechny přítomné dívky a slečny, omámeny jeho hrou, vrhají se do náručí zcela cizích mužů a nejhorší na tom je, že ti cizí mužové jsou hudebně tak neschopní, že nerozeznají ani čembalo od saxofonu. Je tedy třeba se hned na začátku smířit s jednou věcí - buď z vás bude dobrý kytarista, nebo sbalíte slečnu. Oboje dohromady se povede jen opravdu výjimečně a u slečny to předpokládá poměrně vysoké IQ, estetické cítění, hudební sluch, cit pro melodii a vrozený odpor k blonďatým individuím mužského pohlaví, která jsou zároveň kulturisty, domácími kutily, vyhraněnými intelektuály, mají velký smysl pro pořádek a zodpovědnost a vypadají mužně. Pakliže takovou dívku potkáte při nějaké své hudební produkci, můžete si blahopřát a otevírat lahve se šampaňským. Dotyčná vám přinese mnoho pozitivního. Pro ty ostatní, kteří takové štěstí mít nebudou, mám jednu radu - vykašlete se na holky a věnujte se hudbě. Budete na to potřebovat obě ruce.

Jaký zvolit nástroj?

Tohle je hned po přetěžkém rozhodování, jestli vůbec na kytaru začít hrát ten největší problém. Všechno ostatní už je brnkačka (a docela zajímavá slovní hříčka, he, he, he). Je totiž třeba si uvědomit, že to, jaký nástroj si pořídíte, ovlivní vaše následující kroky velmi výrazným způsobem. Je velký rozdíl mezi nástrojem za tři stovky a za padesát tisíc. Pravděpodobně se setkáte s tvrzením, že dobrý muzikant zahraje na cokoliv. Není to pravda. Na cokoliv se hrát nedá a z vlastní zkušenosti vím, že kvalita nástroje je přímo úměrná snadnosti a rychlosti jeho zvládnutí. Když si budete seřezávat prsty na kytaře po strýčkovi, na které nikdo třicet let nevyměnil struny, bezpochyby to bude jiné, než když dostanete do ruky kytaru, která se rozezní jenom tím, že se dotknete strun (můj osobní sabotér, otec, mě kdysi vrazil do ruky svoji kytaru z dětství, která měla struny natažené přibližně centimetr nad hmatníkem, což vedlo k tomu, že když se mě pak dostal do ruky normální nástroj, hrál tak nějak sám od sebe a já se za čtrnáct dní naučil tolik, co před tím za dva roky). Co vás tedy při hledání vhodné kytary může potkat:

• Strýček, babička, možná i nedej Bože otec-záškodník jako je ten můj, nebo prostě kdokoliv, kdo kdysi nějakou kytaru vlastnil a snad na ni i hrál. Dotyčný vám bude tvrdit, co všechno na ni dokázal zahrát, jak je skvělá a že vám pro začátek bohatě stačí. V závislosti na tom, jaký máte k dotyčnému vztah buď zdvořile odmítněte, nebo mu kytaru rovnou narazte na hlavu. Nebo něco mezi tím. Ušetříte si tím spoustu problémů.
• Ta samá situace jako v předchozím bodě, ale kytara vypadá velmi pěkně a draze. V tom případě berte všemi deseti, nechte si ji prohlédnout od nějakého znalce a pak ji uschovejte pro dobu, až zvládnete techniku hry. Jedná se pravděpodobně o značku Gibson a to je velká vzácnost.
• Kamarád vám nabídne, že vám půjčí svoji kytaru. Dobře si ji prohlédněte, případně si k tomu někoho přizvěte a nechte si na ni něco zahrát. Je podezřelé, že vám ji chce půjčit, protože kdyby hrála dobře, proč na ni nebrnká sám, že ano.
• Máte schválenou investici, od rodičů, od manželky, od banky a stojíte před obchodem. Tak se zase otočte a jděte sehnat nějakého zkušeného muzikanta, ať nástroj vybere s vámi. Není to žádná sranda a dá se předpokládat, že když se na kytaru teprve budete učit, moc tomu zatím nerozumíte.
• Před vaším domem zastaví mercedes, vystoupí Paul Simon a věnuje vám svoji kytaru. To je nejlepší varianta, ale moc s ní nepočítejte. Raději si kytaru prostě kupte a když už to budete dělat, pořiďte si kvalitní nástroj. Těžko dělat nějaký rozbor cen, já osobně používám buď Yamahu za cca. 8.000,- Kč, ale víc se vztekám s dolaďováním, než hraju, nebo Schneidera v hodnotě cca. 20000,- Kč, se kterým jsem spokojený. Ostatně, není to moje kytara, patří Koblihovi.

