7. potlach Silver Dew

(6.-7.6.1998)

Na čarodejnický potlach dopravili jsme se Honzovou Škodou 120 zvanou Maruška, neb se nám nechtělo znovu a opět absolvovat smrtelný pochod tam a ještě smrtelnější pochod zpět do Horšovského Týna na vlak. Jinými slovy, poněkud jsme zlenivěli. Posádku tvořil ještě Náčelník a Wendy, na kole přibyla k večeru ještě Wendy kamarádka Lenka. Přifičela na Favoritu z Plzně a netvářila se ani nijak zadýchaně. Je třeba zdůraznit, že opět patřil našemu družstvu největší počet placek a to po strhujícím finále v soutěži Napiš příběh na zadaná slova. Rozdělili jsme je vtipně vždy mezi několiv slov, například slovo „Adidas“ bylo ve větě: „Hadi, das Shuhe brötchen“. Po přečtení nastalo hluboké ticho, než se někdo odvážný zeptal, co to mělo znamenat, že tomu moc nerozuměl.

Exelovali jsme i při předvádění slov a složitých vět, jelikož máme s Honzou za léta našeho stálého putování vypracovaný navigační systém, ostatním skrytý. Působili jsme jako borci. Náčelník babil Wendy, což se mu moc nedařilo, já ji učil skákat šipky z hráze, což se mi nedařilo též.