4. potlach Silver Dew

(27.-28.5.1995)

V pátek jsme s Luckou pomáhali stavět jeviště pro koncert Druhé trávy a Roberta Křesťana. Luciáš pak ale náhle ochořel a tak jsem šel pořadatelovat sám. Ráno Luciáš ochořel ještě víc. Nastartoval jsem tedy kolo značky Irena a odstartoval jako solitér. Upřímně řečeno, stoupák za Heřmankou mě málem zabil. Ač jsem makal a šlapal jako pitomej, projížděl jsem sebevražedně zatáčky, nebylo to nic platné, přijel jsem pozdě o půl minuty, tak tak jsem viděl konec slavnostního zahájení. Pět minut po mě dorazil Honza - rodičovstvo ho přivezlo autem. A byly soutěže, asi tak milion, dokonce jsem jednu vyhrál. Mimochodem letošní motto byli indiáni, takže můj (dělala ho Lucka) geniální kostým  jsem ani neužil, když už jsem přijel po zahájení. Ta vyhraná placka byla za hledání krabičky od sirek poslepu, sám nevím, jak jsem to udělal. Po soutěžích jsme se jeli já, Mrkváč, Klátil a Honza podívat na lomeček u obce Milevo. Našli jsem jen rozvrácenou pustinu a tak jsem asi tak hodinu bavili házením šutrů do vody. Děsná bžunda. Na zpáteční cestě jsme dělali motorky.  V Mezholezích a v Darmyšli zavřeno. Na táboráku mě ti dva škoďáci, Mrkváč a Klátil, vzali ty nejhezčí placky, takže mi zbyla taková vošklivá oranžová s pérem. V soutěži o nejhezčí píseň vyhrála Čokoláda a spol. Když už o ní píšu - stihli jsme spolu vylézt na krmnou věž u rybníka.

Druhý den, tedy v neděli, jsme se s Honzou sbalili a na jednom kole, značky Irena, která kdyby to věděla, už mi ho nikdy nepůjčí, vyrazili do Horšovského Týna (to, jak jsme to dokázali, a že přitom parta cikánů, opravující silnici, málem dostala infarkt, když jsme se kolem nich prohnali a řvali Come on Joyride", raději nebudu psát. Pravdou totiž je, že jsem na nebohý bicykl naskládali dva batohy, karimatku, kytaru, igelitku s věcma a nás dva. Po cestě lokálkou  domů se v kupé nějací dva vetší staříci poprali a my, pubertální mládež, jsme je museli uklidňovat. Toť vše.

(přepis dobového cancáku)