Největší pozor si dejte ale na následující věc: Nikdy, opakuji NIKDY, nepoužívejte španělku s nataženými kovovými strunami. Je to jev v Čechách velmi rozšířený a vy se snažte neopakovat stejnou chybu, jako tisíce lidí před vámi, jinak skončíte u Dajány a Pampelišek, což jsou nenáročné písně infaltilního charakteru, které jdou zahrát i na kliku od špajzu. Možná by vás teď zajímalo, proč to nedělat, takže je to proto, že normální akustická kytara má ve svém krku takový drát a ten je vyšponovaný do protitahu vzhledem ke strunám. Struny jsou na akustické kytaře kovové, tudíž táhnou poměrně dost a ohnuly by krk. Ten drát tomu zabraňuje. Naproti tomu kytara španělská žádný drát nemá, jelikož byla navržená a postavená pro struny nilonové, které mají tah zhruba poloviční, ne-li ještě menší. Sami si už jistě představíte, co se stane. Správně, ohne se krk a kytara nejde naladit (v tom lepším případě), nebo rovnou uletí kobylka (v horším a častějším případě).

Něco o mé cestě k vhodné kytaře

Hrát jsem začínal v roce 1988, jak už jsem se zmínil, na otcovu šílenou španělku s kovovými strunami (takže vím, o čem píšu) a docela dlouho jsem se vztekal. Moje první nová kytara byla červená dvanáctistrunka z Lub u Chebu. Je to pravděpodobně plošný jev, že když se člověk naučí pár akordů, cítí se jako mistr světa a říká si, že dvanáct strun je lepších než šest. Je a není. Každá kytara (šesti, devíti i dvanácti -strunná) je určená pro jiný styl hry. Každopádně tehdy stála astronomickou sumu 3700,- Kčs a padly na ní moje úspory a všechny peníze, co jsme vyškemral na příbuzných pod příslibem, že alespoň deset let nebudu chtít nic k narozeninám. Zmíněná kytara byla tehdy rozšířená hlavně díky tomu, že jiná se sehnat nedala. Vydržela hrát bez závad asi čtrnáct dní a pak se jí začala odlepovat kobylka, přecvakávat mechanika a bylo po ptákách. Takže jsem se trápil další čtyři roky. Pak jsem si pořídil značku Epiphone, model Baxter s krásným vykrojením a byl jsem konečně spokojený. Stála pouhých 15000,- Kč. Značku můžu všem doporučit a pět na ni jen samou chválu. Teď, jak už jsem se zmínil používám Schneidera a lepší už nepotřebuju. Líbila by se mi, to ano, ale zhodnotil jsem, co asi tak umím zahrát a konstatoval jsem, že tahle je to tak akorát. Z toho plyne jedna věc - začněte se učit na kvalitní nástroj (= bude docela drahý), je to investice, která se vám vyplatí, ušetří vám mnoho let učení a mnoho dalších let, které byste jste věnovali odnaučování špatného držení. Na druhou stranu, nepořizujte si nástroj, který je svojí cenou násobkem vašeho potenciálu, to je vyhazování peněz.

A nyní klíčová otázka - Proč právě kytara?

Odpověď je jednoduchá - proč ne. Kytara je jeden z mála nástrojů, na které zahrajete prakticky všechno a to všechno bude znít dobře. Dobrá, fanfáry kněžny Libuše by asi zněly přinejmenším zajímavě, ale to teď nebudeme nijak detailně rozebírat. Hlavní výhody kytary jsou zhruba takovéto:

