Krb

(mikropovídka na Den Sestry Broskvové)

Noc. Přesněji končící noc a ještě rozespalý a váhající nový den. Noc mrazivá a lesklá miliony sněhových vloček na střechách a chodnících. Noc tak zimní, že i městu vládne relativní klid, protože ani ty největší živly nechtějí mrznout na ulici, když se můžou opíjet v hospodách a páchat trestnou činnost někde v teple. Nepanuje ticho, to ani zdaleka, každá noc, i takhle vyjímečně klidná má svoje zvuky, bez kterých by nebyla nocí. Mňoukání koček a občasné zavytí psů, ochraptělý hlas ponocného nebo odbití zvonu na některé z věží... ale tuhle noc by mohl pozornější posluchač zaznamenat i něco, co není právě typické, něco co silně připomíná tlumený rozhovor dvou lidí uvězněných v malém prostoru.

"Já vám něco řeknu, Rosničko, tohle byl ze všech vašich pitomých nápadů jednoznačně ten nejpitomější!"
"Vážně? A kdo ještě večer vykřikoval: Překvapíme Jeronýma, ten bude panečku koukat, kdo jde se mnou?"
"A přihlásit jste se musel zrovna vy!"
"Buďte rád, taky jste tady mohl být úplně sám."
"Říkám si, jestli by to nebylo lepší. AU! Vy jste se pohnul!"
"Jasně, že jsem se pohnul! Myslíte si, že si nechám zdřevěnět celé tělo? Levou ruku mám docela volnou."
"To je sice úžasná zpráva, ale uvědomte si, kde tu ruku zrovna máte."
"Oh!"
"Takže propříště už žádné neuvážené pohyby, ano?"
"Kdybyste měl víc odvahy, mohl jste teď být dole vy, tak si neztěžujte!"
"Tak odvahy, říkáte?"
"Ano"
"Kdybych měl víc odvahy, tak poslechnu svojí Květu a přestanu se s vámi kamarádit, abyste věděl."
"To po vás opravdu chce?"
"Opravdu ano. Ale neberte si to nijak osobně, zakázala mi i Žblabuňku a Kvasničku, prý mě jenom kazí..."
"Cha! Tak to je dobré! Žblabuňka že vás kazí? Dovolte mi, abych se zasmál!"
"To se klidně smějte, ale jestli ještě jednou pohnete tou rukou, tak se stane neštěstí!!!"
"Žblabuňka vás nemůže kazit, protože vy kazíte jeho! Já to musím vědět, já vám v tom totiž pomáhám!"
"No, zase bych to nepřeháněl, prak si vyrobil úplně sám."
"Ale bouchací kuličky jste ho naučil střílet vy!"
"No a? Vy jste mu na něj namontoval zaměřovač."
"Aby nedošlo k nějaké tragédii, netrefí se a odnese to někdo nevinný."
"Posledně strefil Matyldu!"
"Ale jenom kvůli tomu, že jste na něj zrovna vybafnul zpoza rohu."
"Na tom není nic špatného, je to stará muzejní tradice."
"Převlek za gryzliho mě moc tradiční nepřijde."
"V kolik se tak může vrátit domů?"
"Prosím?"
"No Jeroným, v kolik asi přijde domů? Nemůže přeci flámovat do rána!"
"On neflámuje, pobíhají s Blondem po městě a páchají dobro."
"To bych tedy chtěl vidět..."
"Tak to je právě to, co teď jednoznačně nemůžete. To bychom se napřed totiž museli tady odtud nějak dostat."
"Nechte si ty ironické poznámky, kdybyste sportoval a udržoval si postavu jako já, nemusel jste to celé ucpat."
"Já každé ráno hodinu cvičím, tak se do mě přestaňte navážet!"
"Asi cvičíte málo!"
"Cvičím dost! Zeptejte se báby Pěničkové! Začne na mě bouchat smetákem ráno v šest a buší do stropu vždycky až do sedmi!"
"Pěničkovou mi moc nepřipomínejte, posledně nám pěkně zavařila! (pozn.: viz. povídka Obyčejný večer)
"To je sice pravda, ale může vám dosvědčit, že sport je u mě hodně důležitý."
"No jo, no jo, raději toho necháme. Jak jste to myslel s tím pácháním dobra?"
"Jeroným mi to nedávno vysvětloval, založili si s Blondem Spolek pro rekultivaci obyvatelstva a u příležitosti různých svátků a výročí se pohybují po městě a dělají dobré skutky, většinou proti vůli zainteresovaných."
"To vážně dělají?"
"Ano. Řekl bych, že je to docela baví. Mataharisovi například vymalovali jeho pracovnu na zeleno, protože zelená prý uklidňuje."
"Já bych je asi zabil, kdyby se pokusili udělat něco s mojí kanceláří!"
"Tak vás možná čeká po návratu docela nepříjemné překvapení."
"Cože?"
"No já jen, že jak si tady pěkně v klidu visíme a nemůžeme se hnout..."
"... kromě vaší levačky, samozřejmě..."
"... to jsem jako neslyšel, a nemůžeme se hnout, ti dva mají spoustu času na to, aby nám vymalovali celé muzeum."
"To jste mi připomněl - nějak jsem zamluvili tu vaši tloušťku.
"JÁ NEJSEM TLUSTEJ, JASNÉ?"
"Ale do rachitika máte taky dost daleko."
"...samý svaly, abyste věděl."
"To určitě! Každou chvíli vás vidím, jak se něčím cpete!"
"Nejsem líný se pořádně najíst."
"To máte pravdu. A pak najednou, zčista jasna, aniž by to kdokoliv čekal se tady šprajcnete a nemůžete ani tam, ani zpátky..."