• Můžete si ji vozit všude s sebou, narozdíl například od hráčů na klavír. Ti potřebují stěhovací vůz.
• Kromě kytary se vám do futrálu vejde ještě spousta jiných, užitečných věcí, například paštika, svetr, láhev rumu, fotoaparát, pes a tak podobně.
• Jedná se o téměř nejlevnější hudební nástroj (po flétně a trianglu), který si můžete pořídit a netrpět pak následně hlady. Je tedy pravda, že jsou kytary i za cenu luxusního Ferrari, ale tu doporučuju zakoupit až opravdovým mistrům a milionářům.
• Na kytaru letí holky. Opravdu, je to vyzkoušené. Nemyslím tím, že kytaru někde opřete a ony se o vás poperou, ale pokud jste zručný kytarista a chcete oslnit, máte větší šanci, než člověk, který bude u ohně vyprávět vtip o hurvínkovi a ještěrce.
• Čeká na vás velká spousta písniček, které si s vámi někdo zazpívá. Nebudete tedy odsouzeni k tomu, abyste hráli jen doma, na konzervatoři, nebo na koncertě. Všechny nástroje jsou krásné, ale třeba s trubkou si zanotuje málokdo.
• Při hře na kytaru můžete zpívat, nebo ještě hrát na foukací harmoniku, to třeba u saxofonu nejde.
• Kytara vypadá dekorativně moc dobře a není vyloučené, že si k ní vytvoříte časem silný citový vztah. Já té svojí říkám Maruška.
• V případě nouze lze kytaru použít jako pádlo, jídelní stůl nebo zbraň. To sice dělají jen barbaři, ale jsou i takové chvíle, kdy se hodí vědět, že to jde.
• Když prší, můžete se pod obal od kytary schovat. Když je horko, tak taky.
• Bříška prstů na levé ruce si časem tak opotřebujete, že pak můžete sahat i na rozpálenou plotnu a ucítíte jen slabé teplo.

Aby to ale nevypadalo, že kytara má jen samé výhody a ostatní hudební nástroje jsou na nic, je namístě uvést i nevýhody. Dělám to sice nerad, ale zůstaňme objektivní, aby nedošlo v budoucnosti k nějakému nemilému překvapení.

• Kytaru vám možná někdo ukradne, velmi snadno se totiž zapomíná někde opřená.
• Možná vám ji i někdo prošlápne. To se klavíru (abychom se drželi jednoho příkladu) stát nemůže, možná tak, kdyby šel okolo nějaký slon.
• Když vám kytara zmokne, můžete si koupit rovnou novou.
• Struny rychle reznou a opotřebovávají se a nejsou zrovna nejlevnější.
• Při učení vám pravděpodobně sleze kůže z bříšek prstů - bolí to.
• Prasklá struna vám dokáže udělat moc pěknou jizvu na obličeji.
• Váš úhlavní nepřítel bude dozajista lepším kytaristou než vy a vůbec mu na tom nebude záležet.
• Stanete-li se dobrým muzikantem, bude po vás někdo neustále chtít ukázat nějaký neznámý akord a když nebudete vědět, bude o vás povídat, že jste nafrněný frajer.
• Při cestě letadlem hrozí poškození nástroje a zaplatíte za zavazadlo navíc.
• Praskne vám vždy ta jediná struna, kterou nebudete mít náhradní.
• Do hry vám bude neustále někdo kibicovat - buď vám bude opravovat text, nebo si bude povídat nahlas s někým jiným.
• Nikdy, opakuji, nikdy se nenaučíte hrát všechno, co znají ostatní. Vždycky bude někdo zklamaný.
• Každý po vás bude chtít zahrát Slavíky z Madridu, Pampelišky, Strom a Montgomery. Budete ty písně upřímně nenávidět.
• Až budete u ohně hrát, nejkrásnější dívka na vás bude sice viset očima, ale později večer ji to přestane bavit, protože se jí nebudete moci věnovat a odejde s právě s tím ichtilem, co vypráví vtipy o Hurvínkovi a ještěrce. Ve většině případů neodhadnete, kdy je třeba přestat hrát a začít se dívce věnovat. Smiřte se s tím.

Když už budete v tom nakupování, můžete se podívat ještě po několika doplňcích - jsou to kapodastr, česky zvyšec, trsátka, náhradní struny, řemen přes rameno a kufr (kupujete-li dražší nástroj) nebo plátěný obal (pro levnější typy). Všechny tyhle věci sice ještě nějakou dobu nebudete potřebovat, ale jednou ano a prodavač vám dá třeba hromadnou slevu, když to koupíte všechno najednou.