"Nechte si to, vy jste uvízl stejně jako já."
"Protože to tady blokujete."
"Ne, protože na sobě máte tu červenou šílenost!"
"Myslíte můj Broskvový kabát?"
"Ne, myslím vaše úpletové ponožky."
"Ale já nemá ponož..."
"Samozřejmě, že myslím ten hábit!!"
"To je tradice."
"Že jsem o ní ještě nikdy neslyšel."
"To není nic divného, kdybyste nebyl jako dítě šprt, znal byste jí docela dobře."
"Šprt, ano?"
"Samozřejmě, říkal jste mi to sám, na Den Sestry Broskvové jste se raději učil pojmenovat všechny kosti u veverek, než abyste s ostatními sdílel svátečního ducha."
"Kdybyste znal naší rodinu, určitě byste mluvil jinak."
"Já znám vaši rodinu, pamatujete? Navštěvujeme se, dáváme si dárky, zveme se na kávu a chodíme spolu do divadla."
"Já mám na mysli moje tetičky, sestřenice, babičky a podobná individua."
"To nic nemění na tom, že jste divnej! Všichni na Den Sestry Broskvové slaví u stromečku, rozbalují krabice se stavebnicemi od Štrůdlíka, lijí olovo do vody, hází po sobě botami a takové ty věci, ale vy ne, vy se zavřete do pracovny a třídíte jehličí!"
"To není pravda!"
"Ale je, já vás viděl!"
"Jenom jednou!"
"Kdepak, vloni jehličí, předloni sasanky, před tím jste brousil podlahu, ještě předtím jste čučel sedm hodin do mikroskopu a pozoroval, jak se množí nějaká havěť... mám pokračovat?"
"Prostě to ve mě zůstalo z dětství, já ten den prostě nenávidím. Každopádně, letos to taky stojí za to. Visím si tady s vámi a nemůžu ven."
"Vidíte, vidíte, kdybyste měl rád broskvový stromeček..."
"Samozřejmě že to znám, za co mě máte? Stromeček, svíčičky, tady pohladíte dítě na ulici, támhle přispějete na nějakou sbírku, večer si jdete zaskákat do Kefírova obchodu na trampolíně, dárečky v noci nadělí Sestra Broskvová..."
"Tak vidíte, že to znáte."
"...Sestra Broskvová, ne bratr Broskev! Ten červený kabát je určený pro ženy!"
"No a co, je příjemný na dotek!"
"To je sice možné, ale jako oblečení pro vloupání do cizího bytu je naprosto nevyhovující."
"My se nevloupáme, my chystáme překvapení, to je rozdíl."
"Každopádně teď nemůžeme ani tam, ani zpátky."
"No, on až se Jeroným vrátí a zatopí v krbu, to budete koukat, jaký to bude fofr."
"Ha, ha, ha, to jsme se nasmáli..."
"Určitě už má pod vámi připravenou hraničku z klacíků, nějaký ten papír, když vezmete v potaz výšku komína a jeho tah..."
"Nechte toho!"
"Jenom to blafne..."
"Tak vy nedáte pokoj?"
"Ne."
"A co kominík, to vás nenapadlo?"
"Co jako?"
"Jak oni nosí tu velkou těžkou kouli na prošťuchování komínů, stačil by jeden úder..."
"To teda nechápu, co by tady zrovna dneska dělal kominík."
"Třeba nemá rád Svátek Sestry Broskvové, tak půjde raději do práce."
"Každý má rád Svátek Sestry Broskvové."
"No, někdo jde raději třídit veverky, někdo vyrazí na střechy..."
"Teď si děláte srandu!"
"Vůbec ne, třeba už vyrazil, skáče ze střechy na střechu a říká si: Hele, támhle je komín, co by se hodil na prošťouchnutí..."
"Rosničko!"
"Už vyndává kouli a samovolně ji leští..."
"Už mě vážně štvete!!"
"Pár metrů a..."
"Slyšel jste to?!"
"Co?
"Jako kdyby někdo škrtnul zápalkou!"
"Tady se někdo snaží udělat vtip. Jé, to je legrace."
"Úplně stejná, jako váš kominík."
"To není můj kominík, já jsem totiž dole, víme? Já kouli po hlavě nedostanu."
"Zase vás upálí."
"Už se opakujete."
"Vy taky."
"Ne, vy."
"Kdepak, vy."
"Ne, ne."
"Ale jo, jo."
"Jste jako malej!"
"Vy jste jako malej."
"Co je v tom pytli?"
"Kdepak vy."
"---"
"Cože?"
"Povídám, co je v tom pytli, co jste mě dal podržet?"
"Vy ho ještě máte?"
"Jasně, kam bych tady asi tak mohl dát?"
"Jsou tam dárky pro Jeronýma."
"A co kdybych ho pustil, dopadne do krbu, Jeroným přijde, všimne se ho, napadne ho, kde se tam asi vzal a zavolá pomoc."
"Ať vás to ani nenapadne!"
"To teda nevím proč, že byste žárlil na můj zcela originální a proveditelný nápad? Aha? Sám jste zatím nic nevymyslel!"
"Jsou tam bouchací kuličky, které obsahují Evrta! Stačí, aby si pytel po cestě dolů křísnul o stěnu komína a poletíme jako rachejtle!"
"To vám tak zbaštím, kdo by dával jako broskvový dárek bouchací kuličky? To by mohlo napadnou jenom šílence!"
"No dovolte!"
"Tak já pouštím!"
"Ne!"
"Ale jo, sledujte."
"Néééé….huíííííí….kříííííssssss..s…..ssss…P R Á S K!"



"Nenávidím vás!"
"No jo."
"Měl jsem pravdu, víte to?"
"Dobrá."
"Byl to docela dobrý dárek, než jste ten pytel pustil."
"To je pravda."
"Třeba nás nenajdou!"
"Třeba."
"Rosničko?"
"Ano Myrtile?"
"Šťastný a veselý Svátek Sestry Broskvové."
"I vám. Ať se vám daří v novém roce."
"Nemáte s sebou nějaké veverky?"
"Hmm. Kéž by."